Lockheed AC-130 Spectre

I když byl první gunship AC-47 úspěšný i spolehlivý, měl některé nedostatky. Uspořádání dolnoplošníku omezovalo umístění výzbroje, vybavení a samotný výhled na cíl. Startovací hmotnost spolu s omezeným nákladním prostorem nedovolovala nést těžší výzbroj a vybavení a omezovala množství nesené munice. I maximální rychlost byla poměrně nízká. Kvůli zbraním musel operovat v menší výšce a spolu s malou rychlostí byly dobrým cílem protiletadlové palby.

Od roku 1965 se začalo politické vedení země i letectvo zajímat i o schopnost nočních operací. Tento zájem vyústil v operaci SHED LIGHT. Nový gunship měl mít lepší schopnost operovat za tmy.

Prototyp S/N 54-1626

V únoru 1967 uvolnilo letectvo jeden C-130A k modifikaci na gunship. Jednalo se o třetí vyrobený C-130 s číslem 54-1626. Stroj měl za sebou tři havárie, podle čísla 626 byl také známý jako "sick-two-six". V dubnu 1967 začala přestavba na letecké základně Wright-Patterson. Nový gunship byl vyzbrojen čtyřmi miniguny 7,62 mm a čtyřmi rotačními kanóny ráže 20 mm. Senzorové vybavení zahrnovalo NOD (Night Observation Device), což bylo noční vidění, tzv. "Starlight scope", které zesilovalo zbytkové světlo měsíce a hvězd. Dále dopředu zaměřený radar (FLR) a sledovací radar s bočním výhledem. Senzory a zbraně byly propojené s počítačovým řízením palby. To umožňovalo přesnější zaměření cíle, zvláště v noci. Dva 20 kW světlomety s xenonovými výbojkami mohly svítit viditelným světlem, nebo infračerveným či ultrafialovým. Mezi další vybavení patřil poloautomatický vrhač světlic, dopplerovský navigační radar nebo optický zaměřovač. Původní označení Gunboat bylo změněno na Gunship II.

Koncem září byl prototyp 54-1626 přelétnut k 60-90denním testům do Vietnamu, na základnu Nha Trang. Testy zahrnovaly:
1) blízkou palebnou podporu
2) ozbrojený průzkum nad územím Jižního Vietnamu
3) útoky na nepřátelské komunikační linie v Laosu
Bojové testy byly ukončeny počátkem prosince. Většina systémů pracovala uspokojivě, největší chyby vykazoval navigační radar, což vzhledem k náročném terénu nebylo příjemné zjištění.

Prototyp AC-130A #54-1626 na letišti Tan Son Nhut v roce 1968. Tento první prototyp měl příď označovanou jako "římský nos", stejnou nesly první kusy verze C-130A.

Po skončení testů se předpokládalo, že prototyp se na sedm měsíců vrátí do USA k úpravám. Velení MACV, včetně gen.Westmorelanda se nechtělo nového gunshipu vzdát a tak byly na letadle provedeny nejdůležitější opravy a 12.února 1968 se prototyp vrátil zpět do Vietnamu. Téměř okamžitě byl "Vulcan Express" odeslán do thajského Ubonu, kde začal od 27.února létat bojové mise nad Ho Či Minovou stezkou. Během třetího letu se posádce povedlo zničit devět automobilů a dvě skladiště.

V polovině roku 1968 doporučilo velení 14.křídla přesunout gunship do Jižního Vietnamu. Vzhledem k počasí se na "stezce" nepohybovalo moc automobilů. Velení křídla navrhovalo přesunout letoun do Da Nangu, kde by byl letoun pořád blízko "stezky", ale velitel 7.AF gen.Momyer rozhodl přesunout prototyp na letiště Tan Son Nhut u Saigonu, odkud mohl letoun zasáhnout proti předpokládané 3.fázi ofenzívy Tet, především v oblasti III. a IV.CTZ. Během operací nad Jižním Vietnamem poskytovala posádka gunshipu často podporu vojákům, kteří byli v kontaktu s nepřítelem. Stále také ničil dopravu na cestách a řekách. Zajímavým úkolem bylo i pátraní po nepřátelských vrtulnících u Demilitarizované zóny.

Prototyp 54-1626 létal bojové mise do listopadu 1968, kdy do Ubonu dorazily první "sériové" AC-130A. Od února do listopadu posádka zahlédla 1 000 automobilů, 228 jich zničila, 133 poškodila. Na dalších 481 zaútočila, ale bez viditelných následků.
Stáhnutí prototypu zpět do Států přišlo ve správný okamžik. Letoun začal mít čím dál tím větší problémy se senzory a vybavením a to do takové míry, že se blížily kritickému limitu operační způsobilosti. Prototyp potom létal ve Spojených státech jako testovací kolébka a nikdy už se do jihovýchodní Asie nevrátil.

Prototyp 54-1626 od počátku testování v Asii létal pod velením 14.Air Commando Wingu. Ocasní kód perutí, které patřily pod toto křídlo, začínal písmenem E (EC, EN..).
V létě 1968 se plánovalo aktivovat 16.ACS, která patrně měla spadat pod 14.ACW, proto dostala jako ocasní kód písmena EA. Nejspíš byla peruť aktivována až 30.10.1968 a pod velením 8.TFW, nicméně ocasní kód EA peruti zůstal až do 1.4.1969, kdy byl změněn na FT (kód perutí spadajících pod 8.TFW začínal písmenem F).

AC-130A přichází na scénu (Plain Jane)

Po několikaměsíční debatě schválilo letectvo v prosinci 1967 dva JC-130A k přestavbě na Gunship II. Počátkem února 1968 byl tento počet navýšen o dalších pět. Přestavbu prováděla firma Ling-Temco-Vought Electrosystems (LTVE) z Greenville v Texasu. První AC-130A měl být předán v červnu, poslední v říjnu 1968. Předávka se o něco zpozdila, takže letectvo převzalo první AC-130A v srpnu 1968. První tři modifikované stroje zůstaly prozatím ve Spojených státech, kde bylo nejprve potřeba vycvičit posádky. Další čtyři AC-130A ale zamířily do jihovýchodní Asie, první v listopadu 1968, přibližně v době, kdy prototyp 54-1626 opouštěl Vietnam. Všechny čtyři AC-130A byly v thajském Ubonu před koncem roku 1968. Letouny patřily k nově vytvořené 16.peruti zvláštních operací (16th SOS). Peruť byla aktivována 31.října s jedním letadlem, prototypem 54-1626.

