AQM-34 bylo vojenské označení pro některé verze bezpilotních letadel firmy Ryan. Označení USAF získal model až v roce 1969 a nosily ho pouze ty verze, které byly v operační službě v roce 1969 nebo později. Všechny předešlé verze nesly jen firemní označení Model 147 a rozlišení verzí písmeny.
Během vietnamského konfliktu používalo americké letectvo mnoho verzí tohoto bezpilotního prostředku nejčastěji k leteckému průzkumu.
Tyto bezpilotní prostředky jsou dnes známy pod zkratkou UAV (Unmanned Aerial Vehicle), ale v 60.letech se používala zkratka RPV (Remotely Piloted Vehicle) a tyto průzkumné prostředky se skrývaly i pod tehdy používanou zkratkou SPA (Special Purpose Aircraft).
Upravený DC-130 Hercules sloužil jako mateřský letoun, který dopravil průzkumný dron do místa vypuštění. Posádka DC-130 řídila vypuštění dronu, monitorovala jeho let a v nutném případě mohla i převzít jeho řízení.

Počátkem 50.let začala firma Ryan Aeronautical vyrábět bezpilotní prostředek, který sloužil jako cvičný cíl pro rakety země-vzduch i vzduch-vzduch. Letectvo používalo letounek pod označením Q-2A Firebee. Pro námořnictvo se letounek vyráběl s jiným motorem a nesl označení KDA-1, pozdější verze potom KDA-4. V roce 1963, kdy došlo ke změně značení, dostaly verze pro námořnictvo označení AQM-34A a AQM-34B.

Ke konci 50.let začal Ryan vyrábět druhou generaci letounku, firemní označení bylo Model 124. Původní označení pro letectvo bylo Q-2C, nové označení pak BQM-34A. Stejnou verzi přijalo i námořnictvo, později využívalo modernizovanou verzi BQM-34S. Armáda používala Model 124 pod označením MQM-34D.
Poslední poznámka k označování cvičných cílů - Ryan vyráběl i nadzvukové cvičné cíle Firebee II (Model 166) a i ty nesly vojenské označení BQM-34 a rozlišení verzí písmeny.

Ke konci 50.let se ve firmě zrodil nápad vyrobit bezpilotní průzkumný prostředek. Letectvo nápad uvítalo a vyčlenilo na něj peníze. Nápad přišel v příznivý čas, zanedlouho byl nad Sverdlovskem sestřelen Gary Powers a jeho U-2. Bezpilotní průzkumný letoun by byl dobrou náhradou nebo alespoň alternativou k U-2.
Dva projekty nesly označení Model 136 "Red Wagon" a Lucy Lee. V roce 1961 byl zvolen americkým prezidentem John F. Kennedy a jeho administrativa se zalekla velkého výdaje a raději poskytla finance na vývoj pilotovaného SR-71. Projekt bezpilotního průzkumného letadla byl poslán k ledu. Změna nastala počátkem roku 1962, kdy letectvo poskytlo daleko menší částku 1,1 miliónu dolarů a propojilo výrobce Ryan Aeronautical Co. s programem Big Safari.

Big Safari byla programová kancelář, která poskytovala management a logistickou podporu projektům, které se zaměřovaly na úpravu již existujících typů letadel. Zpočátku se úpravy letadel zaměřovaly hlavně na průzkum. Často byl upraven pouze jeden stroj a nejednou se jednalo o skrytou zástavbu průzkumných prostředků, ať už fotokamer nebo snímačů elektronických signálů. Několik projektů Big Safari je známých i z vietnamské války, např. RB-57E "Patricia Lynn" nebo C-123 "Duck Hook/Heavy Hook".
Program Big Safari vznikl na počátku 50.let. Fungoval velmi efektivně, s minimálním dohledem a kancelářskou prací. V případě průzkumných dronů firmy Ryan vzniklo nové oddělení Big Safari (Detachment 3), které po celá 60.léta upravovalo a vyvíjelo nové verze. Za přispění Big Safari vznikl i systém MARS, který sloužil k šetrnějšímu dopravení dronu na zem po skončení průzkumné mise.

Za zmíněných 1,1 miliónů dolarů měly být upraveny 4 stroje Q-2C (Model 124). Nový průzkumný letounek nesl označení Model 147 Fire Fly. Za 90 dní byla první verze 147A připravena k operační službě. Jako u původních návrhů mělo bezpilotní letadlo provádět fotografický průzkum z velké výšky.
Letounek nesl upravený navigační systém s možností programování. Trup byl prodloužen, aby unesl více paliva. Upravená příď nesla kameru Hycon HR233. Původní cvičný cíl Model 124 měl zvětšený radarový odraz, u Modelu 147 ho naopak bylo potřeba zmenšit. Na některých částech draku byly použity jiné materiály, letoun byl opatřen nátěrem, který částečně pohlcoval radarové paprsky. Model 147A byl pro radary téměř neviditelný. Byl proveden i test, kdy byly proti dronu vyslány 4 záchytné stíhačky, ale nedokázaly na něm uzamknout naváděcí zařízení, které by dovolilo odpálit rakety vzduch-vzduch.

