Lockheed AP-2 Neptune

Pod označením AP-2 létalo několik upravených, původně hlídkových Lockheedů SP-2 Neptune.

AP-2E  Pod tímto označením létal P-2 Neptune u US Army. AP-2E sloužil u 1.Radio Research Company, která operovala ze základny námořnictva v zátoce Cam Ranh od července 1967 do června 1972. Podle volacích znaků byla jednotka známá jako "Crazy Cat" a později "Ceflien Lion".

Radio Research Company bylo krycí označení pro Army Security Agency Company. Letouny prováděly shromažďování rádiových signálů a zpočátku se snad podílely i na shromažďování elektronických signálů z Ho Či Minovi stezky (operace Igloo White). Také při sběru radiových signálů měla jednotka zvláštní zaměření na Ho Či Minovu stezku.
I označení AP-2E bylo pouze krycí označení. Odpovídající označení letadel by mělo být RP-2E nebo EP-2E.
1.Radio Research Company (Aviation) používala 6 letounů AP-2E: 131526, 131531, 131429, 131485, 131492, 131496

AP-2E (RP-2E/EP-2E) měl základ ve starším námořním SP-2E (starší označení P2V-5FD). Volba na námořní neptuny padla pro jejich vytrvalost letu, ve vzduchu vydržely běžně 14 hodin. Letoun měl dva motory Wright Cyclone R-3350-30N o výkonu 2 796 kW a dva pomocné proudové motory Westinghouse J34-WE-34 pod křídly.

AP-2E byla největší a nejtěžší letadla v armádním inventáři. Přestavba letadel začala v listopadu 1966 v továrně Convair (General Dynamics) v San Diegu. Odstraněna byla kupole vyhledávacího radaru. V pumovnici byla část elektronického vybavení a také generátor elektřiny pro posílení el. sítě. Za kokpitem bylo pět pozic pro operátory, kteří sledovali a zaznamenávali nepřátelský rádiový provoz. Každá z pozic měla k dispozici pět páskových magnetofonů. V trupu byla i dvě lůžka (možná jen závěsné sítě), kde mohla část posádky odpočívat při dlouhých letech. Původní prosklená příď byla nahrazena černým laminátovým krytem.
Tři AP-2E (131485, 131526 a 131531) mohly vysílání i rušit. Tyto tři AP-2E jsou rozeznatelné podle prodloužených křídelních nádrží, ze kterých trčí dopředu anténa. Rušení nepřátelské komunikace byl snad původní plán pro nasazení strojů, ale NSA razila názor, že je prospěšnější komunikaci odposlouchávat, než jí rušit.

AP-2E (#131531), 1.RR Co (1.ASA Company), Cam Ranh Bay, 1969.

K pěti AP-2E později přibyl šestý Neptune. Tento stroj si zachoval rysy hlídkového SP-2E, nesl kupoli radaru i průhlednou plexisklovou příď. Tento stroj sloužil k pilotnímu výcviku.

Příslušníci 1.ASA Company začali s výcvikem v prosinci 1966. Koncem června 1967 začal přesun letadel do Cam Ranh Bay. Operační lety započaly v půlce července 1967.
Posádku tvořilo 12-14 lidí. Kvůli délce letů měla posádka 3 piloty, 3-7 radiových operátorů, vietnamského překladatele, řídícího mise a technika, který měl na starost radiovýbavu. S tankováním v Da Nangu na zpáteční cestě trvala mise i 16 hodin, z toho 8-9 přímo nad Ho Či Minovou stezkou ve výšce kolem 3000 m.
14. dubna 1968 dostal stroj 131531 zásah z 37mm kanónu za levým motorem, ale bezpečně přistál na základně. V polovině roku 1970 vykázala 1.Radio Research Company 46 500 letových hodin bez nehody. Poslední mise se uskutečnila 3.června 1972.

"The Burbank Boomerang" (131485) je vystaven v Armádním leteckém muzeu ve Fort Rucker v Alabamě. Svojí přezdívku získal při odletu ze Spojených států, kam se musel kvůli závadám třikrát vrátit. Letoun 131492, který sloužil k výcviku, nesl přezdívku "The Hog", ale kvůli tvrdým přistáním se mu říkalo i "The Bounce Bird". AP-2E 131429 byl pojmenovaný "Ole Faithful", další stroje pak "The Birmingham Bounce", "Miss Carriage" a "Miss Conception".

AP-2E #131485. Tento stroj byl vybavený i k případnému rušení nepřátelské komunikace. Cam Ranh Bay, rok 1969.

Stejný stroj 485. Pod trupem jsou vidět tyčové antény.

AP-2E 131429 nejspíše se svou posádkou.

Stroj 131492 nesl kupoli radaru i prosklenou příď. Sloužil k pilotnímu výcviku.

AP-2E   (US Army)
Křídlo	Peruť	Letiště
	1.RRC	Cam Ranh Bay VII.1967 - VII.1972

AP-2H byly čtyři námořní neptuny SP-2H přestavěné v rámci programu TRIM (Trails and Roads Interdiction, Multisensor) na gunship. Letouny měly pomocí senzorů v noci vyhledávat cíle na řekách a cestách vedoucích z Kambodže do Jižního Vietnamu a pomocí zbraní tyto cíle ničit. Letouny měly plnit spíše testovací roli, vyzkoušet a vyhodnotit použití senzorů a zbraní v bojových podmínkách.