AC-130A
Základní technické údaje:
Rozpětí..........................................	40,4 m
Délka.............................................	29,8 m
Výška............................................	11,7 m
Max. rychlost..................................	610 km/h
Dostup...........................................	10 058 m
Dolet.............................................	4 023 km
Hmotnost:
Prázdná.........................................	? kg
Max. vzletová.................................	56 336 kg
Motor: turbovrtulový Allison T-56-A-1
Výkon motoru.................................	2 796 kW
Počet motorů..................................	4
Výzbroj: 2x rotační kanón M61 ráže 20 mm 4x rotační kulomet ráže 7,62 mm

Počáteční bojové mise sebou přinesly závady na senzorech a vybavení. Do Ubonu přilétl poradní tým a zástupci dodavatelů, aby zapracovali na odstranění závad.
Také posádky sbíraly zkušenosti. Vidět je to na statistikách. V lednu 1969 zaznamenaly posádky 542 vozidel, 105 jich zničily a 115 poškodily. O dva měsíce později, v březnu 1969 zahlédly posádky gunshipů 693 vozidel, zničily 292 a 98 poškodily. I kdyby počet zaznamenaných vozidel ovlivnil vyšší výskyt nákladních aut na "Stezce", je vidět celkový nárůst zničených a poškozených vozidel a také nárůst zničených oproti poškozeným vozidlům.

V lednu 1969 si čtyři gunshipy připsaly na své konto 28% ze všech zničených nebo poškozených aut. V dubnu to bylo 44%, ačkoli odlétaly jen 3,7% ze všech letů, které provedla letadla s úkolem zamezit dopravě na Ho Či Minově stezce.

Jeden z typických letů proběhl 30.prosince 1968. Pozemní personál připravil gunship 1629 k večernímu letu. Naložil světlice Mk-24 a Mk-6 a 6 000 kusů munice pro kanóny ráže 20 mm.
Před soumrakem v 17.05 gunship odstartoval. Ještě nad Ubonem zkontrolovali operátoři senzory. Provádělo se to například pozorováním dopravy na křižovatce v centru Ubonu. Střelci založili munici a zkontrolovali zbraně. Za 10 minut přelétl 1629 s volacím znakem Spectre 01 hranici Thajska a Laosu a ohlásil se létajícímu velitelskému stanovišti (ABCCC) známému jako "Moonbeam". ABCCC určil posádce operační oblast, navigátor gunshipu zakreslil jejich souřadnice. V 17.20 se Spectre 01 ohlásil na pozici.
Dalších 55 minut nacvičovala posádka gunshipu spolupráci se dvěma flighty ef-čtyřek pro případ, že by potřebovala pomoc Phantomů při potlačení AAA palby. Jednalo se první let, kdy měly gunshipy stíhací doprovod.
V 18.15 začali operátoři senzorů prohledávat pětadvacetikilometrový úsek cesty 922. V 18.40 zahlédli čtveřici pohybujících se vozidel. Údaje ze senzorů putovaly do střeleckého počítače a odtud do zaměřovače pilota. Pilot začal točit okruh ve výšce 1 400 metrů na terénem a otevřel palbu. Za cíl si vybral první náklaďák, aby zastavil dopravu. Útok trval čtyři minuty, pilot vystřílel 1 000 kusů munice do kanónu 20 mm, cíl byl poškozen.
V 18.55 našli operátoři cíl č.2 - jeden pohybující se kamion. Během dvouminutového útoku byl poškozen. Spotřebováno dalších 1 000 nábojů.
Při prohledávání cesty našla posádka tři nehybné automobily, patrně parkoviště. Jakmile Spectre 01 označil oblast světlicí, spustila se protiletadlová palba z děl ráže 37 mm. Mezi 19.02 a 19.25 vystřílel pilot dalších 1 000 nábojů na parkoviště a stanoviště AAA. Podle exploze a následujících plamenů bylo stanoviště flaku zničeno.
Cílem č.4 se stala dvojice stojících náklaďáků, které byly poškozeny mezi 20.02 - 20.06.
Spolu s dvěma flighty F-4 s volacími znaky Schlitz a Combine zapracovala posádka gunshipu na dalších dvou stanovištích flaku.
Při návratu zpět, mezi 20.21 a 20.26, vystřílel pilot 1 000 nábojů na parkoviště náklaďáků (cíl č.3), ale bez viditelných následků. Ve 20.35 opustil Spectre 01 přidělenou oblast. Spotřeboval 6 000 nábojů ráže 20 mm a 15 světlic Mk-6. Na konto si připsal 4 poškozené náklaďáky, jedno stanoviště AAA zničené a jedno umlčené. Ve 21.15 přistál v Ubonu, čas letu 4 hodiny a 10 minut.

Peruť i jednotlivé posádky měly dny úspěšné i méně úspěšné. 7.dubna 1969 nalezla a zničila posádka gunshipu 1627 25 nákladních automobilů a dosáhla 100% v poměru nalezených/zničených.
O týden později postihly to samé letadlo potíže s řízením palby. Na počátku letu nalezla posádka konvoj patnácti vozidel, ale zničila pouze dvě. Později objevila další konvoj, ale od ABCCC nedostala povolení k palbě, protože v oblasti "pracovala" jiná letadla. Později posádka povolení k palbě dostala, ale konvoj mezitím zmizel pod příkrovem džungle. Celkový součet byl 37 nalezených/2 zničené.

Pozoruhodný zápis dosáhla 8.května 1969 posádka AC-130A 54-1629. V 01.40 spatřil operátor NOD rozmazaný šedý předmět pohybující se nad džunglí ve výšce menší než 300 metrů nad terénem. Ohlásil pravděpodobné objevení vrtulníku. Navigátor zakreslil jeho pozici do mapy a požádal "Moonbeam" (ABCCC) o povolení k palbě. Zatímco gunship čekal na povolení k útoku, helikoptéra dosedla na obdelníkovou plochu bez porostu. Operátor NOD nalezl několik cest, které se nalézaly v oblasti. Po dvaceti minutách dostala posádka povolení ke střelbě. Pilot zasypal plochu několika dávkami z kanónů po kterých následovala řada malých sekundárních výbuchů na perimetru plochy. Operátor NOD ohlásil pět zásahů přímo do vrtulníku a následné malé exploze. Již několikrát předtím ohlásily gunshipy zpozorování podezřelé helikoptéry, ale toto bylo poprvé, kdy posádka gunshipu vrtulník zničila.

Na obrázku z března 1969 je jeden z prvních čtyř AC-130A, které operovaly nad jihovýchodní Asií. Gunship 54-1629 má původní výzbroj, která zahrnovala čtyři miniguny ráže 7,62 mm a čtyři rotační kánóny M61 ráže 20 mm. Na přídi chybí kupole zařízení Black Crow. Letoun nese kamufláž dvou zelených a pískové barvy na vrchních plochách a lesklou černou barvou na bocích a spodních plochách. Na směrovce je starý kód EA, který bude v dubnu 1969 změněn na FT.