Jakmile se program ukázal jako životaschopný, hledalo se velitelství, které by jednotku s drony zastřešilo. Velitelství taktického letectva drony odmítlo, nechtělo mít mezi sebou žádná letadla bez pilota. Velitelství strategického letectva rozpoznalo potenciál, souhlasilo a vzalo drony pod svá křídla.
Operace, které později probíhaly v jihovýchodní Asii, byly řízeny z velitelství SAC na základně Offutt v Nevadě. Operace i veškeré dění kolem dronů byly tajné.

Technické údaje:
Motor: J-69-T-29A
Délka: 7,85 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: 1 930 km
Dostup: 17 000 m
Použití: výškový fotoprůzkum

Když o pár měsíců později, na podzim 1962, vypukla kubánská raketová krize, mohly se bezpilotní letouny dočkat prvního operačního nasazení. Mateřský DC-130A s průzkumnými letounky pod křídly a s nastartovanými motory byl připraven vzlétnout k misi ze základny Tyndall AFB na Floridě. Ale letectvo nechtělo prozradit Sovětům, že mají tyto bezpilotní průzkumné prostředky. Nad Kubu vzlétly průzkumné RF-101 a U-2 a i když odvedly dobrou práci, letectvo přišlo o další U-2 i s jeho pilotem.

Ještě v roce 1962 objednalo letectvo další verzi Modelu 147. Během 60. a 70. let vzniklo u firmy Ryan téměř 30 verzí a subverzí, některé z nich byly použity v jihovýchodní Asii.

 

Na podzim 1962 objednalo letectvo 9 kusů (někdy se uvádí 13) verze 147B. Podobně jako u předchozí verze se jednalo o výškový model. Rozpětí bylo zvětšeno na 8,2 m. Dostup se zvýšil na 19 100 m. Kamera zůstala stejná jako u prvního modelu, Hycon HR233.
Verze 147B byla první operačně nasazenou verzí. Než k tomu došlo, bylo změněno i krycí označení dronů. V roce 1963 uniklo na veřejnost krycí označení dronů Fire Fly a bylo změněno na Lightning Bug.

Počátkem srpna 1964 se odehrál "incident v Tonkinském zálivu". Po zkušenosti z korejské války, ve které se náhle objevili čínští dobrovolníci, zajímala prezidenta Johnsona reakce a možné zapojení Číny do konfliktu.
O nějaký týden později přelétl na základnu Kadena na Okinawě DC-130A. 20.srpna 1964 odstartoval ze základny DC-130A s dvěma podvěšenými drony ke své první operační misi. Trasa průzkumného dronu vedla nad čínským ostrovem Chainan a pokračovala nad jihovýchodní částí pevninské Číny s přistáním na Tchajwanu.

První nasazení provázely komplikace. Dron č.1 se nechtěl uvolnit ze závěsníku a to ani při nouzovém odhození. DC-130 musel udělat okruh do místa vypuštění a použít záložní dron č.2. Když mateřský letoun zamířil zpět na základnu, došlo k uvolnění prvního dronu, který zmizel v moři.
Dron č.2 splnil svůj úkol, i když dodržení plánované trasy nebylo bez chyb. Místo pro přistání bylo na Tchajwanu. V té době přistával Lightning Bug na padáku až na zem. Dron č.2 přistál v rýžovišti a po přistání se neuvolnil padák. Padák vláčel dron po zemi a došlo k jeho těžkému poškození.

Druhé vypuštění se konalo 29.srpna. Vše proběhlo v pořádku do doby, kdy byl vydán povel k návratu - zhasnutí motoru a vypuštění padáku. Lightning Bug povel nepřijal a pokračoval v cestě až do vyčerpání paliva. Potom spadl do moře.
Třetí mise, která se uskutečnila 3.září, proběhla vcelku dobře, došlo jen k drobnému poškození dronu při přistání.
9.září měly být vypuštěny oba drony, což se také stalo. Oba drony byly ale ztraceny. Z pěti pokusů byly jen dva úspěšné.

Počátkem října 1964 se letouny DC-130A spolu s drony přesunuly na jihovietnamské letiště Bien Hoa, odkud v dalších letech vzlétaly k pokračování operace Blue Springs. Název operace se ale během let měnil, další názvy byly Bumble Bug, Bumpy Action a od roku 1969 potom nejznámější Buffalo Hunter.
Většina jednotky, která provozovala drony, byla umístěna v Bien Hoa, ale malá část, tzv. recovery team, který se staral o návrat (přistání) dronu na zem, byl umístěn v Da Nangu. Jak bylo řečeno, ještě více než rok přistávaly drony na padáku až na zem. Návratová oblast ležela poblíž Tua Yuan, byla poměrně izolovaná, ležela v rovinaté oblasti a měla stále větrné proudy.

