Mě to připadá, že většina lidí si myslí, že to co dělají oni, o to co se zajímají, je něco hodnotnějšího, ušlechtilejšího, lepšího, než to co dělají ostatní. Ale pro lidi, kteří mají svého "ušlechtilého" koníčka (sbírání známek, připichování motýlů do sbírky nebo sbírání ubrousků a etiket od sýrů...), jsme nejspíš všichni banda debilních radobyvojáčků, ať už děláme Vietnam, WWII, napoleonské války nebo nějaké postapo.

Já jsem souhlasil s tím co napsal Mario - každý máme něco. Já jsem jejich web nijak nezkoumal, prolítnul jsem o čem to asi je a přišlo mi to sympatické, mám rád RPG a mám rád knihy, filmy nebo hry, které se odehrávají v nějakém světě po apokalypse a nemusí to být hned jaderná válka (Fallout, Mad Max, Cesta, Svědectví...) a taky mám rád lidi, ce se o něco zajímají, co se dokážou pro něco nadchnout, i když je to zdánlivě sebevětší blbost. Já se do nich nebudu trefovat jen proto, že nedělají zrovna ušlechtilý vietnam

tolerance být musí, jen mi přijde, že právě díky svázanosti a jisté ortodoxnosti je ježdění Vietnamu spojeno s něčím jiným, než dělání něčeho s nulovými mantinely...ale oceňuju kreativitu lidí, kteří se třeba larpem zabývají-mezi mými přáteli a známými je hned několik takových-jen si říkám, že když si na sebe beru uniformu a výstroj, tak někdo v těhle(samozřejmě ne přímo v oněch exemplářích)věcech zemřel...a že takových osudů, které se zakončily pod rouškou džungle byly tisíce...jeden z důvodů, proč to dělám, je ten, že ctím lidi, kteří tam umřeli...a že Vietnam není zrovna ušlechtilou válkou-když si troufnu citovat:)
a co si myslí "normální" okolí-to je na dlouhou debatu...ale kde by byla demokracie rozhodování o svém životě, kdyby každý podléhal diktátu společnosti?jistě, nezní to moc sympaticky, když na otázku:"A co baví tebe?" člověk odpoví:"Mno, já rád střílím na lidi." , ale snad častokrát lépe držet se svého, než podlehnout tlaku společnosti na jakousi novodobou normalizaci...
Jasně, není mi jedno, co si o mě lidi myslí, ale starám se především o mínění těch, na kterých mi záleží, které uznávám a pro které snad něco znamenám. A co si řeknou lidé, když jdu po ulici v plné polní-mno, to je mi v ten moment celkem ukradené...není to žádná masáž ega, jen návrat z akce:)


PFC Velazquez, John
Co.E/51st Inf. - LRP
23rd "Americal" ID

V tomhle máš pravdu, že v tom vietnamovém ježdění je i připomínka skutečných událostí nebo lidských osudů. Myslím že spousta lidí to tak uvnitř cítí, i když o tom třeba nahlas nemluví. Aspoň já to mám podobně. V porovnání s tím je RPG falloutování jen hra.

Pochopil jsem i i tu druhou a pro vás možná zásadní věc, proč si myslíte že vietnamování je něco víc. Že namovém ježdění není jedno co si na sebe natáhneš, že když jedeš pěšáka od US Army nebo USMC, spešla, seala atd. musíš nebo měl bys ctít určitá pravidla odívání. Zjednodušeně.

Já nejsem tolik zatíženej na hadry, nedíval jsem se na to hadrooptikou, šlo mi spíš o to, co se na akcích děje, že i v tom namování jsou prvky RPG nebo LARP, i když si to třeba neuvědomujeme.

Larpové prvky se určitě na akcích vyskytují a je to dobře, protože oživují a dotvářejí atmosféru-i když řádně napínavej kontakt žádný další "pozadí" nepotřebuje:) A spousta věcí je v zájmu, řekněme "hratelnosti", podřízena snažší interpretaci...uháček či phantomů se nad Stření nebo Bělou prostě nedočkáme:( , a přibližují tak akce více naturelu normálního smrtelníka-koneckonců nikdo z nás ve Vietnamu nebyl, i když nám všem maminka říkala, že tam nemáme jezdit:) A co nás odlišuje od "hráčů" - ne to, že je to srdcařina-z principu, oni jsou do svého postižení také zapálení, ale snaha se maximálně příblížit jistému vzoru(pokud řešíme výstroj a výzbroj tak ideálním stavem je model 1:1 tebe a skutečného borca z Namu), nejen ale třeba ježděním, ale i imagí(žádné náušničky, pearcingy, vlásky a podobné zženštilosti), životním stylem(muzika, filmy, u mě i makáním na fyzičce, stejném jako při narukování do Army-a že jsou ty piva a pizzy o půlnoci pořádně cítít, pokaždé když člověk vyrazí běhat v kanadách:) ), jistou názorovou vyhraněností a profilací sebe sama-jednoduše hlášení se k hodnotám, za něž ti lidé zemřeli...a taky "studium" - ono bádání, které začíná odpovědí na otázku:" co si můžu vzít na sebe?" a končí u zkoumání každého detailu jejich části života ve Vietnamu a nespočet dalších záležitostí...jednoduše si neumím představit, že bych si ráno nepustil u ranních novin zprávy pro An Khe, v posilovně neposlouchal Cadences a na stěně měl místo Audrey Hepburn Lady Gaga:)
tím samozřejmě nezpochybňuju žádného larpaře, jen-i dle těch, které znám, a jsou to skvělí lidé-se neidentifikuju s jejich "vírou"...ale vše dle chuti každého soudruha...