Bohužel, o 14 dní později se stal ten samý letoun, 54-1629 "Arbitrator" prvním ztraceným AC-130. 24.května 1969 v 19.35 dosáhl gunsip své cílové oblasti v Laosu a spojil se se stíhacím doprovodem. O pět minut později zaútočil na pohybující se nákladní automobil. Gunship dál sledoval cestu až dosáhl silniční křižovatky, kde začal točit do nového směru, aby sledoval jinou cestu. Po dokončení otočky ohlásil IO (Iluminator Operator) SSgt. Jack W. Troglen protiletadlovou palbu na šesté hodině. AC-130A dostal dva zásahy z kanónu ráže 37 mm. Jeden do ocasní části a druhý do trupu. Poškozený gunship přišel o hydraulický systém a zamířil na západ, do Thajska. Po další kontrole poškození bylo zjištěno, že nefunguje autopilot, nefunkční je směrové kormidlo a vyvážení výškového kormidla. Posádka také zjistila, že seržant Troglen byl vážně zraněn a umírá. Při návratu do Ubonu museli piloti měnit směr pomocí křidélek a motorů. V blízkosti základny rozkázal kapitán letadla posádce, aby opustila stroj na padácích. V letadle zůstali oba piloti, palubní inženýr, který ručně spouštěl podvozek a navigátor, který chtěl zůstat v letadle. Při přistání dopadl "Arbitrator" prudce na přistávací dráhu. Následně piloti zjistili, že nefunguje zpětný chod motorů. Gunship ujel na dráze asi 600 metrů a potom se stočil doprava, přes veškerou snahu pilotů udržet ho na ranveji. Pravě křídlo se odlomilo a letoun skončil v plamenech. Z letadla se povedlo dostat pilotům a navigátorovi. V hořícím letadle zůstal palubní inženýr SSgt.Cecil F. Taylor a také tělo seržanta Troglena.

Ačkoliv byly AC-130 odolnější než "Spooky" AC-47 a mohly útočit z větší výšky, protiletadlová palba byla i pro ně největším nebezpečím. Navíc na podzim 1968 bylo zastaveno bombardování Severního Vietnamu. Protiletadlové zbraně nebyly na území VDR tolik potřeba a komunisté je mohly přesunout na Ho Či Minovu stezku.
Už v létě 1968 se prototyp 54-1626 setkal s protiletadlovou palbou téměř při každém letu. Tehdy se odhadovalo, že Severovietnamci mají na "stezce" asi 200 protiletadlových kanónů. Do května 1970 se jejich počet navýšil o 400%. Kromě běžných protiletadlových kanónů ráže 23 mm a 37 mm se na "stezce" objevovaly i těžší kanóny s větším dostřelem a radarovým zaměřováním ráží 57 mm nebo 85 mm.

Jedním z opatření proti AAA byl stíhací doprovod gunshipů. Výše popsaný let z 30.prosince 1969 byl prvním letem se stíhacím doprovodem. Stíhací doprovod poskytovaly Phantomy F-4 od 497.TFS "Night Owls" z Ubonu, první noční perutě s F-4. Doprovod se ustálil na třech phantomech, které nesly kombinaci kazetových a klasických železných pum, případně jeden ze strojů mohl nést místo klasických pum nádrže s napalmem. Doprovod měl trochu problém sladit rychlost s gunshipem a také si musel "odskočit" nejméně jednou natankovat. Tankery kroužily nad Thajskem, ale jejich poloha byla většinou přizpůsobována operačnímu prostoru gunshipu, aby pro F-4 nebyly dál než 15 minut letu. Phantomy se při tankování střídaly, jeden odlétl tankovat, dva zůstávaly s AC-130.
Když během útoku opisoval AC-130 kružnici, doprovod létal v mnohem větším kruhu a ve dvojnásobné výšce. Pilot phantomu se držel za AC-130, to mu umožňovalo spolu s větší výškou a větším opisovaným kruhem vždy vidět antikolizní maják gunshipu. Doprovod vždy musel znát polohu AC-130. V případě potřeby potřeby se posádka gunshipu domluvila s pilotem phantomu a vyklidila prostor pro útok F-4. AC-130 mohl působit i v roli FAC, kdy světlicemi, které svítily na zemi, vytvořil referenční body pro útok phantomu.

V létě 1969 dorazily do Thajska i první tři vyrobené AC-130A, které doposud sloužily k výcviku. Vlivem ztráty 54-1629 bylo tedy v Ubonu šest AC-130A. Všechny tyto první "sériové" AC-130A byly označené jako "Plain Jane". Nesly podobné vybavení a výzbroj jako Gunship III - AC-119K Stinger. K objevení nepřátel musela posádka spoléhat na "noční vidění" - NOD (AN/AVG-2) a infračervený senzor (AN/AAD-4) . Výzbroj tvořily čtyři rotační kulomety ráže 7,62 mm, které se používaly hlavně proti živým cílům. Pro zničení nebo poškození techniky se spíš využívaly čtyři rotační kanóny ráže 20 mm. Údaje ze senzorů proudily do analogového počítače pro řízení palby AN/AWG-13.

Do strany zaměřený sledovací radar byl určený pro spolupráci s vlastními nebo spojeneckými jednotkami na zemi. Ty musely mít odpovídač, jehož polohu dokázal radar sledovat. Byla to "země-vzduch" varianta leteckého IFF (Identification, Friend or Foe). Systém byl známý jako Combat Rendezvous. Pomocí tohoto systému se dala navádět palba gunshipu na cíl. Existovalo několik typů odpovídačů. Pro zajímavost - 40 ze 60 vyrobených lehkých odpovídačů SST-201X Miniponder skončily mezi lety 1969-71 u MACV-SOG. Zbytek obdržely jednotky US Navy (SEAL ?) a Special Forces.

V listopadu 1969 začala další fáze letecké kampaně Commando Hunt III. Kromě klasických útočných letadel (A-1 až A-7) a stíhacích bombardérů F-4 se v této fázi kampaně nad stezkou testovaly i AC-123K. Účastnily se jí i gunshipy AC-119K. 16.peruť měla v Thajsku k dispozici šest AC-130A "Plain Jane". V samotném závěru třetí fáze operace Commando Hunt přišla peruť o další AC-130A S/N 54-1625 pojmenovaný "Warlord". Deset členů posádky zahynulo při havárii, jeden se stihl zachránit na padáku.
Když se na konci fáze sečetly výsledky, AC-130A dosáhly průměru 4,3 zničeného automobilu během jednoho letu a nechaly za sebou ostatní typy letadel. Skutečnou "hvězdou" Commando Hunt III byl ale vylepšený AC-130A nazývaný "Surprise Packpage".

