Fakt ? Já jí teda zahodil po pár stránkách, působilo to na mě jako děsná slátanina. Třeba jsem u toho měl vydržet...
Mám rád třeba "Hájili jsme hrad", od stejného autora, ale "Umírali jsem v bambusu" mě fakt zklamalo, ale jak říkám - zahodil jsem to po pár stránkách a to dokážu přečíst kde co.

Já to přečetl,ale smysl mi to začalo dávat až tak od půlky a je to pěkně tlustá kniha. Pěkná,ale fakt naročná na čtenáře.

Mě záčatek taky teda moc neuchvátil ... náročné na čtení a pochopení smyslu obsahu knihu.

Četl jste někdo od Scarborough Elizabeth Ann : Léčitelka ?

z popisu:
Příběh z vietnamské války, kdy se americká doktorka setkává v džungli s tajemným Vietnamcem, který ji zasvětí do léčitelského umění.
Elizabeth Ann Scarborough pojednává velmi zvláštním způsobem o vietnamské válce. A protože se jí sama zúčastnila, tak i když příběh není autobiografií, povedlo se jí nadmíru přesvědčivě přiblížit hrůzy vietnamské války a její dopady hlavně na civilní obyvatelstvo. Je to kniha, která ukazuje válku i jinak... Jako nezměrné hrdinství obyčejných lidí, kteří v hloubi duše nejsou hrdinové, ale okolnosti je donutí se jimi stát...

A ještě jedna povídka původně od Nelsona DeMille „Rendez-vous“ z knížky Nebezpečné ženy od Otto Penzlera.
Popisuje střet amerického průzkumného oddílu a špičkové severovietnamské ostřelovačky.

Neni to náhodou ta ptákovina jejíž překlad se snažil korigovat Marhoul? Vypráví to tušim velitel, kterej to z toho týmu jedinej přežil?

Já to právě nečet, tak se ptám estli to má cenu vůbec shánět

A co takhle Ďábelská garda ? .. četl jste někdo ?

Jj, ale jen ten první díl. Ty další mě nějak nelákají. Abych řekl pravdu. Ta jednička je celkem povedená. Je to, dle mého názoru, hodně čtivý a člověk u toho nemusí moc přemýšlet

Ad "Umírali jsme v bambusu" - stejně jako někteří jiní jsem knížku načal, nelíbila se. Nakoukl jsem kamsi k prostředku, ale prostě se mi to nelíbilo a "Bamboo Bed" jsem zavrhnul. Asi jsem byl až moc navnaděn báječnou a čtivou Eastlakovou knihou Hájili jsme hrad a očekával jsem něco podobného, a velmi jsem se zklamal.
Měl jsem z toho trochu pocit, jakoby se vavříny ověnčený Bill "ten-co-psal-vo-tej-velikej-válce" Eastlake cítil jaksi povinen vyjádřit se po 20 letech opět k jedné velké americké válce. OK, pane Eastlaku, Hrad byl super, ale tohle bylo divný, divný a trochu ujetý.

jo klucí umírali sme v bambusu se mi docela líbilo bambusové loýže a podobný hovna ale co takhle o tom tu zmínka není " Jednou orel" je to presentovaný jako bible marináků - není to uplně z vietnamu ale končí to tam je to o týpkovi kterej začíná v armádě v době nějaký to občasný války pak proleze komplet druhou válku pak koreu a končí to že ho zabije vietcong jako poradce ve vietnamu je to sice kniha o 1000 stránkách, ale já kterej sme přečet 5 knih můžu říct že je to chytlavý a to jedna z těch knih co sme přečet je čítanka ) fakt pěkný čtení. niko tu asi ani nepsal o uplné historii vietnamské války taky is myslim pěkně zpracovaná kniha plná fotek.

No, ono jde spíš o tom, kdy to bylo napsaný. Anton Myrer, autor tohoto dílka, se zamyslel nad americkou "válečnickou" náturou. A poměrně syrově tady líčí život borce, kterej chtěl v životě něco dokázat pro "svoji vlast". Tak se přihlásil do armády, bojoval v Mexiku, obou světových válkách a nakonec odjel dělat něco jako poradce do Vietnamu. Ten Vietnam je počátek 60. let. Souhlasím s tím, že je to hodně čtivá kniha. I když je to fakt dlouhý

Počkat, Myrer, to je autor "Posledního kabrioletu"?

Ano, přesně ten. Ono se to poměrně snadno plete, alespoň mě ano. Protože je ještě Norman Mailer a ten napsal "Nazí a mrtví". Jinak od zmíněného Mailera je poměrně zajímavým titulem "Co děláme ve Vietnamu". Je to taková úvaha nad situací mladý generace koncem šedesátých let, cca 1967. Nemá to s Vietnamem moc společného, ale kdo má rád gandžu a hipíky, ten bude asi chrochtat blahem - "Peace, brother".

Co děláme ve Vietnamu jsem taky kdysi měl v prackách a i když jsem gangži a hipíků spíš sympatizant než že bych je měl rád, knížku jsem zahodil. Dost možná proto, že jsem v ní pořád hledal ten Vietnam a nikde nic.

Jednou orel je dobrý (a stylem vyprávění Poslednímu kabrioletu podobný), bichle mám rád, ale Vietnamu fakt zanedbatelně.

Z Druhý války existuje dost válečných románů, jako třeba Nazí a mrtví, ale o podobném románu z Vietnamu jsem neslyšel (nemyslím knihy skutečných zážitků). Možná jsou a jen u nás nevycházejí, ale přemejšlel jsem i o tom, jestli to není tím, že je nemá kdo napsat, protože ti kluci ve Vietnamu byli trochu jednodušší.