Přestavba letadel začala na podzim 1966. Pod trupem byl místo velkého radaru APS-20 pro vyhledávání lodí a ponorek nainstalován menší vyhledávací radar AN/APQ-92. V "podbradku" pod přídí byly namontovány FLIR (dopředu směřující infračervený systém reagující na tepelné vyzařování) a LLLTV (TV systém schopný pracovat za nízkých světelných podmínek). K dalšímu vybavení patřil Black Crow (senzor reagující na neodrušené zapalování nákladních automobilů). Údaje ze senzorů přicházely do zaměřovacího systém DIANE. Protože AP-2H měly podnikat lety v malé výšce, byly vybaveny radarem pro sledování a mapování terénu, který pocházel z A-7. K původní výbavě patřil i radar s bočním vyzařováním (SLAR). Na výfucích a výstupních tryskách proudových motorů byly nainstalovány tlumiče plamenů.

Hlavní výzbroj nesl AP-2H na závěsnících pod křídly, nejčastěji to byla kombinace bomb a nádrží s napalmem. Na dalším přidaném (pátém) závěsníku byly podvěsy SUU-11A/1A s miniguny 7,62 mm. Místo detektoru magnetických anomálií (MAD) byla na konci trupu střelecká věž s dvěma 20-ti mm kanóny. Zadní střelec používal přístroj pro noční vidění pracující na principu zesílení zbytkového světla hvězd a měsíce (starlight scope), stejně jako pozorovatel (Plane Captain) v prosklené příďové kopuli. Několik měsíců po přesunu do Vietnamu obdržely AP-2H další účinnou zbraň a to osm automatických granátometů XM-149 ráže 40 mm umístěných v pumovnici. Granátomety střílely skrz otvory v pumových dveřích. Původně byly všechny granátomety zaměřeny kolmo dolů, ale posádky zákrátko provedly úpravu, kdy byly hlavně mírně vyoseny do různých směrů a to tak, aby třívteřinová dávka z výšky 400 metrů pokryla rozlohu fotbalového hřiště. V únoru 1969 byla výzbroj rozšířena o dva kulomety 7,62 mm umístěné v bočních oknech zadní části trupu.

Na konci roku 1966 nastal výběr a následná příprava a výcvik posádek. Posádku tvořilo sedm členů – pilot (velitel letadla), kopilot, navigátor, bombometčík, radista a střelec v zadní věži. V prosklené přídi ležel na hromadě neprůstřelných vest pozorovatel, označovaný jako "Plane Captain". Od února 1969 byla posádka doplněna o dva další boční střelce.

V létě 1967 byl k dispozici první AP-2H. V NAS Patuxent River mohl odstartovat pilotní výcvik. Letové vlastnosti se lišily od hlídkových SP-2H a piloti si na ně museli zvykat. Další novinkou byl let v malé výšce podle radaru. Následoval výcvik v použití zbraňových systémů, který probíhal na základně Eglin na Floridě. Koncem roku 1967 se letouny s posádkami vrátily do NAS Patuxent River, kde se připravovaly na nasazení ve Vietnamu.

AP-2H (#148337), VAH-21, Cam Ranh Bay, 1968.

AP-2H přistály na základně v Cam Ranh Bay v polovině ledna 1968. V dalších dnech bylo potřeba provést údržbu letadel a posádky se připravovaly k nasazení. První let se uskutečnil na počátku února 1968, krátce po útocích během oslav Tet. Velení letectva úplně nedůvěřovalo schopnostem nočního působení AP-2H a jejich posádek a trvalo celý měsíc, než dostaly povolení provést první bojový let. První zkušenosti ukázaly, že boční radar SLAR je zbytečný a navíc způsobovaly potíže při přistání a byly odstraněny. Střelci v zadní věži se odnaučili používat stopovky, protože prozrazovaly polohu letadla.

AP-2H nejčastěji operovaly v deltě Mekongu. Létaly nad cestami a vodními kanály. Pomocí LLLTV a nočního vidění pozorovatele hledaly cíle. Důležitým pomocníkem byl FLIR, který v reálném čase přenášel obraz v infračerveném spektru a odhaloval rozdílné teploty objektů vůči okolí. Později (a nejspíš velmi krátce) AP-2H létaly i nad Kambodžou a v Laosu nad Ho Či Minovou stezkou.

Celá jednotka byla původně nasazena jako Naval Air Test Center, Project TRIM Detachment. Od září 1968 působila jednotka jako regulérní peruť s označením VAH-21 "Roadrunners". Peruť byla zrušena 16.června 1969. Všechna letadla se vrátila do Spojených států. Nějaký čas ještě létala v testovacím středisku NAS Patuxent River. Jeden z AP-2H je umístěn v Pima County Air Museum, Tucson, Arizona.

Výrobní čísla P2V-7 přestavěných na AP-2H
#135620	1
#145902	4	"Iron Butterfly"
#148337	3	"Napalm Nellie"
#148353	2	"Deuces Wild"

AP-2H #148353 pravděpodobně na základně v Nakhon Phanom.

AP-2H #148337 v Cam Ranh Bay, nejspíše rok 1969.

AP-2H #145902, NAF Cam Ranh Bay, 1969.

AP-2H
Křídlo	Peruť	Letiště
	NATC TRIM Detachment	Cam Ranh Bay I.1968 - 31.VIII.1968
	VAH-21	Cam Ranh Bay 1.IX.1968 - 16.VI.1969