AC-130A "Plain Jane":

53-3129 (First Lady)
54-1623 (Ghost Raider)
54-1625 (Warlord), sestřelen 21.4.1970, 10 mrtvých
54-1627 (Gomer Grinder)
54-1628 (The Exterminator)
54-1629 (The Arbitrator), poškozen AAA palbou, zničen při nouzovém přistání 24.5.1969
54-1630 (Mors de Caelis)

Surprise Package

Po zničení prvního AC-130 v květnu 1969 propukla mezi lidmi zodpovědnými za vývoj gunshipů rozsáhlá diskuze jak zvýšit bezpečnost AC-130 a zlepšit vybavení pro lepší vyhledávání a zaměřování cílů. Výrazné postavy v programu Gunship byly major Terry, šéf programu, který stál u zrodu gunshipů AC-47. Dále major Wolverton a podplukovník Krause, expert na infračervené systémy. Balíček vylepšení byl uplatněn na osmém vyrobeném AC-130A 56-0490, který vešel ve známost jako "Surprise Package".

Změnou ve výzbroji bylo odstranění zadního páru 20 mm kanónů, místo kterých byly nainstalovány 40 mm kanóny M2A1. Tyto původně protiletadlové kańony byly stejné, jako výzbroj samohybného kanónu M42 Duster. Zbraně měly původ ve švédských kanónech Bofors, které Američané před 2.světovou válkou upravili pro hromadnou výrobu.
Pro instalaci do AC-130 bylo potřeba vyvinout nové lafety. Drobný zádrhel nastal při zkouškách střelby na zemi. Na levém křídle vlivem střelby vznikaly trhliny. Ale ukázalo se, že při střelbě ve vzduchu žádné trhliny nevznikají. Nové účinnější kanóny s větším dostřelem umožňovaly AC-130 operovat ve větší výšce. Rotační kulomety 7,62 mm "Surprise Package" běžně nenesl, ale bylo je možné namontovat během dvou hodin.

Při vyhledávaní cílů nemusela spoléhat posádka na "Starlight scope" (NOD), ale operátor měl k dispozici LLLTV - televizní systém účinný i za nízkých světelných podmínek. Používat se mohl ale i za denního světla. LLLTV obsahovala dvě kamery. Jedna měla široký záběr a sloužila pro vyhledávání cílů. Druhá s úzkým záběrem sloužila k přesnému zaměření cíle. LLLTV byla chráněna před poškozením jasným světlem, které mohlo pocházet z explozí, světlic nebo ohňů na zemi. Stejně jako NOD byly kamery LLLTV umístěny ve dveřích za kabinou pilotů.

Novým senzorem pro detekci cílů byl AN/ASD-5 "Black Crow". Ten měl původ u námořnictva, vycházel z detektoru magnetických anomálií (MAD). Neodrušené zapalování severovietnamských nákladních automobilů vydávalo magnetický tok, který detektor zachycoval. Black Crow byl velmi účinný, 65% prvotního zachycení cíle pocházelo právě od tohoto senzoru. Na zaměření cíle se naopak téměř nepoužíval, přesné zaměření se provádělo IR a LLLTV.

Další funkcí Black Crow byla spolupráce s jednotkami na zemi. Obdoba Combat Rendezvous nesla název Pave Mace a i pomocí tohoto systému bylo možné sledovat polohu jednotek na zemi, které mohly skrz systém Pave Mace (a tedy Black Crow) navádět palbu AC-130 na cíl. Posádka gunshipu nemusela cíl přímo vidět, navádět palbu na cíl bylo možné i přes vrstvu oblačnosti. Komunikace mezi letadlem a vojáky na zemi mohla probíhat i pomocí číselných kódů, takže nebyla potřeba znalost angličtiny.

Novinkou byl indikátor pohyblivých cílů (Moving Target Indicator - MTI) AN/APQ-136, ale podobně jako u B-57G nepracoval tento senzor dobře. Údaje ze senzorů se scházely v novém digitálním počítači pro řízení palby. Jako záložní nesl letoun i modernizovaný analogový počítač. Podobně nesl jako zálohu LLLTV i "pozorovatelnu" NOD AN/AVG-2.

"Surprise Package" nesl i další vybavení známé už z "Plain Jane" AC-130A - upravený FLIR AN/AAD-4 a boční sledovací radar AN/APQ-133. Původní 20kW světlomet byl vyměněn za slabší 2kW. Navigační souprava byla doplněna o inerční navigační a zaměřovací systém (LTN-51), do kterého bylo možné ukládat polohu objevených cílů pro pozdější použití nebo pro předání jiným letadlům. Pro spolupráci s dalšími letadly byl "Surprise Package" vybaven laserovým značkovačem cílů. Mohl tedy označovat cíle pro laserem naváděné pumy, které nosily některé phantomy F-4.

Upraven byl také systém pro záznam způsobených škod (Bomb Damage Assessment - BDA). Původně se muselo spoléhat na zprávy od posádek gunshipů, především operátorů senzorů. A fotografie z průzkumných letadel. O něco později se zkoušel záznam na 16 mm kameru. Ta byla nejprve napojena na NOD, potom ale "pozorovatelnu" nemohla použít posádka. Proto AC-130A nesly dvě NOD, jednu pevnou s kamerou. Výstup z kamery se převáděl a nahrával na záznamník s magnetickou páskou.
"Surprise Package" byl i v tomto o něco dále. Audio/video rekordér v "Surprise Package" nahrával výstup hned z několika senzorů, mimo jiné z IR, ale hlavně z LLLTV.

I posádka doznala změn. Původní posádku AC-130A "Plain Jane" tvořilo 10-11 letců - pilot, kopilot, palubní inženýr, 2 navigátoři, operátor FLIR, osvětlovací operátor a tři střelci. V Surprise Package přibyli dva střelci, důstojník pro vedení radioelektronického boje (EWO) a důstojník řízení palby (Fire-control Officer), původně označovaný jako Mision Commander. Tento poslední člen měl odlehčit pilotovi, která byl přetížený sledováním výstupů ze senzorů.

Testovací lety ve Spojených státech se zpozdily kvůli nepříznívému počasí a také kvůli chybějícímu přístrojovému vybavení. Začaly na konci října 1969 a byly ukončeny v půlce listopadu. Na konci měsíce začal přesun do jihovýchodní Asie, který se zkomplikoval kvůli výměně motoru. Ale na začátku prosince 1969 byl "Surprise Package" připraven k bojovým testům.

Testy byly ukončeny 18.ledna 1970. Během 38 dní podnikl gunship 33 letů, během kterých objevil 313 nákladních vozů, 178 jich zničil, 63 poškodil. Na dalších 37 zaútočil, ale nebyly pozorovány žádné následky. Zpozorováno bylo naopak téměř 3 500 střel z protiletadlových kanónů ráží 23 a 37 mm. Konečné hodnocení testů znělo "velmi uspokojivé" a to i přesto, že na počátku testů měl "Surprise Package" určité problémy s přístroji.

