Fairchild NC-123K (AC-123K) Provider

NC-123K nebo také AC-123K byly dva transportní Providery (sériová čísla 54-691 a 54-698) upravené pro noční vyhledávání a ničení cílů. Projekt nesl jméno Black Spot a zároveň to byl volací znak AC/NC-123K. Za vznikem letounů byl program SHED LIGHT, který usiloval o zlepšení účinnosti leteckých systémů během noci. Jedním z cílů programu bylo vyvinout letadlo, které mohlo během noci samostatně vyhledávat a útočit na cíle (SCNA - Self-Contained Night Attack). Právě NC-123K bylo prvním z těchto letadel.

Stroje upravila texaská firma E-Systems. Letouny nesly několik senzorů. Každý se senzorů rozeznával odlišné charakteristiky cíle, které když se porovnaly přispívaly v celkovému rozpoznání cílů. V pohyblivé sklolaminátové kulovité věžičce pod přídí byly LLLTV a FLIR. LLLTV byl televizní systém použitelný za nízkých (špatných) světelných podmínek. Jednoduše řečeno, i v noci přenášel obraz, na kterém se daly rozeznat objekty na zemi. Pomocí kurzoru na TV obrazovce předával operátor informace o cíli do zbraňového počítače.

FLIR obsahoval infračervený snímač, který rozeznával odlišné teploty. Na vzdálenost více než kilometr dokázal rozeznat sampan ve vodě, přičemž rozdíl teplot teplejšího dřeva a chladnější okolní vody byl jen několik stupňů Celsia. Objekty jako horký motor automobilu nebo táborový oheň na obrazovce FLIR doslova zářily.
Ve věžičce byl ještě laserový dálkoměr, který udával vzdálenost od cíle a předával jí zbraňovému počítači. Výbavu později doplnil senzor AN/ASD-5 Black Crow, který zaznamenával neodrušené zapalování nákladních automobilů.
V prodloužené přídi byl dopředu zaměřený radar (FLR). Analogový zbraňový počítač poskytoval pilotovi údaje pro přiblížení k cíli, propočítával polohu cíle a automaticky vypouštěl munici. Shoz munice se dal provádět i ručně.

Nalezené cíle byly ničeny pomocí malých tříštivých pumiček. Tříštivé pumy byly shazovány pomocí dávkovače, který byl vespod trupu. Zásobník dávkovače měl 12 oddílů, na spodku trupu bylo zároveň 12 vypouštěcích otvorů. V každém oddílu byly 3 kontejnery s pumičkami. Dávkovač měl dva zásobníky, které byly postaveny na sobě, celkem tedy nesl 72 kontejnerů s pumičkami. Je ale pravděpodobné, že během útoku vypouštěl letoun celý obsah obou oddílů, tedy 6 kontejnerů najednou. V kontejneru mohly být dva typy tříštivých pumiček, buď BLU-3/B nebo menší BLU-26/B. Podle typu munice nesl letoun celkem 2 664 nebo 6 372 pumiček.

Oba NC-123K byly nejprve přemístěny na jihokorejskou leteckou základnu v Osanu, kde zasahovaly proti severokorejským rychlým člunům, které v Jižní Koreji vysazovaly agenty. mezi 19.srpnem a 23.říjnem 1968 provedly 57 bojových letů. Poté byly přelétnuty do Jižního Vietnamu.
V období listopad 1968 až leden 1969 zkoušela oba stroje 1st Combat Application Group. Letouny vzlétaly ze základny Phan Rang a během bojových testů provedly 69 letů nad Ho Či Minovou stezkou a deltou Mekongu.

Po ukončení zkoušek se oba stroje přesunuly do thajského Ubonu, kde spadaly pod velení 16.SOS jako BLACK SPOT Task Force. Do května 1969 odlétaly 186 misí, při kterých zničily 415 nákladních automobilů, poškodily dalších 273. V deltě Mekongu zničily 151 plavidel a dalších 108 poškodily. V dubnu 1969 byla letadla přeznačena na AC-123K.

V polovině roku 1969 se letouny vrátily do Spojených států, kde prošly letouny úpravou, výbava byla doplněna o senzor Black Crow. V listopadu se vrátily do Ubonu, kde prošly další úpravou. Doplněny byly o ECM a RHAW. Od prosince 1969 začaly AC-123K spolupracovat s gunshipy AC-130 z letiště v thajském Ubonu. Oba "Black Spoty" se zapojily do operace COMMANDO HUNT III, což byl vlastně "lov" nákladních automobilů na Ho Či Minově stezce. Operace COMMANDO HUNT III probíhala během období sucha od listopadu 1969 do dubna 1970. Období sucha bylo hlavním obdobím, během kterého severovietnamci dopravovali materiál na jih. AC-123K zničily 440 automobilů během 141 letu, to dělá průměrně 3,1 zničeného automobilu během jednoho letu. Byly tak úspěšnější než AC-119K (průměr 2,2), s lepšími výsledky skončily gunshipy AC-130A (4,3) a AC-130A "Surprise Package" (7,3). Pro porovnání, A-6 - nejlepší z klasických útočných letadel od A-1 po A-7, měl průměr 0,66 zničeného náklaďáku za jeden let.

V červnu 1970 ukončily AC-123K svoji činnost v jihovýchodní Asii. Krátce byly "uskladněny" na základně Davis-Monthan (AMARC), později byly přestavěny zpět na standart transportních C-123K. Ale rozpoznat se daly podle svého unikátního zbarvení, které zůstalo oběma letadlům zachováno.

AC-123K 54-691 ve Spojených státech.

AC-123K 54-691 pravděpodobně na letišti v Ubonu v roce 1969.

AC-123K 54-698 na základně Nakhon Phanom.

AC/NC-123K  (Black Spot)
		Období	Základna
	1st Combat Application Group	XI.68 - II.69	Phan Rang
8.TFW	16.SOS BLACK SPOT Task Force	II.69 - V.69	Ubon
8.TFW	16.SOS BLACK SPOT Task Force II	XI.69 - VI.70	Ubon