Do konce roku 1964 provedly verze 147B 20 průzkumných letů nad Severním Vietnamem a Čínou. Právě nad Čínou došlo 15.listopadu k prvnímu sestřelu dronu. Z různých příčin byly ztraceny i další drony, ale počáteční průzkum přinesl i důležité informace o zásobování VDR.
Model 147 zůstal v operační službě ještě další celý rok, do konce prosince 1965.

Technické údaje:
Motor: J-69-T-29A
Délka: 8,2 m
Rozpětí: 8,2 m
Dolet: 1 930 km (?)
Dostup: 19 100
Použití: výškový fotoprůzkum

 

Než byly vyrobeny 147B, objednalo letectvo jako provizorní řešení 7 kusů verze 147C. Byla to obdoba verze 147A, ale měla zastavěný tzv. NOCON systém. NOCON byla zkratka z NO-CONtrail - zařízení sloužilo k potlačení kondenzační stopy, která se táhla za letounkem. Jakmile dron dosáhl nepřátelského území, do odtokové trysky byla vstříknuta kyselina chlorsulfonová, která přetvářela zkapalněné vodní páry na bezbarvé ledové krystalky. Verze měla rozpětí zvětšené na 4,6 m.
V prosinci 1962 byly 3 kusy 147C přestavěny na verzi 147D.

Výškové drony se ve Vietnamu setkaly se zásadním problémem, kterým bylo monzumové období. Přes rozsáhlou oblačnost výškové drony nic neviděly. Úlohu fotografického průzkumu z malé výšky měl plnit Model 147J, ale ještě předtím byly modifikovány 3 kusy verze 147C na zkušební nízkoúrovňový dron.
V září 1965 byly dopraveny do Bien Hoa ke zkušebním letům v bojových podmínkách. Při letech 1., 2. a 12. října 1965 byly všechny tři 147C zničeny. Letectvo označilo nízkoúrovňový model 147C za neefektivní a soustředilo se na budoucí model 147J.

Technické údaje:
Motor: J-69-T-29A
Délka: 8,2 m
Rozpětí: 4,6 m
Dolet: 1 930 km (?)
Dostup: 19 100 m
Použití: nízkolétající, zkušební

 

Verze neměla sloužit k fotoprůzkumu, ale k ELINT (ELectronic INTeligence), případně SIGINT (SIGnal INTeligence), měla sbírat signály které vysílal sovětský protiletadlový systém SA-2. Podle toho se tomuto typu říkalo "SAM Sniffer". Nejdůležitější ze signálů vedl ke uvolnění pojistky a výbuchu bojové hlavice. Vypuštěná protiletadlová raketa vysílala radarové signály. Když se raketa ocitla v určité, předem nastavené vzdálenosti od překážky (letadla), došlo k explozi bojové hlavice. Kdyby se o zachycení signálů pokusilo letadlo s lidskou posádkou, jednalo by se o sebevražednou misi. U dronu se počítalo s tím, že před zničením stihne odeslat data na loď či letadlo. Model 147D měl zachytit signály z raket SA-2 umístěných na Kubě, loď se měla pohyboval v bezpečí u pobřeží Floridy.

Model 147D vznikl ze tří přestavěných kusů 147C, takže prapůvod byl v modelu 147A s mírně zvětšeným rozpětím. Model 147D neměl zmenšený radarový podpis, naopak zvětšený, aby na radaru vypadal jako americké letadlo. To zajišťoval zesilovač elegromagnetických signálů - permaktron (elektronka s postupující vlnou). Ani přesto se nepodařilo vyprovokovat obsluhu kubánské SA-2, aby vypálila na dron. Akce tedy byla neúspěšná.

24.července byl severovietnamskou raketou SA-2 sestřelen první americký letoun (F-4C s volacím znakem Leopard 2). V srpnu 1965 byly dva modely 147D dopraveny do Bien Hoa, kde se staly jedním z článků operace Left Hook. Model 147D měl působit jako návnada a lokalizovat umístění základen s protiletadlovými raketami SA-2. Signály měl přenést do RB-47, který letěl souběžně s trasou dronu, ale v bezpečí Tonkinského zálivu. Lokalizované základny SA-2 měly zničit stíhací bombardéry taktického letectva.
Drony byly vypuštěny 20.srpna a 31. srpna 1965. Oba ale byly zničeny palbou ze země. 31.srpna dron před svým zničením zachytil a lokalizoval tři zdroje radarových emisí, ale jejich poloha nestačila pilotům doprovodných F-105 k tomu, aby rozeznaly cíl vizuálně. Na základě operace nebyly zničeny žádné základny s SA-2, mise tedy byla neúspěšná.