Po skončení bojových testů pokračoval "Surprise Package" v operačním létaní. Posledního dubna 1970 nastal konec Commando Hunt III. Vylepšený AC-130A si na své konto připsal 604 zničených automobilů a 218 poškozených. Průměr na jeden let byl 7,3 oproti 4,3, kterého dosáhly původní gunshipy (Plain Jane).
Zvýšila se i bezpečnost pro posádku i samotný letoun. Pokud to bylo možné, útočil "Surprise Package" z výšky 2 500 metrů místo dosavadných 1 650 metrů. Posádka měla delší čas reagovat na případnou protiletadlovou palbu. Do výšky 2,5 km letěla střela z 37 mm kanónu kolem 8-9 sekund, ale do výšky 1,6 km jen 5 sekund.

"Iluminator operator" působil během letu jako "vertical observer" - ležel na nákladní rampě a sledoval případnou protiletadlovou palbu a její přesnost. V případě potřeby dával pilotovi povely k úhybným manévrům.

S příchodem období dešťů (a začátkem další, "letní" fáze Commando Hunt IV) klesal provoz na "Stezce" a pro gunshipy to byl čas pro opravy, úpravy a vylepšení, aby byly opět připraveny na podzim k dalšímu lovu. "Surprise Package" nebyl výjímkou a v létě 1970 se vrátil do USA k opravám. Létal zde také jako létající laboratoř.
První let nové fáze operace Commando Hunt V absolvoval "Surprise Package" 25.října 1970. Konec této fáze byl opět na konci dubna roku 1971. Potom velení letectva rozhodlo během letní přestávky přestavět "Surprise Package" na standart Pave Pronto. "Surprise Package" byl totiž unikátní (jediný) stroj a to přinášelo problémy pozemnímu personálu během údržby a oprav. Stroj 55-0490 nesl jméno Thor a dál létal v jihovýchodní Asii. do 21. prosince 1972, kdy byl sestřelen poblíž laoského města Pakse. 14 členů posádky zahynulo, 2 se zachránili na padáku.

Pave Pronto a Limited Surprise Package Update

Surprise Package byl jednoznačný úspěch a proto velitelství letectva rozhodlo stavět další AC-130A, které vycházely z tohoto stroje. Ale nebyly stejné jako Surprise Package. Tento nový standart nesl označení Pave Pronto.

Stejná zůstala výzbroj, tedy 2 kanóny Bofors ráže 40 mm a 2 M61 ráže 20 mm plus možnost namontovat moduly MXU-470/A s miniguny 7,62 mm. Pave Pronto nesl i nové senzory LLLTV a Black Crow a také další vybavení použité v Surprise Package - laserový značkovač, audio/video páskový záznamník způsobených škod, prostředky radioelektronického boje a 2kW světlomet. Neměl ale digitální počítač řízení palby, jen analogový. Neměl ani inerční navigační a zaměřovací systém. Kupodivu nenesl ani vrhač světlic. FLIR byl vyměněn za novější AAD-6 místo AAD-4.

Jako "Pave Pronto" bylo vyrobeno 9 nových AC-130A. Také původní Surprise Package byl v roce 1971 přestavěn na standart Pave Pronto. A i původních (a zbylých) 5 AC-130A "Plain Jane" bylo přestavěno na tento standart. Celkem tedy existovalo 15 AC-130A "Pave Pronto".

AC-130A "Plain Jane" nebyly ale přestavěny rovnou na kompletní standart "Pave Pronto", ale v první fázi obdržely pouze část vybavení. Hlavní změnou bylo, že nenesly LLLTV, pouze NOD. Nesly i další část původní výbavy - FLIR AAD-4 a vrhač světlic. Úprava nesla označení "Limited Surprise Package Update" a letadla pak zkráceně AC-130A "Update".
Úprava proběhla během léta a podzimu 1970, takže letadla byla připravena na Commando Hunt V. O rok později, v létě 1971, byla letadla přestavěna na kompletní standart "Pave Pronto", to znamenalo minimálně doplnění o LLLTV, pozice jejího operátora a také konzoli pro důstojníka řízení palby (FCO), která byla v pilotní kabině.

AC-130A "Update" #54-1623 Ghost Raider. Z fotografie je dobře vidět, že i když je AC-130 vyzbrojen boforsy, stále měl možnost nést miniguny 7,62 mm.

Nových AC-130A "Pave Pronto" bylo vyrobeno nejprve šest. První přelétl do Thajska v půlce listopadu 1970, poslední v půlce ledna 1971. 16.peruť měla na počátku roku 1971 k dispozici 12 AC-130A vyzbrojených kanóny 40 mm - 6 nových "Pave Pronto", 5 AC-130A "Update" a 1 AC-130A "Surface Package".

Na začátku období sucha a nové fáze kampaně Commando Hunt V byly v Ubonu modernizované AC-130A a letectvo mělo od nich velké očekávání. Místo toho ale přišlo zklamání. V listopadu objevily gunshipy 202 vozidel, ale zničeno bylo jen 37. V prosinci do Ubonu dorazil expertní tým, včetně LtCol Terryho, který následně pilotoval několik letů. Expertní tým okamžitě odhalil příčiny špatných výsledků, kterými byly některé technické procedury a relativně malá zkušenost posádek. Během prosince stouplo procento zničených automobilů na dvojnásobek.
Nakonec si během kampaně Commando Hunt V peruť nárokovala přes 12 tisíc zničených nebo poškozených nákladních automobilů, což představovalo 61% všech zničených nebo poškozených vozů.

Krásný letový snímek "Pave Pronto" AC-130A #56-0509 s kanóny ráže 40 mm místo zadních rotačních kanónů M61. Pod křídlem je vidět ECM.

V březnu 1971 podporovaly gunshipy i neúspěšnou zkoušku jihovietnamské armády, operaci Lam Son 719. Na podporu operace odlétaly gunshipy AC-130 a AC-119 239 letů, během kterých mimo jiné zničily i 24 tanků.

Období podzim-jaro bylo hlavní loveckou sezónou a léto bylo pro gunshipy hlavním obdobím pro opravy a úpravy. Nebylo to ovšem tak, že by gunshipy vyklidily scénu. I v tomto období byly gunshipy v oblasti, ale jejich počet byl nižší. Například během kampaně Commando Hunt VI v období květen-říjen 71 bylo v Ubonu 7 nebo 8 AC-130A. Protože provoz na Ho Či Minově stezce byl menší, gunshipy rozhodně nedosahovaly takových výsledků jako v období sucha.

AC-130A "Update" a "Surprise Package" procházely v tomto období úpravou na standard "Pave Pronto". Od podzimu 1971 tedy všechny AC-130A byly v tomto standardu. Od podzimu 1971 začaly do Thajska přicházet i výkonnější AC-130E, ale AC-130A létaly z Thajska dál, až do roku 1975.

