Lockheed RT-33A Shooting Star

RT-33 - jednomístný, jednomotorový průzkumný letoun vyvinutý z cvičného letadla T-33.

Počátek průzkumného letadla RT-33A začíná u jednoho z prvních amerických proudových stíhačů, P-80 Shooting Star. Tento typ se stihl proletět během Druhé světové války, i když nebyl bojově nasazen. Bojového nasazení se dočkal v korejské válce, ale tehdy už nestačil MiGům 15 se šípovitým křídlem. Existovaly i průzkumné varianty, nejpočetnější byla FP-80C, která byla v roce 1949 přeznačená na RF-80C.

V roce 1947 vzrostl počet nehod letadel P-80. Letectvo zadalo firmě Lockheed úkol vyvinout dvoumístnou cvičnou verzi. Kvůli druhému členu posádky bylo potřeba prodloužit trup. Celkově byl trup prodloužen asi o 1 metr, delší část trupu byla přidána před náběžnou hranou křídla. Zmenšila se i palivová nádrž umístěná v trupu. Celkově nesl cvičný letoun asi 1 300 litrů paliva, stíhací P-80C neslo asi 1 610 litrů. Původně nesl cvičný letoun označení TF-80C, v roce 1949 bylo označení změněno na T-33A.

Průzkumný RT-33A vznikl úpravou této cvičné verze. Několik RT-33A vzniklo přestavbou z T-33A, ale většina byla přímo jako RT-33A vyrobena. Podle sériových čísel byl na výrobní lince vždy jeden RT-33A mezi několika cvičnými T-33A. Největší počet RT-33A vyrobených v jedné sérii byl 3 stroje.

Lockheed RT-33A nebyl vyráběn pro americké ozbrojené síly, ale pro zahraniční zákazníky. Možná právě z tohoto důvodu je leteckou literaturou trochu opomíjen a není snadné přesně zjistit, v čem se lišil. Průzkumný stroj měl jinou příď. Pro konstruktéry bylo nejjednodušším řešením použít příď s kamerami, kterou nesl RF-80C. Někdy se proto uvádí, že RT-33A byl hybrid mezi cvičným T-33A a průzkumným RF-80C. Podstatný rozdíl mezi cvičnou a průzkumnou verzí spočíval v tom, že průzkumný RT-33A byl jednomístný. V místě zadního pilotního prostoru nesl stroj další, většinou elektronické vybavení.

Celkově bylo vyrobeno asi 85 RT-33A. Nejvíce strojů létalo asi v Turecku a Řecku, následuje bývala Jugoslávie a Itálie. Ale RT-33A létaly i v Portugalsku, Nizozemí, ve Francii, Belgii... V oblasti jihovýchodní Asie používaly RT-33A Thajsko, Taiwan a patrně 3 stroje létaly i na Filipínách

Project FIELD GOAL

Součástí francouzské koloniální Indočíny nebyl pouze Vietnam, ale i Kambodža a Laos. Oba státy získaly samostatnost v roce 1953. Podobně jako existoval ve Vietnamu Vieth Minh, v Laosu působilo ozbrojené levicové hnutí Pathet Lao, úzce napojené na Viet Minh. Pathet Lao ovládalo především dvě provincie na severovýchodě země, u hranic s Vietnamem. Během francouzské války v Indočíně působily na tomto laoském území i jednotky Viet Minhu.

Na základě Ženevských dohod měl být Laos nezávislou a neutrální zemí. Vietnamští "dobrovolníci" měli opustit zemi, Pathet Lao mělo být integrováno do laoské armády nebo demobilizováno. Všem zahraničním mocnostem s výjimkou Francie bylo zakázáno zřizovat nebo udržovat základny v Laosu. Ale ani jedna ze zainteresovaných stran (USA, SSSR, Čína, Viet Minh) se nechtěla vzdát svého vlivu v Laosu.