Technické údaje:
Motor: J-69-T-29A
Délka: 8,2 m
Rozpětí: 4,6 m
Dolet: 1 930 km (?)
Dostup: 19 100 m
Použití: výškový, ELINT

 

Také Model 147E byl "SAM Sniffer". Úkol dronu byl stejný jako u předchozího modelu 147D - zachytit a předat dá komunikaci rakety SA-2 a hlavně signálu, který vedl ke spuštění roznětky a výbuchu hlavice. Operace nesla název United Effort. Ale zatímco model 147D byl nasazen proti kubánským SA-2, model 147E měl získat data ze severovietnamského SA-2.
Celkem byly vyrobeny 3 kusy 147E. Vycházel z dlouhokřídlého modelu 147B. Opět měl zesílený radarový podpis a letovým profilem měl připomínat letadlo U-2. Signály měl předat RB-47H od 55.SRW, upravenému pro operaci United Effort.

16.října 1965 se uskutečnil první let operace United Effort. První pokus o zachycení signálů nebyl úspěšný, ale dron přežil. Další let byl naplánovaný na 18.října, ale nakonec byl zrušen. Další dva pokusy se uskutečnily 20.října a 5.listopadu. Při těchto letech byly drony zničeny. Sice se povedlo zachytit signály, ale nepovedlo se získat klíčový signál z rakety, který vedl k výbuchu hlavice. Vzhledem k tomu, že zůstal už jen jeden model 147E, bylo rozhodnuto poslat dron výrobci k předělání a pokračovat po novém roce.
13.února 1966 byly na dron poblíž Hanoje vypáleny dvě rakety SA-2. Model 147E před svým zničením zachytil a předal RB-47H všechna potřebná data. To vedlo k vytvoření několika systémů elektronické ochrany.

Tato operace byla vysoce hodnocena. Podle některých pouze tento let svou důležitostí stál za všechny prostředky, vynaložené na celý program bezpilotních dronů.

Technické údaje:
Motor: J-69-T-29A
Délka: 8,2 m
Rozpětí: 8,2 m
Dolet: 1 930 km (?)
Dostup: 19 100 m (?)
Použití: výškový, ELINT

 

Jedním z prvních systémů vzniklých na základě operace United Effort byl systém AN/ALQ-51 "Shoehorn", což byla rušička radaru Fan Song. Systém byl zkoušen ve Spojených státech, ale nikdy nebyl otestován proti skutečnému systému SA-2. K tomu posloužil Model 147F. Jednalo se o jeden kus verze 147B (konkrétně o B-7, tedy sedmý vyrobený kus), který měl zastavěný systém AN/ALQ-51. Během července 1966 provedl 12 letů, při posledním z nich, 22.7.1966, byl zničen.

Technické údaje:
Motor: J-69-T-29A
Délka: 8,2 m
Rozpětí: 8,2 m
Dolet: 1 930 km (?)
Dostup: 19 100 m (?)
Použití: výškový, elektronický boj

 

Model 147G byl další verzí výškového dronu. V podstatě se jednalo o upravený model 147B. Verze 147G dostala silnější motor Continental J69-T-41A. Dosáhla větší výšky, ale za cenu kratšího doletu. Byla vybavena systémem na potlačení kondenzační stopy. Kamera Hycon HR233. Trup byl prodloužen na 8,8 metru, rozpětí křídel zůstalo stejné jako u 147B.

Model 147G podnikl první operačí let v říjnu 1965, v operační službě vydržel přes rok a půl, do srpna 1967. Vyrobeno bylo 56 kusů, které provedly 83 úspěšných misí.

Technické údaje:
Motor: J69-T-41A
Délka: 8,8 m
Rozpětí: 8,2 m
Dolet: 1 930 km (?)
Dostup: 19 100 m
Použití: výškový fotoprůzkum

 

Také Model 147H byl výškový dron. Nebyl to pouze upravený cvičný cíl, ale celý byl nově navržený. Drak letounu byl lehčí. Rozpětí bylo prodlouženo na 9,8 m. V křídlech a v prodlouženém trupu unesl více paliva a prodloužil se tak dolet na 3 800 km. Zvýšil se i dostup a to na 21 300 metrů.
Vylepšena byla ochrana dronu. Model 147H nesl vylepšený NOCON systém. Vstup vzduchu k motoru byl pokryt materiálem, který absorboval radarové paprsky, zmenšil se tak radarový odraz. V případě ozáření radarem se spustil automatický manévr, kdy se dron snažil obletět stanoviště radaru. Pokud zaznamenal ozáření radarem v naváděcím módu (z SA-2 nebo MiGu), spustila se rušička radaru a dron začal vykonávat naprogramované úhybné manévry.
Nová kamera Hycon KA88A mohla snímat pás územý dlouhý 1400 km a široký 40 km.

