NC-121J byly upravené transportní C-121J k šíření radiového a televizního signálu.

Na počátku 60.let provedlo americké námořnictvo ve spolupráci s Northwestern University zástavbu televizní techniky do letadla C-54 s cílem šířit TV signál ze vzduchu. Projekt provázely problémy s technikou a fungoval pouze krátce.

Do další zástavby TV zařízení do letadla se pustilo námořnictvo během kubánské krize v roce 1962. K zástavbě byly vybrány dva C-118, ale než byl projekt dokončen, kubánská krize pominula. Oba stroje ale byly zachovány a později sloužily k testům pro projekt Jenny.

Na konci roku 1964 zformulovalo americké Ministerstvo obrany plán na využití šíření radiového a televizního signálu v rámci psychologického boje.

V ten samý čas byl do aktivní služby povolán námořní kapitán George Dixon, aby se stal projektovým manažerem. Dixon byl bývalý pilot a také odborník na komunikační zařízení. Před odchodem od námořnictva pracoval v Úřadu ředitele komunikací námořnictva, v civilu byl viceprezidentem firmy TMC (Technical Materiel Corporation). Dixon oslovil společnost RCA, která vyráběla televizní zařízení, aby se podílela na projektu Jenny. RCA pokládala projekt za těžko proveditelný, ale přislíbila poskytnout vybavení i technickou pomoc. V lednu 1965 začala s pomocí TMC, RCA a s příspěním příslušníků námořnictva přestavba prvního letadla.

Blue Eagle I

Letoun BuNo 131627 označovaný jako "Blue Eagle I" se od ostatních strojů lišil schopnostmi, určením i vzhledem. Mohl totiž šířit pouze rádiový signál a to na frekvencích AM, FM a SW. Samotný letoun C-121J poskytla námořní jednotka AEWTULANT, která byla v červenci 1965 přeznačena na OASU (Oceanographic Air Survey Unit). K této jednotce byly všechny "Blue Eagles" přiděleny.

Vzhledem se od ostatních NC-121J lišil třemi vysokými stožáry, které byly umístěny na trupu. V roce 1966 byl kvůli vibracím prostřední stožár odstraněn. Stožáry byly odizolovány od trupu. Od ocasní části vedly drátové antény, které byly přes kladky na stožárech svedeny vnitřkem stožárů do trupu. Uvnitř letadla byly navijáky, které umožňovaly doladit délku antén. Druhým anténním systémem byly antény natažené od křídel k ocasní části. Třetím systémem byla vlečná drátová anténa. Na konci antény bylo bronzové závaží (později vyměněné za plexisklové). Během letu bylo možné anténu odvíjet a táhnout za letadlem.

První nasazení si "Blue Eagle I" odbyl v září 1965 během nepokojů v Dominikánské republice. Na počátku října 1965 byl stroj číslo 131627 přemístěn na saigonské letiště Tan Son Nhut. Jeho prvním vysíláním byl přenos baseballové světové série. První zápas se vysílal přímým přenosem, další zápasy ze záznamu.

Toto první nasazení mělo za úkol otestovat systém v provozních podmínkách a vyhodnotit jeho účinnost. Původně mělo nasazení trvat dva týdny, ale kvůli popularitě se nasazení prodloužilo o dalších sedm týdnů. V prosinci 1965 se "Blue Eagle One" vrátil do Spojených států k generální opravě. Do Vietnamu se vrátil 7. ledna 1966 a začal znovu vysílat krátkovlnné rádio.

V prosinci 1965 a v lednu 1966 do Tan Son Nhut přilétly Blue Eagle II a III. Od února 1966 začaly pravidelně létat nad Saigonem a šířit TV signál. Tímto ukončil "Blue Eagle I" své poslání přinášet rádiový signál americkým vojákům a dostal nový úkol. Letoun šestkrát týdně startoval nad Tonkinský záliv (sedmý den prováděl tuto činnost letoun USAF EC-121 "College Eye"). Letadlo kroužilo na Tonkinem a v rámci psychologického boje šířilo rádiový signál do Severního Vietnamu.

