Lockheed AC-130 Spectre

AC-130 byl vyvíjený jako Gunship II. Od počátku vývoje se s ním počítalo jako s nočním lovcem a svou kořist si měl být schopen najít sám. S přestavbou se začalo v dubnu 1967 a už v září byl letoun přelétnut do Vietnamu na křest ohněm. Tento první prototyp byl vyzbrojen čtyřmi miniguny ráže 7,62 mm a čtyřmi rotačními kanóny M-61 ráže 20 mm s kadencí (a to vám soudruzi řeknu naprosto přesně) tatatatata čili 2500 ran za minutu. Byl vybaven zařízením pro noční vidění (NOD - Night Observation Device) zesilující světlo měsíce a hvězd (starlight-scop). Dále nesl střelecký počítač, primitivní infračervený senzor a světlomet o výkonu 20 kW, který mohl vyzařovat infračervené a ultrafialové záření.

 

AC-130E

Základní technické údaje:

    
 Rozpětí..........................................40,4 m
 Délka.............................................29,8 m
 Výška............................................11,7 m
 Max. rychlost..................................610 km/h
 Dostup...........................................? m
 Dolet.............................................? km
 Hmotnost: 
 Prázdná.........................................33 063 kg
 Max. vzletová.................................70 306 kg
    
 Motor: T-56-A-15
 Výkon motoru..................................3 661 kW
 Počet motorů..................................4
    
  Výzbroj:
1 x houfnice ráže 105 mm
1 x kanón Bofors ráže 40 mm
2 x rotační kanón M61 ráže 20 mm
2 x rotační kulomet ráže 7,62 mm

Prototyp AC-130A #54-1626 na letišti Tan Son Nhut v roce 1968. Tento první prototyp měl příď, nazývanou "římský nos", stejnou jako první kusy verze C-130A.

Křest ohněm dopadl úspěšně, již při prvním letu nad Ho Či Minovou stezkou zničil prototyp AC-130A během patnácti minut šest nákladních automobilů. Na základě těchto zkoušek byly objednány další AC-130. Letectvo uvolnilo k přestavbě sedm starých JC-130. Těchto sedm AC-130A mělo stejnou výzbroj jako prototyp, ale modernější elektronické vybavení - infračervený senzor (FLIR) AN/AA-4 a lepší počítač pro kontrolu střelby. Čtyři AC-130A byly odeslány do oblasti jihovýchodní Asie v druhé polovině roku 1968. Další tři přilétly na letiště Ubon v Thajsku, kde měla 16.SOS základnu, v květnu 1969.

Na obrázku z března 1969 je nejspíš jeden z prvních čtyř AC-130A, které operovaly nad jihovýchodní Asií. Gunship #54-1629 má původní výzbroj, která zahrnovala čtyři miniguny ráže 7,62 mm a čtyři rotační kánóny M61 ráže 20 mm. Na přídi chybí kupole zařízení Black Crow. Letoun nese kamufláž zelenou a pískovou barvou na vrchních plochách a lesklou černou barvou na bocích a spodních plochách.

znak 16.SOS Letadla AC-130A byla dále modernizována. Takto modernizované letouny byly známé také jako "Surprise Package - Balíček překvapení". Modernizace se týkala jak výzbroje, tak i elektronického vybavení. Místo zadního páru rotačních kanónů M-61 byla namontována dvě původně protiletadlová děla Bofors ráže 40 mm. K nové elektronické výbavě patřil sledovací radar APQ-13 s bočním vyzařováním, LLLTV (TV systém s vysokým rozlišením) ASQ-145, laserový značkovač AVQ-18 a senzor Black Crow, reagující na neodrušené zapalování automobilů.

 

 

Krásný letový snímek modernizovaného AC-130A #56-0509 s kanóny Boffors ráže 40 mm místo zadních rotačních kanónů M61. Pod křídlem je vidět ECM.

Letectvo také konečně poskytlo k přestavbě novější modely Herkulesů. Nejprve byl na gunship přestavěn C-130E a později i C-130H. Výzbroj a vybavení AC-130E bylo přibližně stejné jako u "Balíčku překvapení". Ale v únoru 1972 přilétl na základnu v Ubonu AC-130E s jednou změnou ve výzbroji a to změnou opravdu dost velkou - místo zadního kanónu Bofors byla namontována houfnice ráže 105 mm. Dobře sehraná obsluha z ní dokázala vymáčknout kolem osmi ran za minutu. Spectry, které létaly nad oblastí, kde se předpokládal možný výskyt protiletadlových raket SA-2, začaly nosit pod křídly rušící zařízení ALQ-87ECM. Další obranou proti ruským raketám SA-2 a SA-7 (raketa s infračerveným naváděním odpalovaná z ramene) byly výmetnice klamných cílů. Pod jedním křídlem byla výmetnice se světlicemi a pod druhým s chaffy (proužky hliníkové folie používané k rušení radarů). Také 20-ti kilowattový světlomet byl z důvodu nebezpečí raket s tepelným naváděním vyměněn za menší, s výkonem 2 kW. V roce 1972 si Spectry mohly během "Velikonoční invaze" vyzkoušet boj s tanky. Na ty mohly útočit samy, nebo je pomocí laserového značkovače zaměřit pro letadla nesoucí laserem naváděné pumy.

Pravděpodobně AC-130E (#69-6571) s houfnicí ráže 105 mm místo jednoho z boforsů.

Verze AC-130H se v jihovýchodní Asii objevila až v samém konci americké vojenské účasti ve vietnamské válce, v březnu 1973.Gunshipy v této oblasti zůstaly i nadále, z thajských letišť vzlétaly i v roce 1975.

Letouny AC-130 Spectre byly samozřejmě dále modernizovány (současná verze nese označení AC-130U) a podílely se snad na všech důležitých amerických operací např. na Grenadě, v Panamě ( zajmutí Noriegy), ve Válce v zálivu, v Somálsku a mám za to, že z italských letišť létaly i nad Jugoslávii. Nejnověji byly AC-130 použity při zásahu proti Talibanu a teroristické organizaci Al-Kajda v Afgánistánu.

Dvě zbarvení, ve kterých byly vidět v Ubonu AC-130 v letech 1973-75. Na vrchní fotografii z roku 1973 je gunship v šedé barvě, těmto strojům se přezdívalo "grey ghost".
Na spodním snímku z roku 1974 je gunship s matnou černou barvou na všech plochách.

 

Křídlo Peruť Letiště
8.TFW 16.SOS (EA, později FT) Ubon, Thajsko