AC-130A "Update":

53-3129 (First Lady)
54-1623 (Ghost Raider)
54-1627 (Gomer Grinder)
54-1628 (The Exterminator)
54-1630 (Mors de Caelis/Azrael)

AC-130A "Pave Pronto":

53-3129 (First Lady)
54-1623 (Ghost Raider)
54-1627 (Gomer Grinder)
54-1628 (The Exterminator)
54-1630 (Azrael)
55-0011 (Surprise Package/Night Stalker)
55-0014 (Jaws of Death)
55-0029 (Midnight Express)
55-0040 (Orion The Hunter)
55-0043 (Odin), sestřelen SA-7 18.6.1972. 12 mrtvých při havárii, 3 zachránění na padáku
55-0044 (Prometheus), sestřelen SA-2 29.3.72, celá posádka zahynula
55-0046 (Proud Warrior)
56-0469 (Grim Reaper)
56-0490 (Thor), sestřelen AAA 21.12.1972, 14 mrtvých při havárii, 2 zachránění na padáku
56-0509 (Raid Kills "em" Dead!/Ultimate End)

Od počátku roku 1970 se v letectvu vedla diskuze, jestli pro přestavbu na gunshipy uvolnit i C-130E. A jak je běžné, názor měl odpůrce i zastánce. Odpůrci argumentovali názorem, že uvolněním transportních C-130E letectvo přijde o část již tak napjaté přepravní kapacity.
Zastánci poukazovali na to, že výkonnější C-130E umožňuje nést těžší náklad, tedy i více ochrany posádky a důležitých částí letounu a tím větší bezpečnost. Dále by mohly gunshipy nést více paliva a prodloužit délku letu. Nové draky letadel by umožnily prodloužit životnost letadel někam do 80.let. Přeci jen draky AC-130A byly v době přestavby staré kolem 15 let.
V dubnu 1970 představitelé letectva schválili přestavbu dvou C-130E na gunshipy. Posléze byl plán rozšířen na 6 AC-130E, které měly být dokončeny do 1.1.1972 a dva AC-130E, které měly sloužit k výcviku ve Spojených státech. Nakonec bylo na gunship modifikováno celkem 11 AC-130E.

Pave Spectre

"Pave Spectre" bylo označení pro AC-130E postavených ve standartu "Pave Pronto". "Éčka" nesla stejnou výzbroj i senzory, ale některé systémy byly novější, modernější, případně byly doplněny o další elektronické přístroje. Změnou byl digitální počítač pro řízení palby, novější model FLIR (AN/AAD-7) nebo sledovací radar AN/APQ-150.

AC-130E
Základní technické údaje:
Rozpětí..........................................	40,4 m
Délka.............................................	29,8 m
Výška............................................	11,7 m
Max. rychlost..................................	610 km/h
Dostup...........................................	? m
Dolet.............................................	? km
Hmotnost:
Prázdná.........................................	33 063 kg
Max. vzletová.................................	70 309 kg
Motor: turbovrtulový Allison T-56-A-7A
Výkon motoru.................................	3 020 kW
Počet motorů..................................	4
Výzbroj: 2x kanón M2A1 ráže 40 mm 2x rotační kanón M61 ráže 20 mm (2x rotační kulomet ráže 7,62 mm)

První AC-130E "Pave Spectre" dorazily do Ubonu před koncem roku 1971 a zbytek z šesti vyrobených pak v lednu 1972. Spolu s AC-130A "Pave Pronto" se zúčastnily kampaně Commando Hunt VII.
AC-130 byly ve velké míře využívány k lovu nákladních automobilů na "Stezce", ale nebyl to jejich jediný úkol. Stejně jako původní gunshipy AC-47 pomáhaly bránit napadené základny nebo podporovat vojáky na zemi. Na jaře 1972 navíc Severovietnamci spustili tzv. Velikonoční ofenzívu. Mezi velké bitvy se řádí bitva o An Loc nebo o Kontum. AC-130 významné pomohly při obraně těchto měst.

Z literatury ani dostupných dokumentů a publikací USAF není úplně jasné, jestli všech 11 AC-130E bylo postaveno jako "Pave Spectre" a následně modifikováno na "Pave Aegis", nebo některý z posledních AC-130E nebyl rovnou dokončen jako "Pave Aegis". V období 1972-73 probíhaly modifikace a modernizace poměrně rychle za sebou. V roce 1972 probíhalo dokončení přestaveb AC-130E, testy "Pave Aegis" a počátkem během roku 1973 první modernizace na AC-130H. Údajně poslední tři draky C-130E byly počátkem roku 1973 rovnou postaveny ve standartu "plně modifikovaných AC-130E", které byly zakrátko přeznačeny na AC-130H.

Pave Aegis

Kanóny Bofors ráže 40mm pro AC-130 byly jednoznačně dobrým tahem, ale s příchodem výkonnějších AC-130E se otevírala možnost vyzbrojit gunshipy ještě těžšími zbraněmi. Letectvo zvažovalo několik zbraní od 75 mm kanónů až po 105 mm houfnici. Nakonec byla pro testy vybrána právě 105 mm houfnice. Její výhody byly delší dostřel, větší explozivní síla a také možnost střílet různým typem munice.

V polovině září 1971 provedl 4950.Test Wing (Tech) několik letů s úkolem zjistit zda je drak AC-130E schopný snést střelbu ze 105mm houfnice a jaký vliv bude mít střelba na samotný let. Protože testy dopadly úspěšně, posunula se realizace zástavby houfnice do další fáze. Během listopadu proběhla mezi velením letectva a velitelstvím v Pacifiku rozsáhlá výměna názorů kde provést zástavbu. Jestli ve Státech nebo v Thajsku. Výsledkem bylo, že v polovině ledna 1972 proběhl na Floridě test zástavby s vyhodnocením, zda je možné provést zástavbu v polních podmínkách v SEA. Ukázalo se, že zástavba v polních podmínkách možná je a trvá 13-15 hodin. Následovaly zkoušky munice a přesnosti systému. Testy přesnosti překonaly očekávání. Zkoušky munice prokázaly, že tříštivo-trhavý granát (HE - High Explosive) je účinnější proti automobilům, bunkrům i postavením AAA, ale náboj s bílým forforem (WP) je vynikajícím značkovacím střelivem nejen v noci, ale i ve dne. Doporučení znělo používat oba druhy munice.

Celou zbraňovou sestavu Pave Aegis tvořila upravená armádní houfnice M-102, s difuzérem na konci hlavně, který měl zabránit poškození levého křídla. Součástí sestavy bylo upravené ložiště, tlumiče otřesů a zpětného rázu. Obsluhu chránil před zpětným rázem ochranný koš. Sestavu doplňovaly dvě úložiště munice a upravená police na munici pro kanón Bofors 40mm. Mezi houfnicí a otvorem v trupu byla krytka z plachtoviny, která zabraňovala pronikání vzduchu do trupu.
Při montáži houfnice bylo potřeba odstranit jeden kańon Bofors a sledovací radar APQ-150. S houfnicí bylo možné částečně pohybovat do strany (odměr) v rozsahu 0 až 20° a nahoru-dolů (náměr) v rozsahu 0 až -40°.
Modifikace zvýšila hmotnost letadla o 2 150 kg. Houfnice a její doplňky vážily 3 300 kg, ale nějaké kilogramy se ušetřily kvůli nutnosti odmontovat radar APQ-150 a jeden kanón 40 mm s náboji pro něj.