Model 147H byl do operací nasazen prvně v březnu 1967 a v operační službě vydržel až do června 1971. Ovšem v pozdější době se výškové drony příliš nepoužívaly, většinu misí odlétaly drony, které prováděly průzkum v malé výšce. Vyrobeno bylo 63 kusů, které odlétaly 138 misí s úspěšností návratu 63,8%.

V roce 1972 byl model 147H upraven pro ELINT. Protiletadlový systém SA-2 procházel vývojem a bylo nutné získat nová data, stejná jako během operace United Effort. To se povedlo 28.září 1972. Operace nesla název Combat Cookie.

Technické údaje:
Motor: J69-T-41A
Délka: 9,1 m (?)
Rozpětí: 9,8 m
Dolet: 3 800 km (?)
Dostup: 19 800 - 21 300 m
Použití: výškový fotoprůzkum

 

Monzumová oblačnost bránila výškovým dronům v efektivním průzkumu. Bylo jasné, že drony budou muset "pod mraky". Při letech v malé výšce nehrozilo nebezpečí od protiletadlových raket SA-2, protože dron letěl pod úrovní jejich použitelnosti. Ale hrozilo nebezpečí od protiletadlového dělostřelectva a ručních palných zbraní.

Model 147J byl první operačně nasazený dron pro průzkum z malé výšky. Model vycházel z draku 147G, měl stejnou délku, rozpětí i motor. Výšku letu pomáhal řídit systém BLACS (Barometric Low-Altitude Control System). Model 147J byl vybaven dvěma kamerami Fairchild KA-60A. Jedna snímala prostor před a za dronem, druhá levou a pravou stranu.
Nízkolétající model 147J byl snadno rozpoznatelný podle zbarvení. Zatímco všechny vysokolétající drony byly zbarveny černě, model 147J měl vršek trupu a křídel šedý, spodek bílý.

Do operační služby byl prvně nasazen ke konci března 1966. Poslední operační let vykonal v listopadu 1967. Vyrobeno bylo 94 strojů.

Technické údaje:
Motor: J69-T-41A
Délka: 8,8 m
Rozpětí: 8,2 m
Dolet: (?)
Dostup: (?)
Použití: fotoprůzkum z malé výšky

 

Počáteční úspěšnost dronů byla nízká. I když byl od počátku Lightning Bug navrhován jako levný a postradatelný, ztráty byly pro vojenské představitele vysoké.
Na počátku roku 1966 objednalo letectvo 10 kusů upravených klamných cílů. Model nesl označení 147N. Dron nesl elektronku s postupující vlnou, aby byl jeho radarový podpis větší. Nepočítalo se návratem, nenesl tedy žádný padák. Palivo nesl jen na 90 minut letu.

Do operací byl 147N prvně nasazen 3.března 1966. Klamný cíl Model 147N byl vypuštěn téměř současně s průzkumným výškovým modelem 147G. Oba drony letěly po stejné trase. Když se přiblížily k cílové oblasti, došlo k rozdělení. Model 147N byl na radaru výraznější a aby lákadlo bylo ještě větší, letěl i v menší výšce. Protiletadlová obrana se soustředila na klamný cíl a průzkumný model 147G splnil svou misi.
Poslední z těchto klamných cílů byl použit v červenci 1966.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 7 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: klamný cíl

 

Modely 147NA a 147NC měly být používány pro elektronický boj, pro ochranu dalších letadel. Mohly nést rušičku radaru nebo podvěsy s chaffy - pásky hliníkové fólie, které slouží pro rušení radarů. Než se ale dostaly do operační služby, bylo v roce 1968 zastaveno bombardování Severního Vietnamu a pro tyto verze nebylo využití.
Model 147NC se alespoň nějakého využití dočkal v roce 1972. Do kontejnerů pro chaffy se daly vložit i létáky. Během operací Linebacker I a Linebacker II provedly verze 147NC 28 letů, při kterých letáky shazovaly. Projekt nesl název Litterbug. Nejobtížnější na této misi bylo odhadnout, kterým směrem povane vítr, kdy je nejvhodnější čas ke shozu letáků, aby dopadly tam, kam měly. Několik úvodních letů se minulo účinkem, protože vítr snesl letáky mimo předpokládanou oblast.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8 m
Rozpětí: 4,4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: psychologická válka

 

Nízkolétající verze 147J prokázaly svou hodnotu, ale bylo jich málo. Jako prozatímní řešení vyrobil Ryan Model 147NP. Tato verze vycházela z původních modelů 147A a 147B. Trup byl prodloužený na 8,5 m, křídla měla rozpětí 4,6 m. Dron poháněl původní slabší motor J69-T-29A. Model 147NP byl vybaven kamerou Maurer KB-10.