Laos byl obnoven jako království, ale většinu moci měla volená vláda. Do mocenského boje promlouvaly levicové a pravicové směry, civilní i vojenské elity. V období 1956-1960 se orientace laoské vlády pohybovala někdy více doleva, někdy více doprava. Vlády nebyly moc stabilní a často se měnily. V roce 1960 se vystupňovaly neshody mezi názorovými směry a přerostly v občanskou válku. Na jedné straně byly vládní síly, protivníkem jí bylo hnutí Pathet Lao a neutralistické síly s ozbrojenou složkou FAN (Forces Armées Neutralistes). Tyto síly vytlačily laoskou armádu z rovinné oblasti Planiny džbánů, která se stala jejich základnou. Na tamní letiště začaly přistávat sovětské transportní Iljušiny Il-14 s vojenskou pomocí.

Laoská armáda neměla žádné možnosti leteckého průzkumu a o pomoc požádala Spojené státy. Jako první průzkumný stroj posloužil dopravní VC-47, který využíval letecký atašé v Saigonu. Atašé měl akreditaci i laoském Vientiane a při přeletech mezi městy se prostě letadlo odchýlilo z trasy. Letoun byl vybavený pevnou kamerou s kolmým snímáním a ruční kamerou pro šikmé snímání.

Američané požádali o pomoc thajskou vládu, zda by neposkytla k průzkumu své proudové RT-33A. V lednu a únoru provedly thajské RT-33A šest průzkumných letů, ale poté thajská vláda lety zastavila. Američané také převeleli z Jižní Koreje letoun SC-47, který mohl provádět fotografický průzkum i ELINT. Koncem března 1961 byl tento letoun sestřelen nad Planinou džbánů. Bylo to první americké vojenské letadlo ztracené ve válce v jihovýchodní Asii. Pro další průzkum byl k dispozici pouze VC-47 leteckého atašé.

Jako další krok k získání zpravodajských informací spustilo letectvo tajnou operaci Field Goal. Velitelé 15.TRS a 45.TRS dostali za úkol vyhledat piloty s kvalifikací pro RF-101 i (R)T-33 a požádat je, zda by se nepřihlásili jako dobrovolníci pro tajnou operaci. U 15.TRS se přihlásil kapitán Bob Caudry, u 45.TRS poručík Fred Muesegaese. Podle slov Freda Muesegaese byli u 45.TRS čtyři piloti s kvalifikací pro (R)T-33, ale jeho oslovil velitel jako prvního, protože jako jediný nebyl ženatý.

Piloti bylo převezeni z Japonska na filipínskou základnu Clark AFB. Zde absolvovali sérii informačních schůzek, které je seznámily s povahou operace. Letectvo také navrhovalo operaci "sterilizovat" - odstranit z letadla výsostné znaky a z pilotů udělat civilisty, to ale piloti odmítli.

Na základně Clark byl sestaven i zbytek personálu operace. Velitelem operace se stal major Vermillion. V týmu byl dále letecký mechanik a čtyři letečtí specialisté (kamery, komunikační zařízení, motory, drak). A samozřejmě oba piloti, celkem osm mužů.

RT-33A se vyráběl pro zahraniční zákazníky, USAF tento typ nepoužívalo. Pro operaci byl úmyslně zvolen tento typ, protože ho používala letectva v oblasti, konkrétně Thajsko, které už několik letů nad Laos s tímto typem provedlo. Stroj s číslem 53-5347 získalo USAF od filipínského letectva výměnou za T-33. Technici připravili letoun k operaci, mezi úpravy patřilo i přidání další přídavné nádrže do zadního prostoru. Zkušební lety provedli piloti v polovině dubna 1961. 20.dubna přelétl kapitán Cauldry letoun na thajskou základnu Udorn s mezipřistáním v Da Nang.