Podle oficiálního popisku USAF má být na fotografii AC-130H, ale nikde není vidět kupole sledovacího radaru APQ-150. Mnohem pravděpodobnější je, že snímek pochází z roku 1972 a je na něm AC-130E "Pave Aegis", dost možná 69-6570.

V Ubonu nainstalovali houfnici 18.února 1972 do letadla 69-6570. Dva cvičné lety proběhly 22. a 23.února. Během cvičných letů se musela posádka seznámit s novou zbraní a novým uspořádáním interiéru. Obsluha houfnice se musela zkoordinovat při nabíjení a bezpečné manipulaci s náboji v nákladové kabině osvětlené tlumeným světlem. První cvičný let nad Kambodžou provázely problémy s přístroji a selhání několika nábojů do houfnice. Druhý cvičný let proběhl nad očekávání dobře.

24.února vzlétl AC-130E "Pave Aegis" k prvnímu bojovému letu na podporu kampaně Commando Hunt VII. Během letu nastaly problémy se senzory, ale na jeho konci ohlásil velitel letadla Capt. Weylon Fulk útok na 12 automobilů a 12 automobilů zničených nebo poškozených. Na konto houfnice 105 mm připadly 3 zničené a 4 poškozené vozy. Zbytek byl zničen pomocí kanónu ráže 40 mm. 4.března se povedlo jediným výstřelem zničit 3 nákladní vozy.

15.března 1972 byl letoun 69-6570 poškozen palbou protiletadlového kanónu ráže 57 mm. Následující den byla houfnice z letadla vymontována a nainstalována do letadla 69-6571. Protože byla k dispozici druhá sada s houfnicí 105 mm, uvažovalo letectvo o přezbrojení dalšího letadla. Velení mělo před sebou volbu buď létat s jedním letadlem po dobu 6-9 měsíců, nebo s dvěma letadly po 3 měsíce. Výsledky "Pave Aegis" byly vážně působivé. Do 30.března provedly letouny s houfnicí 105 mm 32 letů, během kterých zaznamenaly 239 vozidel. Na 229 zaútočily a 218 se povedlo poškodit nebo zničit. 76% bylo zničeno pomocí houfnice.
Rozhodování usnadnilo sestřelení AC-130E 69-6571 (volací znak Spectre 22) 30.března. Kompletní posádku se povedlo zachránit, ale 69-6571 byl zničen. Druhá sada s houfnicí tak byla 31.března nainstalována do původního "Pave Aegis" 69-6570. Druhé letadlo se systémem "Pave Aegis" bylo k dispozici až 1.května 1972.

AC-130E (#69-6571) s houfnicí ráže 105 mm místo jednoho z boforsů. Tento letoun byl 30.března 1972 sestřelen.

30.března 1972 spustili Severovietnamci "Velikonoční ofenzívu" a všechny gunshipy prováděly podporu bránících se amerických a jihovietnamských jednotek. "Pave Aegis" byl zvlášť účinný v boji s tanky. Při obraně Kontumu zničil 15.dubna AC-130E "Pave Aegis" 5 tanků a totéž zopakoval 23.dubna. Kapitán Fulk k tomu poznamenal, "se 40 mm kanónem by se podařilo poškodit nebo zničit tank pouze v případě šťastného zásahu".

Letečtí návodní nejprve nedokázali rozpoznat a využít schopnosti "Pave Aegis", ale velitelé na zemi dokázali rychle rozpoznat úder 105 mm houfnice a bylo běžné, že se každého AC-130 ptali, jestli má "big gun". Pověst "Pave Aegis" rostla a to i přesto, že až do 1.května existoval jen jeden stroj.

Kromě bitvy o Kontum další vážné boje proběhly v bitvě o An Loc. Kromě ničení tanků se 105 mm houfnice používala k ničení budov s ukrytými vojáky. Posádka "Pave Aegis" měla ručně malovanou mapu města a nebylo neobvyklé, že instrukce pro posádku zněly "Leťte po hlavní třídě tři bloky na sever, poté točte na východ a trefte druhý dům od rohu." Podle mnohých pozemních velitelů byl "Pave Aegis" nejúčinější zbraní v bitvě o An Loc.

Pro účinnější boj s tanky bylo nutné rozšířit paletu používané munice o další typ dělostřeleckých granátů. Náboje HEAT (High Explosive Anti-Tank) nebyly schválené pro použití v gunshipu a nebyly ani dostupné. Druhým nejvhodnějším byl náboj M327 HEP (High Explosive - Plastic), který existoval ve verzi bez stopovky a se stopovkou (HEP-T). První měsíce "Velikonoční ofenzívy" se "Pave Aegis" musel spokojit pouze s náboji HE, protože první testy s municí HEP byly provedeny koncem května. Náboj se stopovkou nebyl pro AC-130E vhodný, protože prozrazoval polohu letounu. Velení 7.Air Force nařídilo, že náboj HEP může být použit pouze v takticky naléhavém případě a pouze na nařízení 7.AF.

Odstranění radaru APQ-150 bylo považováno za závažný problém. Radar detekoval a sledoval "I" pásmo radiového majáku používaného pro spolupráci s pozemními jednotkami. Maják sloužil jako referenční bod a poskytoval informace k zaměření cílů. První stroje "Pave Aegis" létaly bez tohoto radaru, ale během roku 1972 se povedlo problém vyřešit a APQ-150 byl umístěn mezi kanón 40 mm a houfnici 105 mm.

Umístění radaru APQ-150.

AC-130E:

69-6567 (Ghostrider)
69-6568 (Night Stalker/Bad Company)
69-6569 (Excalibur/Fatal Attraction)
69-6570 (The Hussy)
69-6571 (The Destroyer) sestřelen AAA 30.3.1972 (Spectre 22), celá posádka se zachránila na padácích
69-6572 (Grave Digger)
69-6573 (Heavy Metal)
69-6574 (Iron Maiden)
69-6575 (Wicked Wanda)
69-6576 (Predator)
69-6577 (Death Angel)

Pave Spectre II

AC-130E byly výkonnější než AC-130A, ale také nesly těžší pancéřování a více vybavení. Další zátěž představovala houfnice 105 mm. Letadla se blížila maximální vzletové hmotnosti. Ani horké počasí jihovýchodní Asie nebylo příspěvkem k vyššímu výkonu motorů. Vysazení motoru při vzletu by pravděpodobně skončilo katastrofou. Letectvo začalo v polovině roku 1972 uvažovat o výkonnějším motoru T56-A-15.