12 vyrobených 147NP provedlo mezi červnem a září 1967 celkem 19 letů.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8,5 m
Rozpětí: 4,6 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: fotoprůzkum z malé výšky

 

Model 147NQ byl další nízkolétající průzkumný dron. Od všech předešlých se lišil tím, že nebyl programovatelný. ARCO, člen posádky DC-130, ho ovládal ručně podle přístrojů. Prvotním cílem pro tento dron byl přístav Haiphong. Uvádí se, že se jednalo o vysokorychlostní dron použitelný na krátkou vzdálenost. Vybaven byl kamerou Fairchild KA-60C.

Celkem bylo vyrobeno 10 kusů. Ty provedly mezi květnem a prosincem 1968 celkem 66 letů. Předchozí verze měly úspěšnost návratu kolem 60%. Model 147NQ, i když byl řízen ručně, měl úspěšnost návratu 86%.

Existuje fotografie, pořízená z dronu, na které je stožár a dráty vysokého napětí. Z fotografie vyplývá, že dron, který jí pořídil, musel letět pod tímto el. vedením. V roce 1971 byla fotografie publikována v tisku a demonstrovaly se na ní možnosti dronů a a úroveň schopností techniků.
Jeden z pilotů ovšem vzpomínal na misi, ke které dostala posádka rozkaz na poslední chvíli, tj. 6 hodin před startem. Rozkaz přišel o půlnoci, start měl být v 6 hodin ráno. Jelikož měla mít posádka volný den, vysedávala v baru. Zvlášť jejich ARCO se upravil do takové podoby, že ho museli odtáhnout a hodit do postele. Co čert nechtěl, v rozkaze stálo, že při misi měl být vypuštěn poslední z "primitivních modelů, které musel částečně ručně ovládat ARCO". Ráno s ARCO udělali něco podobného, naložili ho do letadla, nechali spát celou cestu k bodu vypuštění. Tam do něj nalili kafe a posadili za řízení dronu. Let dronu kupodivu dopadl úspěšně a dron se vrátil s dobrými snímky. Později ovšem volali ze SAC Recon Centra a dotazovali se na jeden úsek. Ptali se ARCO, v jaké výšce vedl let. ARCO se podíval na profil mise a odpověděl, že 600 stop (183 m). Na to odpověděli z Centra, že podle fotografií to vypadá na 60 stop (18 m).
Vzhledem k tomu, že model 147NQ byl jediný, který se musel ovládat ručně, je možné, že ona fotografie pochází právě z tohoto modelu.
Podle jiného zdroje ale fotografie pocházela od modelu 147SB s poškozeným systémem pro určení nadmořské výšky.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 7 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: fotoprůzkum z malé výšky, ručně řízený

 

Velké množství přesunů zásob prováděli Severovietnamci v noci. Od letectva proto přišel požadavek na noční průzkumnou verzi. Tento požadavek vznikl během výroby modelu 147NP. Čtyři kusy 147NP byly odkloněny z výroby a upraveny na noční verzi Model 147NRE (Night Reconnaissance-Electronic). Obě kamery byly spřaženy s bleskovým světlem, které bylo v trupu. Interval záblesku bylo nutné naprogramovat podle výšky a rychlosti letu. Noční verze nesla černé zbarvení.

Model 147NRE vykonal první operační let 25.května 1967, ale bohužel se z něj nevrátil. Další vypuštění do akce se odehrálo 5.června. Let proběhl úspěšně, ale během přistání se oddělil hlavní padák a dron spadl do džungle severně od Da Nangu. Naštěstí se malý padáček zachytil za větvě stromů a dron zůstal nepoškozen. Následovala dobrodružná výprava, kdy se jeden z kamerových techniků spustil do džungle zachránit film. K dronu směřoval ale i Vietkong, takže u záchrany dronu asistovaly i vrtulníky námořní pěchoty.

Od května do září 1967 provedly noční 147NRE pouze 7 letů. Z fotografií se ukázalo, že rozsah bleskového světla byl příliš malý, dron musel být přímo nad cílem, aby se na fotografiích dalo něco rozeznat. Také se uvádí, že navigační systém modelu 147NRE postrádal dostatečnou přesnost. Je ale trochu záhadou, proč by navigační systém noční verze měl být méně přesný než navigační systém denní verze. Problémem spíš bylo, že dron zachytil jen malou oblast. Odchylka od trasy byla běžná. I když letěl dron mimo trasu, vzhledem k šíři záběru mohl být cíl na fotografiích zachycen. Ale když byla šíře záběru malá (v tomto případě osvětlení cíle), i při malé odchylce nebyl na záběrech cíl vidět.
I když výsledky nebyly úplně skvělé, nějaké informace dron přinesl. Ale jednalo se spíš o náhodné informace. A když už nic jiného, tak alespoň zabodoval na poli psychologického boje, když se nad přesouvajícími se jednotkami rozzářilo jasné světlo. Myšlenka noční verze nebyla zahozena do koše.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8,5 m
Rozpětí: 4,6 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: noční fotoprůzkum z malé výšky