V roce 1961 byl Udorn opuštěnou základnou, kde zbyla po Japoncích betonová dráha dlouhá 2 300 metrů, zakončená hlubokým příkopem. Dráha neměla žádné značení vzdálenosti, ani záchytné zařízení. Nejcenější navigační pomůckou byl radiomaják s dosahem 40 km. Ve stanovém městečku bydlel prapor námořní pěchoty, který byl v Udornu umístěn v rámci operace Millpond. Mariňáci zajišťovali tankování RT-33 a vrtulníků UH-34, které také z Udornu startovaly. I tým Field Goal byl ubytován ve stanech s hliněnou podlahou. Po telefonátu na základnu Clark jim druhý den dopravilo transportní letadlo trámky a překližkové desky na podlahy, plynové lednice na uchování filmů, to vše naložené na nákladním automobilu, který poté sloužil jako letištní tahač.

Před prvním letem museli piloti podle příručky k letadlu, teploty dráhy a známé nadmořské výšky spočítat potřebnou délku dráhy pro vzlet. Pro navigaci měli piloti pouze mapu, orientovat se museli podle terénu. Navíc začalo monzumové období, v cílové oblasti bylo nutné najít díru v mracích nebo klesat podle přístrojů a zorientovat se až když vylétli z mraků a viděli zem. Project Field Goal plnil úkoly podle požadavků MAAG Laos. Nejčastějšími cíly byly silnice vedoucí ze Severního Vietnamu a Číny. Kazety s filmy se vrtulníkem převážely do laoského Vientiane, kde probíhalo vyhodnocení snímků. Spolu s filmy létali do Vientiane i piloti, kteří s interpretací snímků pomáhali.

Lockheed RT-33A, který byl použit během projektu Field Goal. Snímek měl být pořízen v říjnu 1961 na letišti Don Muang. Lehkou záhadou jsou F-102A v pozadí. Podle černobílé šachovnice patří 16.FIS, ale v Don Muang měly být stroje 509.FIS.

Patrně nejvíce informací o projektu Field Goal lze nalézt v knize Tactical Reconnaissance in the Cold War (Doug Gordon), ale i tak jsou některé věci nejasné. Například kdy provedli piloti první let. V knize se uvádí, že Bob Cauldry poprvé letěl 24.dubna, ale úplně první let provedl Fred Muesegaese, ale neuvádí se, jestli se jednalo o předchozí nebo stejný den. Zrovna tak není jistý poslední let. V květnu lety zakázala Mezinárodní kontrolní komise (ICC). Oficiální ukončení mělo být 10.května, ale Muesegaese uvádí, že podle svého letového deníku letěl naposledy nad Laos 17.května. Celkem provedli piloti 16 průzkumných letů.

Koncem června 1961 byl RT-33A dopraven na thajské letiště Don Muang. Podle materiálů USAF byly průzkumné lety obnoveny 4.října a pokračovaly do 7.listopadu, kdy byla spuštěna operace Able Mable (RF-101C). Na podzim s letadlem létali kapitán Bill Whitten a poručík John Linihan, oba příslušníci 45.TRS. Po ukončení projektu Field Goal se oba připojili k Able Mable. Čtvrtým příslušníkem 45.TRS, který létal během operace Field Goal s RT-33A, byl poručík Jack Weatherby.

Po spuštění operace Able Mable byl RT-33A upraven na kurýrní stroj. V období 1961-62 pod označením Mail Pouch přepravoval fotografie a zprávy do Vientiane, Tan Son Nhut a Clark AFB.

Původní popisek: The first ABLE MABLE pilots in front of an RF-101C: Front row (left to right) 1st Lt. Fred Muesegaes, Maj. Ken Harbst and 1st Lt. Jack Weatherby; Back row (left to right) Capt. Ralph DeLucia, Capt. Bill Whitten and 1st Lt. John Linihan. Muesegaes, Weatherby, Linihan and Whitten also flew RT-33A PROJECT FIELD GOAL missions.

Project FIELD GOAL
Jednotka	Detachment	Období	Základna
13.AF	Field Goal detachment	20.IV.1961-17.V.1961	Udorn (Thajsko)
13.AF	Field Goal detachment	4.X.1961-7.XI.1961	Don Muang (Thajsko)