AC-130H
Základní technické údaje:
Rozpětí..........................................	40,4 m
Délka.............................................	29,8 m
Výška............................................	11,7 m
Max. rychlost..................................	610 km/h
Dostup...........................................	7 620 m
Dolet.............................................	2 407 km
Hmotnost:
Prázdná.........................................	33 063 kg
Max. vzletová.................................	70 309 kg
Motor: turbovrtulový Allison T-56-A-15
Výkon motoru.................................	3 661 kW
Počet motorů..................................	4
Výzbroj: 1x houfnice M102 ráže 105 mm 1x kanón M2A1 ráže 40 mm 2x rotační kanón M61 ráže 20 mm (2x rotační kulomet ráže 7,62 mm)

Motor T56-A-15 je jednou z odlišností mezi verzemi transportních C-130E a C-130H. U gunshipů ale neplatilo, že by se výměnou motorů automaticky měnilo označení. První AC-130E 69-6569 obdržel nové motory už lednu 1973, ale k přeznačení došlo až později. Počátkem února přicestovaly do Ubonu poslední tři dokončené a plně modifikované AC-130E - 69-6575, 69-6576 a 69-6577. Kromě nových motorů zahrnovala modifikace GLINT, AN/ALE-20 - vrhač IR klamných cílů (flár) ALA-17, vypouštěč klamných cílů (fléry / chaffy) SUU-42 namontovaný na křídle.

AC-130H 69-6570 v černém zbarvení.

Byly to také první stroje v šedém zbarvení, které mělo být kompromisem mezi kamufláží v IR spektru, denní a noční. Každé ze tří letadel mělo mírně odlišnou šedou barvu, protože v té době se ještě hledal konečný odstín této kamufláže. Podle šedého zbarvení se strojů říkalo "Dark Grey Ghost" nebo jen "Grey Ghost".

Jeden z prvních tří "Gray Ghosts" 69-6575.

V době modifikování a přeznačování na AC-130H končily i bojové operace v jihovýchodní Asii. 27.ledna 1973 vstoupila v platnost Dohoda o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu a to znamenalo i ukončení operací na Vietnamem. Ale jeden AC-130 držel po několik týdnů pohotovost na letišti Tan Son Nhut.

22.února dostaly americké jednotky rozkaz k zastavení palby v Laosu. Dál pokračovaly bojové operace nad Kambodžou, kde letectvo podporovalo vládní vojáky při bojích s Rudými Khméry v oblasti označené jako "Freedom Deal". Velká část podpory představovala opět ničení dopravních prostředků, automobilů nebo lodí. Gunshipy prováděly i přímou palebnou podporu kambodžských vládních jednotek. Tyto lety trvaly do 14.srpna 1973, kdy byly z nařízení kongresu zastaveny všechny bojové operace v jihovýchodní Asii.

AC-130H, na vnějším závěsníku je vidět výmetnice SUU-42.

I když bojové operace skončily, AC-130 dál zůstávaly v Thajsku. Jejich posádky prováděly cvičné lety, případně lety na podporu záchraných operací (SAR). V létě 1974 se 16.SOS přestěhovala na základnu v Koratu, protože letiště v Ubonu se uzavíralo. Zároveň s tím se změnilo přidělení perutě ke křídlu. 16.SOS spadala pod velení 388.TFW.

S postupným odchodem Američanů z Thajska se množily krádeže amerického materiálu, které měli na svědomí místní lidé. Kradli třeba ostnatý drát, který byl kolem základen a Security Police byla proti nim v podstatě bezmocná. Jakmile zloději zahlédli světla jejich vozidel, odběhli zalehnout do vysoké trávy a stali se neviditelnými. Ale ne pro senzory gunshipů, které pomáhaly Security Police chytat zloděje.

Dalším typem kriminální činnosti byly únosy nákladních vozidel, které z přístavů vozily zásoby do prodejen na amerických základnách. AC-130 v rámci cvičných letů prováděly doprovod těchto vozidel, při kterých byly v kontaktu s policií. Pokud přeci jen došlo k únosu vozidla, mohly ho sledovat až do úkrytu únosců. Kohosi napadlo nalepit na střechu vozidel reflexní pásku (později se pásce začalo říkat "GLINT tape"). Takto označené vozy bylo jednoduché sledovat i v hustém provozu.

V dubnu 1975 padla Kambodža i Jižní Vietnam do rukou komunistů. AC-130 se podílely na obou evakuacích Američanů a místních spolupracovníků, operací Eagle Pull (Kambodža) a Frequent Wind (Vietnam).

Asi poslední dohrou konfliktu v jihovýchodní Asii byl incident s americkou obchodní loď SS Mayaguez, kterou 12.května 1975 zadrželi Rudí Khmérové a unesli její posádku. Kapitán SS Mayaguez dostal rozkaz zakotvit s lodí u ostrova Koh Tang a později byla posádka lodi převezena na pevninu. O tři dny později byla sice posádka propuštěna, ale v tu dobu už začal americký vojenský zásah na ostrově Koh Tang. Američané se zde setkali se silnou obranou, během přistání HH-53C a CH-53C byly dva vrtulníky sestřeleny a zásah se změnil v chaos.

Gunshipy obou verzí (AC-130A a AC-130H) byly zapojeny do incidentu od jeho počátku. Pomocí senzorů prováděly sledování ostrova, ostřelovaly dělové čluny, které chtěly od ostrova odplout a během evakuace mariňáků a posádek sestřelených vrtulníků poskytovaly palebné krytí. Do zásahu byly zapojeny i A-7D a F-111A, které mnohdy dostaly přednost před AC-130. V hlášení po akci poukázal velitel 16.SOS na problematickou spolupráci s FAC a ABCCC a také na to, že plánovači neumí efektivně využít schopností AC-130. Přitom operace na Koh Tang byla ideální pro využití speciálních schopností gunshipů.

Incident s lodí Mayaguez byl poslední bojovou operací gunshipů v SEA. V červenci 1975 opustily AC-130 základnu v Koratu a vrátily se do Spojených států.

Někdy v období 1973-74 měnilo 8.taktické stíhací křídlo ocasní kód na jednotné WP (Wolfpack). Letadla 16.SOS ho nosila do léta 1974, kdy se peruť přestěhovala na základnu v Koratu. Poté byl kód zamalován.

AC-130 69-6572. Neznám původ snímku, ale podle zamalovaného ocasního kódu by mohl pocházet z doby, kdy 16.peruť měla základnu v Koratu. Podle černého zbarvení je vidět, že se změnou kamufláže do "Gray Ghost" se patrně nijak nespěchalo a je dost možné, že v té době ji stále nosily jen stroje 575, 576 a 577.