Zdravím,

docela mě zaujal jeden příběh, který se odehrál někdy během roku 1966 (bohužel se mi nepodařilo dohledat přesnější dataci) u jednotky „390th Transportation Detachment“. Níže se pokusím o hrubý překlad...

"Začalo to jako rutinní zkušební let po běžných opravách, během 25hodinové inspekce. Pilot byl Major Hugh Rhodes, velitel jednotky. Já jsem seděl na levém sedadle, šéf posádky vzadu.

Zrovna jsme letěli okolo Ninh Hoa a prováděli zkoušky, když jsme zachytili zprávu od FAC* pilota v jedné z těch Cessen. Sháněl volný Chinook. Řekli jsme mu, že pokud víme, tak Chinooky jsou severně okolo Que a zeptali se, co potřebuje. Řekl, že námořnímu SWIFTu (jeden z těch 40stopých přestavěných křižníků**) vysadily motory a proud jej zavlekl na mělčinu u hory Big Charlie, poblíž základny. Uvízli v písku moc hluboko, než aby je mohla jejich sesterská loď odtáhnout. Bylo potřeba je přemístit do hlubších vod.

4000lb vážící HUEY táhnoucí více než 35000lb člun, to smysl moc nedávalo***. Nicméně, vědělo se, že Big Charlie byl pod kontrolou Vietcongu a to znamenalo, že SWIFT a jeho posádka byli v nebezpečí. Tudíž jsme se rozhodli to zkusit.

Při přiblížení k lodi se začaly objevovat potíže. Zaprvé člun neměl vysílačku, se kterou bychom mohli mluvit. FAC měl jak FM, tak i VHF radiostanice, takže fungoval jako tlumočník.****. Další problém nastal, když jsme se snažili připojit lano z lodi k HUEY.

SWIFT boat měl 20stopé antény, kvůli kterým jsme nemohli klesnout natolik, aby posádka člunu přichytla provaz k nákladovému háku HUEYho. Byli jsme nuceni improvizovat. Námořnící hodili druhý konec provazu šéfovi posádky, který jej přivázal k držáku kulometu. Mechanismus rychlého nouzového oddělení, nezbytný pro bezpečné tažení, nahradila šéfova mačeta.

A tak jsme začali. To, co jsme dělali, šlo jen těžko označit jako tažení. Vlny tlačily SWIFT boat směrem k pobřeží. Posádka člunu umístila kotvy na druhou stranu. Takže když jsme my zabrali a společně s vlnou člun přizvedli, navíjecí zařízení kotvy pohnulo s plavidlem o pár palců dál od břehu.

Protože bylo lano přivázané k držáku kulometu, táhli jsme do strany ve výšce okolo 50 palců. Major Rhodes rozhodl vyvinout více tažné energie tím, že vrtulník položí ještě níže. Na naší straně tak byly konce rotorových listů jen pár stop nad vodou. Major Rhodes nemohl ze své pozice vidět horizont, takže sledovat příklon k lodi byla moje práce.

Najednou se lano z držáku kulometu vysmeklo a HUEY, s rotorem jen pár stop nad vodou, rychle klesl a pokusil se sám stát člunem. Rychlá reakce Majora Rhodese udržela naše obojživelné ambice na úrovní namočených lyži. Nicméně, vyšplouchli jsme do vzduchu velkou část Jihočínského moře. Všechny kontrolky začaly blikat. Přistáli jsme na pláži opodál, pod horou Big Charlie. Pro cvičení v poli jsme sice vyzbrojeni rozhodně nebyli, ale museli jsme prověřit stav našeho HUEYho. Vysušili jsme všechna čidla a varovné kontrolky opět zhasly.

Takže jsme vzlétli a připojili se znovu ke člunu. Tentokrát jsme použili lepší uzel. Náš kamarád FAC Nám oznámil, že musí letět a tak jsme pokračovali v dobrodružství bez možnosti dorozumění s námořníky. Dál jsme táhli proti Jihočínskému moři a při každé vlně hnuli s lodí o půl stopy. Vypadalo to, že se nikam neposouváme.

Při takovém vypětí rychle ubývaly zásoby paliva. Když jsme se dostali na úroveň, kdy jsme se nemohli již déle zdržovat, použili jsme rychlé odpojení (šéf přesekl lano mačetou) a letěli jsme domů. Přistáli jsme u čerpadla a nabrali plné nádrže. Během toho jsme se neubránili diskuzi o tom, co jsme to tam sakra dělali. Pomalu Nám docházelo, jakou šílenost jsme předvedli. Nakonec se ovšem diskuze stočila zpět k posádce člunu, uvízlé pod horou Big Charlie, nepříteli napospas. Tehdy jsme se rozhodli letět zpět.



Posádka měla radostný výraz, když Nás viděla se vracet. Přivázali jsme lano a znovu začali s přetahováním s vlnami oceánu.

Začal jsem mít starost o Majora Rhodese. Držel HUEYe v náklonu, s horizontem v úhlu, který ani nemohl vidět. Dělal to již celé hodiny pouze s krátkou přestávkou během tankování. Já jsem jej vystřídat nemohl, sotva jsem dovedl udržet vrtulník vznášet se nad plochou o rozloze fotbalového hřiště. Mé běžné povinnosti ode mne vyžadovaly, abych maximálně dostal stroj na zem řízeným pádem, v případě vyřazení pilota. Tak jsme tedy pokračovali.

Měli jsme záložní plán. Mohli jsme přistát na břehu, nechat posádku člunu doplavat k Nám a plavidlo poté zničit. Byla by to dřina, vzít všechny ty chlapy, ale rozhodně jsme je nemohli nechat Charliemu napospas.

Nakonec se Nám podařilo malými krůčky dotáhnout SWIFT boat až do místa, kde na něj čekala jeho sesterská loď. Znovu jsme použili rychlé odpojení a udělali ještě jeden přelet nad lodí plnou smějících se tváří.

Když jsme odpočívali zpět v zázemí, Major Rhodes se ptal, jak by měl napsat hlášení k tomuto letu. Řekl jsem, že to byl jen zkušební let. Akorát hodně dlouhý."

Sp6 Alvin M. Bruss
Tech Inspector
390th TC Detachement

* Forward Air Controller – Předsunutý Letecký Návodčí.
** Zde bych uvedl, že nejde o přestavěný křižník, ale spíše remorkér, více informací o tomto plavidle v mém starším článku zde, sekce Patrol Craft, Fast/Inshore (PCF) – "Swift Boat"). 40 stop = 12,192 metrů (ve skutečnosti byla loď dlouhá dokonce 15 metrů).
*** 4000lb = 1814kg, 35000lb = 15876kg.
**** Každý SWIFT boat měl, mimo jiné typy, ve standartní výbavě i radiostanici AN/PRC-25, kterou byl schopen se s UH-1 spojit. Spíše tedy měli poruchu.

Příběh a fotografie „vypůjčené“ z webu www.390tc.com.