Hru SEAL Team vydal v roce 1993 Electronic Arts. Mimochodem, recenze hry vyšla v prvním čísle časopisu Score (na požádání nechám nahlédnout
).
Hra se odehrávala ve Vietnamu v letech 1966 – 1969 a hráč v ní byl v roli pointmana čtyřčlenného SEAL teamu. Hra byla mix akční hry a strategie.
Vypadalo to tak, že po brífinku hráč vybavil a vyzbrojil všechny čtyři členy týmu. Svou roli hrála hmotnost, když třeba váš „rear security“ - tedy ten, co šel poslední, toho moc nesl, při pohybu začínal zaostávat a muselo se na něj čekat. Také bylo vhodné přizpůsobit výbavu podle typu mise.
Ze zbraní byly k dispozici kulomety M60, Stoner, pušky M16, CAR15, AK-47, samopaly M3 Greasegun, S&W M76, M 45 Carl Gustav, brokovnice Ithaca, pistole S&W HushPuppy s tlumičem, granátomet M79, RPG M72 LAW, granáty tříštivé, fosforové, kouřové a slzotvorné. Jestli se ale zbraně od sebe lišily i něčím jiným než počtem nábojů a vzdáleností, od které se zvyšovala šance na zásah, to vážně nejsem schopný říct.
Po vybavení následoval výsadek, buď ze člunu nebo vrtulníku. Pokud se vám místo nelíbilo, bylo možné vybrat jiné. Při plnění akce bylo možné přepínat mezi třemi pohledy – pohled na vlastní oči, pohled třetí osoby a pohled ze shora. Při pohledu na vlastní oči byste marně hledali hlaveň zbraně. Nic takového tam nebylo, když se v dohledu objevil nepřítel, automaticky se objevil v zaměřovacím kosočtverci a mezi cíly se přepínalo klávesou. Barva zaměřovacího kosočtverce se měnila podle šance na zásah a ta zase souvisela s použitou zbraní a vzdáleností od cíle.
Pohled shora fungoval hlavně jako mapa, bylo na něm možné měnit měřítko a také tam bylo možné naplánovat trasu pomocí waypointů a tým se pohyboval podle nich. Pohyb se totiž řídil šipkami, ale ne tak jak je zvykem dnes, držím klávesu - jdu, pustím – nejdu. Tady když se stiskla klávesa jednou, vaše postava (a s ní zbytek týmu) se rozešla, když se stiskla ještě jednou, postava se rozeběhla. Takže po zadaní chůze se tým pohyboval určeným směrem nebo po zadané trase. V některých nudných misích, třeba hlídkách, kdy jste na nepřítele narazili až na konci, se to docela hodilo. Při těchto nudných misích bylo možné využít i časové komprese. Tým také bylo možné rozdělit až na tři části, zadat rozděleným částím cestu a přepínat pohledy mezi nimi. S pohybem souvisí i způsob jakým se mohl tým pohybovat – vzpřímenou chůzí (v tomto módu se dalo i běžet), přikrčenou chůzí nebo plazením.
Jak je napsáno výše, hráč byl roli pointmana týmu, který zadával ostatním příkazy. Ty se zobrazovaly i jako signály rukou, tedy po zadání rozkazu se na obrazovce objevil čtvereček a v něm animace ruky. Přispívalo to atmosféře. Příkazů a ovládacích kláves bylo docela mraky a hra tím připomínala spíš letecký simulátor. Pointman zadával příkazy ke změně formací, způsobu střelby, prohledávání okolí (hlavně mrtvol), označoval pasti. Mezi další ovládací klávesy patřilo devět typů pohledů (z toho tři na podpůrné týmy, pokud jich bylo tolik k dispozici), výběr granátů nebo palných zbraní, nabíjení, volba režimu střelby, povolávání podpory, rozdělování a spojování týmu… Ale nebylo nutné používat jen klávesnici, hrát se dalo i myší a joystickem.
Ve hře bylo 80 misí a kampaň, ale jestli se nepletu, tak v kampani nebyly nové mise, ale byla poskládaná z některých z těch 80-ti misí. Typy misí jsem si vypůjčil z návodu na
abcgames, který napsal Petr Kárník
1) PATROL - HLÍDKA
Pohoda. Stačí jen dojít na určené místo a je to. Nemusíte vůbec vystřelit. Stejně je ale jistější povolat podpůrné týmy a nechat oblast vyčistit. Pak už je to úplný leháro.
