Koncem roku 1961 byly založeny základy vzniku programu Buon Enao v provincii Darlac. (více viz http://www.glanmore.org/buonenao/buonenao.html)
Američané si rychle uvědomily, že jejich 80 táborů je a bude často napadáno Vietcongem a NVA. Pouze 7 táborů bylo dobyto v letech 63-68. Další dělil jen kousek od dobytí nepřítelem. Důležitým faktorem bylo zásobování municí, jídlem, zdravotnickým materiálem a hlavně lidmi. Několikrát se stalo, že nebylo možno poslat žádné posily na obranu táborů. Podpora byla z různých taktických či politických důvodů zamítnuta ať ARMY, MARINES nebo ARVN.
US Special Forces potřebovali jednotku rychlé reakce spadající velením pod USSF, protože jednotka pod jejich velením by mohla být více flexibilní než pod velením jiných jednotek.
Začátkem roku 1963 američtí poradci a ARNV položily základy konceptu jednotky rychlé reakce.
V říjnu 1964 byl skutečně vytvořen detachment v II. CTZ s názvem Eagle Flight pod velením B-210 a řízen C-2. A-311A v Pleiku byl zodpovědný za Eagle Flight. Skládal se ze dvou čet vybraných Rhade Montagnardů s aeromobilním výcvikem,taktice malých jednotek.. Jejich mise nesly název Angel Flight. V listopadu pod A-219 byl Eagle Flight začleněn do MSF II. CTZ.
V roce 1966 5.skupina založila 5 praporů jednotky zvané Mobile Strike Forces – každý prapor pro jednu CTZ a pátý pro použití po celém Vietnamu, tento prapor podléhal velení 5.skupiny speciálnich sil
Jednotky MSF byly trénovány v programu CIDG nejen jako pěchota ale i jako výsadkové a aeromobilní jednotky. Jeden prapor byl veden A-týmem USSF. MSF rychle rozšiřovaly řady a dosáhly síly brigády se dvěma až pěti prapory, každý prapor byl stále veden jedním A-týmem, čímž se zvýšil počet A-týmů pro danou CTZ. Do MSF byly začleněny i krátce fungující útvary zvané Mobile Guerrilla Forces. Jednotka velikosti roty nekonvenčně bojující na území nepřítele a zároveň používající jeho metod nekonvenčního boje se stala hrozbou pro Vietcong a NVA.
Úkoly:
- vést jednotku rychlé reakce pro CIDG tábory
- vést jednotku pro LRR operace
- vést nekonvenční operace ( MGF)
- vést bojové operace pro zmírnění tlaku nepřítele na CIDG tábory
- posílit obranu CIDG tábora před bezprostředně hrozícím útokem a během útoku
- vést konvenční bojové operace na úrovni praporu
- vést nájezdy, přepady, patroly a najdi a znič operace v dané oblasti

Výcvik:
Do MSF byli rekrutováni lidé z programu CIDG. Někteří sloužili u CSF, někteří u MSF a jiní u polovojenských jednotek. USSF a AATTV sestavili jednotný výcvikový program kvůli kolísavosti úrovně výcviku rekrutů. Šestitýdenní kurz končil dvěma seskoky-jeden bez výstroje a druhý s výstrojí.
Organizace:
Klasický A-tým nebyl složený z 12 mužů, jejich počet kolísal. Často se v jejich řadách objevovali Australané v I. a II. CTZ. A-tým vedl prapor jemu přidělený. V letech 1967/68 byly přiděleny dva až tři A-týmy praporu MSF.
C-tým měl jednu číslici označující příslušnost k dané CTZ. B-tým měl dvě číslice, první označovala příslušnost k danému C-týmu. A-tým měl tři číslice, první dvě označovaly příslušnost k B-týmu. A týmy přímo podřízené C-týmu měly první číslici shodnou jako C-tým a druhou „0“.
MSF byly označeny podle příslušnosti do CTZ a pátý prapor podléhající velení 5.skupiny byl označen 5th MSF. Často byly označovány a známy jako I-IV Corps Mike Forces. V květnu 1968 byly přeznačeny jednotlivé MSFC podle čísla jejich B-týmu (např B-20 => 20th MSFC).(Tady si dovolim drobnou paralelu- našel sem v několika pramenech, že v roce 68 přeznačeno na MSFC a v Osprey píšou o MSFC v roce 69 a o kousek dál i v 69..)
Také byly nazývány podle místa jejich základny, např. Pleiku MSF. V roce 1967 bylo rotám MSF uděleno dvojčíselné označení, první číslo označovalo CTZ, např. 29.rota patřila do II.CTZ. V květnu/červnu 1968 dostaly třetí číslici stejně jako CSF – první číslo příslušnost k CTZ, druhé prapor a třetí rotu. Např 241. rota MSF – 1.rota 4.praporu 2. MSFC.