H-53 (S-65A)  Těžký dvoumotorový víceúčelový vrtulník klasické koncepce s šestilistým nosným a čtyřlistým vyrovnávacím rotorem. Vyvinut pro USMC a US Navy na přepravu osob, zbraňových systémů a nákladu z plavidel na pevninu za ztížených povětrnostních podmínek. Nákladová kabina je opatřena sklopnou záďovou rampou. Vodotěsný trup umožňuje v případě nutnosti přistání na vodní hladině. Sklopné listy nosného rotoru a zadní partie ocasního nosníku. Zatahovatelný tříkolový podvozek.

 

Počátkem 60.let se námořní pěchota začala poohlížet po náhradě za CH-37. Z nabídek výrobců vyšel vítězně Sikorsky s modelem S-65, u kterého využil zkušeností z CH-37 a létajícího jeřábu CH-54, od kterého S-65 převzal také rotory a převodové ústrojí. CH-53A byla základní verze pro USMC, kterou poháněly turbíny T64-GE-1 o výkonu 2 125 kW. Kabina byla určena pro 38 vyzbrojených vojáků, 24 zraněných nebo náklad do hmotnosti 3 700 kg. Pod trup bylo možné zavěsit náklad do hmotnosti 5 900 kg. Sedačky pilotů a některé důležité části byly pancéřované. Vrtulník byl vyzbrojen dvěma kulomety 7,62 mm, po jednom na každém boku.

První kusy CH-53A byly do Vietnamu dopraveny v lednu 1967. Jednalo se o odřad čtyř strojů od HMH-463. Hlavním úkolem detašmánu byla záchrana sestřelených či havarovaných vrtulníků a lehkých letadel. Sea Stalliony nejprve doplňovaly a později zcela nahradily vrtulníky CH-37C. Od ledna do konce května tento detašmán čtyř strojů vyzvedl a zachránil 103 vrtulníků. V květnu 1967 přibylo do Vietnamu dalších 22 strojů perutě HMH-463. V srpnu 1968 začala ve Vietnamu létat druhá squadrona s CH-53A - HMH-462, kterou o rok později vystřídala HMH-361. CH-53A přestal ve Vietnamu létat v lednu 1970. Sea Stalliony létaly ve Vietnamu ještě další rok, ale to už se jednalo o CH-53D, které provozovala HMH-463.

 

CH-53C byla transportní verze pro USAF. Letectvo mělo od roku 1967 v inventáři záchranné HH-53, ale v roce 1968 objednalo i transportní verzi, především pro utajené operace např. v Laosu. CH-53C měl přídavné nádrže, byl vyzbrojen rotačními kulomety, ale neměl zařízení pro tankování za letu. Pro USAF bylo vyrobeno 22 strojů.

Z thajského Nakhon Phanom létala s CH-53C 21.peruť pro zvláštní operace. První kusy obdržela v polovině roku 1970.

 

CH-53D byla výkonnější verze pro USMC. Tuto verzi poháněly motory T64-GE-412 (později T64-GE-413). Kvůli výkonnějším motorům musela být upravena i přenosová souprava. Změna nastala i v interiéru, kde byl upraven systém sedadel a nyní vrtulník pobral 55 vojáků.

V období březen 1969 až duben 1971 provozovala CH-53D ve Vietnamu peruť HMH-463. Po severovietnamské Velikonoční ofenzívě se mariňácké vrtulníky vrátily do Vietnamu na palubách vrtulníkových lodích. Sea Stalliony verze D používaly squadrony HMM-164 a HMM-165. Naposledy zasáhly CH-53D do konfliktu v roce 1975 při evakuaci amerických občanů z Pnompenhu a Saigonu (operace Eagle Pull a Frequent Wind).