"Blue Eagle I" nešířil nějakou prvoplánovanou americkou propagandu, ale "černé" a "šedé" stanice. "Černé" stanice se tvářily jako severovietnamské (Radio Hanoi) či povstalecké (Radio Liberation), přebíraly jejich vysílací schéma znělky i část skutečného programu, ale měly pozměněné zpravodajství. Silnějším signálem překrývaly oficiální vysílání nebo se daly naladit blízko oficiální frekvence.
"Šedé" stanice vyvolávaly dojem neutrálních stanic, kritizovaly jak komunisty, tak Američany, ale ve zpravodajství přinášely i informace, které oficiální stanice nevysílaly.
Na palubě 131627 byl i vietnamský rodilý mluvčí, který mohl upravit a namluvit zprávy ze severovietnamských stanic a vysíláním z letadla překrýt těmito zprávami oficiální vysílání.

Aby vysílání mělo nějaký smysl, musí mít případný adresát rádiový přijímač. V rámci psychologického boje byly nad Severním Vietnamem shazovány rádiové přijímače z letadel, nebo je u pobřeží Severního Vietnamu vypouštěly americké lodě, aby je moře vyplavilo na břeh. V Jižním Vietnamu byla rádia pohazována na lesních stezkách, nebo byla "zapomínána" na veřejných místech. Rádia byla upravena tak, aby při ladění byl slyšet jen šum a naladit se dala jen určená stanice.

13. dubna 1966 byla všechna letadla "Blue Eagle" poškozena během minometného útoku, který proběhl na letišti Tan Son Nhut. Oprava "Blue Eagle I" trvala několik dní.

Koncem dubna 1967 se "Blue Eagle I" přesunul z Tan Son Nhut na námořní leteckou základnu v Da Nangu, kde byl založen OASU Detachment Da Nang, podle toho byl stroj známý jako "Da Nang Dirty Bird".

V prosinci 1970 byl celý projekt Jenny ukončen. "Blue Eagle I" byl s dalšími letadly přelétnut na základnu Davis Monthan, kde byly nakonec sešrotovány.

Blue Eagle II, III a VI

V listopadu 1965 byla dokončena úprava letadla 128444 (Blue Eagle II). Zatímco Blue Eagle I mohl šířit jen rádiové vysílání, Blue Eagle II mohl šířit i televizní vysílání. Protože nesl více vybavení, jeho vzletová hmotnost byla vyšší a překračovala povolenou hranici pro civilní stroje. Stroj nesl tři nezávislé vysílače, které umožňovaly plné pokrytí kanálů 2 až 13. Programový materiál mohl být vysílán z několika zdrojů - videorekordérů, 16mm filmového projektoru, studiové kamery pro živé vysílání nebo několika audiorekordérů. Vysílače byly napojeny na pevné a výsuvné antény na spodku trupu letadla. Napájení zařízení obstarával elektrický generátor, pro který nesl letoun další extra palivo. Soustava zařízení musela být chlazena, letoun nesl dvě desetitunové klimatizační jednotky.

Zkouška televizního vysílání proběhla ve Spojených státech. Jednu noc bylo o půlnoci ve Washingtonu DC ukončeno vysílání z pozemního vysílače a zbytek pořadu byl odvysílán z "Blue Eagle II", který kroužil nad městem.

V prosinci 1965 se "Blue Eagle II" přesunul do Vietnamu, kde se začalo připravovat vysílání televizního signálu. Úvodní komplikací bylo rozhodnutí jihovietnamské vlády o změně frekvencí pro TV vysílání. Vysílače potřebovaly nově naladění.

V lednu 1966 byl dokončen stroj 131641 "Blue Eagle III" a rovněž se přesunul na letiště Tan Son Nhut u Saigonu, kde je vzniká West Pacific Detachment OASU.

7.února bylo zahájeno pravidelné TV vysílání na dvou kanálech. Na kanále 9 vysílala jihovietnamská THVN. vysílání začínalo v 19.30 a zpočátku trvalo jen jednu hodinu, kvůli nedostatku programového materiálu. Na kanále 11 běžel program AFVN (Armed Forces Vietnam). Vysílání začínalo ve 20.00 a trvalo tři hodiny. Později trvalo vysílání AFVN průměrně 5 hodin.