 

Podobně jako Model 147N byl i 147NX určen jako klamný cíl. I když byl Model 147N určen k obětování, několik strojů se objevilo v cílovém prostoru nepoškozeno. Ale protože se u této verze nepočítalo s návratem, nebyla vybavena padáky a stroj byl tak jako tak zničen.
Letectvo objednalo dalších 10 kusů návnad / klamných cílů, ale tentokrát s vybavením pro návrat a levnou kamerou s nízkým rozlišením. Tato verze nesla označení Model 147NX.
Klamné cíle byly používány ve dvojicí s výškovým 147G, pokud se NX vrátil zpět a přivezl fotografie, byl to bonus. Model 147NX měl opět zvětšený radarový podpis a létal spíš ve střední výšce. I když měla kamera nízké rozlišení, na snímcích se daly rozeznat nákladní automobily nebo aktivita nepřítele.

Deset vyrobených 147NX vykonalo v období listopad 1966 až červen 1967 třináct letů.

Technické údaje:
Motor: (?)
Délka: 7 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: klamný cíl, fotoprůzkum ze středních poloh

 

Na konci roku 1967 se do operační služby dostal konečný model nízkolétajícího dronu. Tento model nesl označení 147S. Ale protože byl dále rozvíjen, jednotlivé subverze (výrobní bloky) byly rozlišeny písmeny. Tento první model se proto později začal značit jako 147SA.

Model 147SA dostal krátká křídla, rozpětí měl 4 metry, stejné jako původní cvičné cíle. Díky krátkým křídlům mohl lépe manévrovat, dělat ostré obraty. Zatímco model 147J nesl dvě kamery, model 147S nesl pouze jednu kameru Fairchild KA-89A, která ale poskytovala lepší pokrytí než dvě kamery modelu J. To vše se promítlo v ceně. Model 147SA byl o 40% levnější než modely 147G a J.

Verze 147SA bylo vyrobeno 40 kusů. Ty vykonaly mezi prosincem 1967 a květnem 1968 90 vypuštění s úspěšností návratu 63,3%. Hlavní cíle byly zásobovací trasy a mosty v okolí Hanoje, stanoviště SAM.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8,8 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: fotoprůzkum z malé výšky

 

Další výrobní blok 40 strojů nesl označení Model 147SB. Tato subverze nesla systém, který dovoloval naprogramovat let ve třech různých letových hladinách (Multiple Altitude Control System - MACS). Let tak byl méně předvídatelný. Nový gyroskop s akcelerometrem dovolil dronu dělat přesnější a ostřejší obraty.

Model 147SB se operačně začal používat od března 1968. S částečným zastavením bombardování k 31.březnu se severovietnamská protiletadlová obrana soustředila na bezpilotní drony. Nízkolétající drony tehdy létaly ve výšce 300 - 360 metrů. Aby se zabránilo dalším ztrátám, profil letu byl změněn na výšku 150 metrů při rychlosti 900 km/h. Lightning bug tak letěl pod minimálním dostřelem těžkých zbraní a velká rychlost s malou výškou ho činila obtížným cílem pro lehké protiletadlové a ruční zbraně.
V operační službě vydržel Model 147SB do ledna 1969. Vykonal 159 letů s úspěšností 76,1%.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8,8 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: fotoprůzkum z malé výšky

 

Další subverze s označením Model 147SC se dostala do operační služby v lednu 1969. Modelu 147SC bylo vyrobeno nejvíce kusů (261) a byl to nejpoužívanější model. Do července 1973 vykonal model 147SC úctyhodných 1651 letů s úspěšností návratu 87,2%.
V roce 1969 došlo i k přejmenování operace na Buffallo Hunter. Název operace spolu s modelem 147SC se staly téměř synonymem pro akce průzkumných bezpilotních letadel v jihovýchodní Asii.
Velký nárůst letů nastal po Velikonoční ofenzívě. Počet průměrných denních vypuštění se z 1,2 zvedl na 2. V jeden den bylo vypuštěno i 5 dronů.
Nízkolétající Model 147SC se podílel i na sledování zajateckého tábora Son Tay, ale protože lety v blízkosti tábora byly příliš časté, z obavy před prozrazením převzaly tuto úlohu letouny SR-71.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8,8 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: fotoprůzkum z malé výšky

 

Model 147SC/TV byl doplněn o TV kameru, která přenášela obraz v reálném čase do mateřského DC-130. Operátor (ARCO) v letadle mohl lépe kontrolovat polohu dronu, případně reagovat na náhodné nebo podezřelé cíle.