2) DEMOLITION - DEMOLICE
Musíte něco vodbouchnout. Osobně doporučuju nechat oblast vyčistit leteckou podporou, pak bude položení náloží brnkačka (POZOR ! Někdy se letecká podpora trefí i do objektu, který máte zničit - máte ušetřenou práci). Dojděte k cíli, v jeho blízkosti položte SATCHEL CHARGE a zdrhejte.
3) OBSERVE - POZOROVÁNÍ
Téměř totožné s Hlídkou. Povolejte vzdušnou podporu a pak místo obsaďte se svými vojáky.
4) RECOVER - ZÍSKÁNÍ
Tady jde o rychlost. Doběhněte na určené místo a to se automaticky označí pro podpůrné týmy.
5) AMBUSH - PŘEPADENÍ
Jeden z nejobtížnějších, ale také z nejzábavnějších úkolů. Vaším úkolem bude zlikvidovat více jak 65% nepřátel. Pokud můžete využít podpůrných týmů, udělejte to, ale v některých misích to nejde. Chce to jen hodně munice, dobrou mušku a taky kapku štěstíčka.
6) RESCUE - ZÁCHRANA
Musíte zachránit vězně 
) Ne ale vážně. Tenhle úkol nepatřil zrovna k mým oblíbeným. Musíte doběhnout na místo s vězněm a osvobodit ho. Cestu vám ale velmi ztěžují jednotky Vietkongu, takže se mějte na pozoru.
7) SNATCH - ÚNOS
V tomto úkolu musíte být potichu jako myšičky. Pokud spustíte palbu, objekt, který je cílem mise buď uteče, nebo bude zastřelen. Musíte se doplížit na místo a nepřítel se vzdá. Potom ho pomocí Prisoner Handling Kit zatknete.
Jak můžete poznat z návodu, ve hře bylo možné využívat i podporu a to buď od člunů, vrtulníků a v pozdějším období i od letadel OV-10 Bronco (patrně od jednotky US Navy VAL-4). Ale v každé misi byl dostupný jen určitý typ podpory. Po ukončení následoval debrífink, hráč obdržel body (za splnění cílů, za nalezené dokumenty a zabavené zbraně…) a podle bodů získával hodnost nebo vyznamenání.
Obtížnost hry si bylo možné přizpůsobit.
Grafika byla kombinací vektorové krajiny a objektů a bitmapových postav. Z obrázků vidíte jak to asi vypadalo – holá zelená placka, sem tam palma nebo pařez, takže když se člověk plazil po holé placce na pár metrů ke strážci výběrčího daní, aby ho zastřelil pistolí s tlumičem, musel si představovat, že se plazí nějakým porostem. Ovšem v těch dobách se nikdo grafikou tak moc nezaklínal, hlavní byla hratelnost. A já se bavil. Líbilo se mi, že se obtížnost nestupňovala, jednou byla mise těžší (nebo opravdu obtížná) a potom klidně mise lehčí. Připadalo mi to víc skutečnější, z toho důvodu mi ani nevadilo, že některé mise byly až nudné, kdy stačilo jen projít trasu a na konci potkat pár osamocených nepřátel. Občas se po debrífinku objevil na porovnání report skutečné mise SEAL (na hře totiž spolupracovalo i muzeum UDT/SEAL a také Kevin Dockery, autor několika knih o SEALs) a v těchto zprávách nebylo neobvyklé, že tým nepřišel do kontaktu s nepřítelem. Ve své době pro mě byl SEAL Team docela promakanou hrou, nebyla to žádná jednoduchá střílečka, ve které má člověk tři životy a nekonečnou zásobu munice.
Jeden z historických reportů
SEAL Team vyšel na dvou disketách a protože tehdy nastupovaly CD-ROM mechaniky, tak i na CD. Hra běhala pouze pod DOSem, zaboha nešla rozchodit pod Windows (tehdy nástup 95), dá se rozchodit v DOSboxu. Ovšem hra nebyla uvolněna jako abandonware.
FAQ
Hledat
Přihlásit se
Registrovat