Obě letadla, Blue Eagle II a III se střídala ve vzduchu. Letadla kroužila asi 25 km jihovýchodně od Saigonu ve výšce asi 3 200 m. Vzdálenost umožňovala uživatelům nasměrovat anténu na pevný bod pro dobrý příjem signálu. Signál ve vynikající nebo velmi dobré kvalitě zachytili diváci ve vzdálenost 80 km od zdroje. Použitelný signál se dal zachytit i 300 km od kroužícího letadla.

Součástí projektu byla i dodávka 1 000 televizorů, které byly umístěny na veřejných místech v Saigonu a okolních vesnicí. Dalších 500 přijímačů bylo rozmístěno v amerických zařízeních, kasárnách, jídelnách a rekreačních objektech. Televizní vysílání se stalo populárním. Vzrůstal prodej televizí. Vietkongu se to nejspíš nezamlouvalo, protože už o dva měsíce později se všechna letadla Blue Eagle stala obětí minometného útoku. Blue Eagle I a III byly opraveny během několika dnů, ale oprava Blue Eagle II trvala měsíc. Po tuto dobu bylo omezeno noční televizní vysílání.

3.ledna 1967 přilétl do Vietnamu třetí stroj, Blue Eagle VI (BuNo 131655), který sloužil jako další záloha pro nepředvídatelné situace. Jednotka měla vždy jedno letadlo připravené v pohotovosti, aby mohlo okamžitě nahradit letadlo, které bylo ve vzduchu. Letadla se také pravidelně vracela do Spojených států, kde procházela údržbou a vylepšením vybavení.

Od podzimu 1966 začala americká armáda realizovat plány na nahrazení vzdušných vysílacích platforem pozemními vysílači. Mezi prvními vznikly stanice v Qui Nhonu, Saigonu a Da Nangu. Věž vysoká 90 m poskytovala Saigonu vynikající signál. Uvolněná letadla mohla od dubna 1967 šířit TV signál v deltě Mekongu.

31.ledna 1968 propukla Tet ofenzíva. Cílem se staly i televizní stanice. Vysílání na severu země bylo vyřazeno z provozu, v oblasti I Corps byla nasazena letadla Blue Eagle. V únoru 1968 se letadla Blue Eagle přesunula do Cam Ranh Bay, dokud se situace neuklidní. V Cam Ranh Bay vydržela asi dva měsíce.

Na pravidelné vysílání byla letadla Blue Eagle nasazena do 30.září 1970. Ve Vietnamu zůstal jen Blue Eagle VI pro podporu nouzových operací. Část vysílacího zařízení byla z letadel demontována a ponechána ve Vietnamu pro použití v AFVN/THVN. 1. prosince 1970 byl Projekt Jenny ukončen.

Konec projektu Jenny nebyl koncem šíření rádiového a TV signálu z paluby letadel. Ještě během vietnamské války proběhla operace "Commando Buzz". Od srpna do konce prosince 1970 fungovala letadla EC-121S 193.TEWS (Pennsylvania ANG) jako retranslační stanice. Letadla kroužila na Kambodžou, přijímala signál kambodžského Radia Cambodia, který dál šířila, aby se dal zachytit i ve vzdálených oblastech země. Koncem roku 1970 zprovoznila kambodžská vláda další pozemní vysílače, aby i vzdálené oblasti země byly pokryty rádiovým signálem. Operace se zúčastnila dvě letadla, umístěna na thajském letišti Korat.

Letadla EC-121S Coronet Solo později nahradily herkulesy EC-130 Commando Solo. Letadla mohou TV a rádiový signál šířit nebo rušit. Tyto stroje byly použity ve válce v Zálivu, v Afgánistánu, na Haiti a na jiných místech. Letadla mohou být nasazena během ozbrojených akcí nebo v případě přírodních (nebo jiných) katastrof.

NC-121J
Křídlo	Peruť	Kód	Období	Základna
	OASU	JB	X.65 - I.66	Tan Son Nhut
	OASU det. WestPac	JB	I.66 - I.67	Tan Son Nhut
	VX-8 det. WestPac VX-8 det. Da Nang	JB	I.67 - I.69 22.IV.67 - I.69	Tan Son Nhut Da Nang
	VXN-8 det. WestPac VXN-8 det. Da Nang	JB	I.69 - XII.70	Tan Son Nhut Da Nang

V období 1965-66 nenesly NC-121 ocasní kód JB, ale pouze americkou vlajku.