Model 147SC/TV byl k dispozici od června 1972. Provedl 121 misí s úspěšností 93,4%.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8,8 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: fotoprůzkum z malé výšky

 

27.ledna 1973 vešlo v platnost zastavení palby (Protokol k dohodě o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu). Spojené státy ale dál vysílaly nad Vietnam průzkumné drony, aby monitorovaly (ne)dodržování smlouvy. V červnu 1973 začala létat nová subverze - Model 147SD, který měl zdokonalený navigační systém. Navigační systém modelu SC pracoval s odchylkou 3%, model SD měl odchylku jen 1,1%. Dále měl dokonalejší radarový výškoměr a nový chladící systém, aby dron lépe zvládal let v malé výšce během horkého počasí. Dolet zvyšovaly přídavné nádrže.

Do dubna 1975 provedl Model 147SD 183 letů s úspěšností návratu 97,3%.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8,8 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: fotoprůzkum z malé výšky

 

Model 147SDL byl model 147SD doplněný o rádiovou navigaci LORAN a dron tím získal ještě větší přesnost při navigaci. První dva drony s navigací LORAN byly vypuštěny už v srpnu 1972, ale oba byly ztraceny. Bylo to vinou právě navigace LORAN.
Dron bez navigace LORAN při obratu v maximálním náklonu ignoroval příkazy z navigace. LORAN navigace ale toto opatření obcházela a příkazy způsobily pád dronu.
Po odstranění této chyby odlétal Model 147SDL 121 misí s úspěšností 90,9%.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8,8 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: fotoprůzkum z malé výšky

 

Do operací s bezpilotními průzkumnými drony se zapojilo také námořnictvo. Bezpilotní letoun upravený pro Navy nesl označení Model 147SK.

U.S. Navy mělo přístup k informacím z dronů, ale mělo pocit, že je nedostává v čas, ve který je potřebuje. Tak se zrodila myšlenka vypouštět drony z lodí. Model 147SK byl upravený model 147SC. Dron mě delší křídlo a z paluby letadlové lodě startoval pomocí raket RATO. Do výchozího bodu mise ho doprovázely letouny E-2. Při návratu dron zachytávaly vrtulníky 350.SRS USAF. Nad Vietnam byl Model 147SK vypouštěn z paluby USS Ranger. Operace nesla název Belfry Express. Mezi 23.listopadem 1969 a 10.květnem 1970 provedlo námořnictvo 31 vypuštění modelu 147SK. Jeden z 147SK byl sestřelen na čínským ostrovem Chainan, kam se ale dron dostal omylem, když nereagoval na signál, který spouštěl režim návratu. Kvůli sbližování mezi Spojenými státy a Čínou bylo od podzimu 1969 zastaveno vysílání průzkumných dronů nad Čínu.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8,8 m
Rozpětí: 4,6 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: fotoprůzkum z malé výšky

 

Model 147SRE navazoval na noční verzi 147NRE. Model SRE vycházel z verze SB - měl stejné vybavení, drak i motor. Model NRE byl vybaven bílým bleskovým světlem, model SRE bleskem pracujícím v infračerveném spektru. Na noční obloze byl téměř neviditelný, vidět bylo jen malé červené světlo.
Samotný model 147SRE byl poměrně úspěšný, největší nedostatek se ukázal při vyhodnocování snímků. Speciálisté, kteří vyhodnocovali snímky, nebyli zvyklí pracovat se snímky pořízenými z malé výšky v infračerveném spektru a část cílů jim unikala.

Vyrobeno bylo 21 kusů SRE, které provedly mezi 7.listopadem 1968 a 19.říjnem 1969 44 letů s úspěšností 72,2%.

Technické údaje:
Motor: J69-T-29A
Délka: 8,8 m
Rozpětí: 4 m
Dolet: (?)
Dostup: (?) m
Použití: noční fotoprůzkum z malé výšky

 

V dubnu 1969 provedl první let poslední model výškového dronu. Model 147T měl drak a vybavení stejné jako model H, ale poháněl ho silnější motor Teledyne CAE J100-CA-100, díky kterému dosáhl výšky až 22 800 metrů. Model 147T provedl pouze 28 letů s úspěšností 78,6%. V operační službě byl pouze do září 1970. Malý počet misí byl daný tím, že přednost dostávaly nízkolétající modely. V operační službě vydržel déle Model 147H, který na poslední misi letěl v červnu 1971. Výškové drony se prostě v tomto období války ve Vietnamu už moc nepoužívaly. (V roce 1970 provedl model 147H 19 letů, v roce 1971 už jen 9.)

Technické údaje:
Motor: CAE J100-CA-100
Délka: 9,1 m (?)
Rozpětí: 9,8 m
Dolet: (?)
Dostup: 22 800 m
Použití: výškový fotoprůzkum