Nedělali, ale hodně jich bylo do Číny dodáno vrámci "bratské pomoci" a nejen tam, stejně tak se dodávali třeba do Koree, a jak určitě víme, tak i z tama se do Vietnamu doslalo mnoho výzbroje.

Gardner: Ty dva "gramofony" jsou DPM, vylepšenej Děgtarjev DP. Pozná se to podle toho válcovýho výběžku pouzdra závěru a pistolový rukojeti dole, i pažba je jiná, s rovnějším hřbetem a bez lícnice (pažba původního DP je docela zajímavě tvarovaná, s velkou vystouplou lícnicí a vůbec, vykazuje na sovětskou konstrukci nezvyklou porci ergonomie).

Ad Simonov - ruské SKS se od čínské "Karabiny Typ 56" pozná celkem snadno - Rus má nožový sklopný bodák, Číňan čtverhrannou jehlovou sklopnou věc, skoro stejnou, jako na čínském AK (taky Typ 56). Je možné, že Číňani to sekali chvíli i s nožovým bajonetem (to nevím a spekuluji), zatímco Rusové na to tu zběsilou pletací jehlici necpali.

Jinak dotazy jako "Mohli mít AK-74? A mohli mít čínskej Typ 68?" jsou poněkud mimo - i kdyby ten kvér byl tou dobou už ve výrobě, Rusové ani Číňani neměli až tak moc ve zvyku dávat všemožným "pokrokovým hnutím" a "lidově-osvobozeneckým silám" do jejich volšovejch pracek zrovna tu nejvíc up-to-date techniku (PLŘS komplety jsou jiná liga, a to si zase ohlídal školenej personál). Když mohli, vyexpedovali to, co už nepotřebovali, typickej příklad z 50. a 60. let byl Simonov. V roce 1945 ho s velkou slávou zavedli do výzbroje a nabouchali ve slušných počtech, leč objevil se jistý pan Kalašnikov a v roce šedesátém už Simonova tahaly akorát čestný stráže, poněvadž vypadal "retro" a ten chromovaný bajonet se dal tak oslnivě vyleštit... Co teď se zbytkem? Kam s ním? No přece do žhavých koutků Afriky a Asie coby součást balíčku "Import marxismo-leninské revoluce"! Totéž s Mosiny, "však oni budou ty pralesní opičáci rádi i za ně...", munice nebyla problém, v Barnaulu i jinde běžely linky takovym fofrem, že by se z toho našinci zatočila hlava...

Teorie, že se MP-40 dostaly do 'Namu s Francouzi není úplně zcestná, třeba v Alžíru domorodí "harkis" často fasovali od Francouzů Mausery a semtam MPčka, a na začátku Velké slavné indočínské pacifikační operace přitáhli Francouzi se slušnou sbírkou veteše, ale o něco později jim začali Američani lifrovat neskutečná kvanta válečného materiálu a i jejich domácí zbrojní výroba se vzpamatovala, takže se s kořistním materiálem, u kterého byl věčný problém s municí, víceméně skoncovalo...

Když ale vidím "přes Němce v Legii", jímá mě děs, běs a hrůza hrůzoucí. On každej Germán přišel do Légie s vlastním šmajsrem či šturmkvérem, že ano, ostatně ve čtyřicátých letech šlo v davu různozemců snadno a bezpečně poznat každého Němce podle neseného empe fírcich dle hesla "Co Němec, to šmajsr". Lidi, nežerte tu Ďábelskou gardu zas tolik...