PFC Velazquez, John
Co.E/51st Inf. - LRP
23rd "Americal" ID

Jelikož mý středněgymnaziální léta provázelo hojný paření obou Falloutů a pro postapokalyptický témata jsem vždycky choval jistou slabost, je mi tohle téma blízký a něco let nazpátek jsem se o postapo LARPy jako FalloutLarp a PASS poměrně živě zajímal. Byl jsem ovšem toliko žáček a neznal jsem nikoho, kdo by mě takříkajíc "introdukoval do komunity", takže nikdy nedošlo k aktivnímu zapojení. Čas od času se ale povohlídnu po tom, jak to kucí válej, a z prostého pozorování můžu zcela zodpovědně říct, že i mezi LARPařema jsou lidi, co to - dá-li se to vůbec nějak hodnotit - dělaj pořádně (anebo to aspoň jednoduše žerou), a jedinci, co jsou spíš na rekreačnim levelu, ba i tací, co to vpodstatě kurví.

Jsou lidi, co si dávají záležet na hadrech, doplňcích, ale i příběhovýmu pozadí svojí postavy a chování, a světe, div se! - i v postapokalyptickym LARPu jde provozovat jistou formu realismu. Mam teď na mysli to, že někdo si klidně na LARP, situovanej do Severní Ameriky, přijde v orvanym jehličí a kanadách vz.60. Na druhou stranu existujou lidi - srdcaři, který jsou štonc i udělat si svářečák jenom proto, aby si mohli v garáži zbastlit maketu energozbroje, anebo se tejden před akcí nemejt, aby chytli správnej postapo odér.

Podobně to chodí i ve spoustě jinejch zábav podobnýho druhu, příkladem nám budiž cosplay ("hraní si" na postavy z filmů, komiksů, PC her, hlavně sci-fi, fantasy a manga/anime), kdy každej rok na FF v Chotěboři můžete vidět jak jedince v perfektním full gearu Stormtrooperů ze Star Wars, tak lemply v sandálech s nášivkou Stargate týmu připlou sichrhajckou na rukáv pětaděvkový blůzy; anebo třeba historickej šerm a širší okruh činností s nim související - jen se někdy podívejte na stránky těchhle středověkejch reenactorů, jak v guestbookách svorně spílají objevivším se individuům, co místo středověkejch nohavic tahaj buznáče a obtáhlý tepláky, lemtaj před divákama limču z petflašek a místo prošívanice si vemou pod zbroj humusky k jehličkovýmu kongu. A když si vzpomenu třeba na takovou Curii Vítkov, tak sorry, ale proti tomu je stran realismu ňáká taková FOB Sandy hadr na holi... Bádání je v tom přitom taky dost, jenom místo in-Country fotek a Miraldiho panáčkové študujou reprodukce tapiserie z Bayeux a Píseň o Rollandovi.

Abych to shrnul, já osobně si myslim, že to právě o tý srdcařině JE - a pod srdcařinou a zažránim si představuju tu snahu se v tom, co dělam, zlepšovat, posouvat dopředu, dozvídat se nový věci, odstraňovat chyby, ochotu leccos tomu obětovat a při tom všem z toho furt mít nějakou tu radost a potěšení. Jasně, důležitý sou dobrý lidi, parta vokolo, ale tahle motivace bejt lepší, dokonalejší, věrnější, blíž realitě, to podle mýho může vyjít jedině zevnitř, a ne proto, že "Lojza a Francek, co s nima jezdim, sou hustý a já bych měl bejt stejně hustej jako voni, abysme byli hustý všici." Proto si nedovedu dost dobře představit, že by byl třebas do airsoftovýho antiperlování člověk fakt zapálenej, když před cestou na gejm vystrčí hlavu z vokna, zjistí že prší a tudíž si řekne, že na to kašle a rasdši zůstane doma a bude pařit kól of djůty (což je to, co si obvykle pod definicí "hráč" v uvozovkách představim).

Historický šerm je v mých očích dosti dobrodružná záležitost, taky znám relativně dost lidí, kteří se tím zabývají a jsou to člověkové znalí, zábavní, spolehliví a především zapálení...proti středověkému šermu nemůžu říct ani popel, protože a jelikož onu zmíněnou prošívanici si třeba sám vyrobit-pán velkomožný, smekám vše co mám na hlavě, včetně vlasů!představa, že si šiju tigery-mno, dopadlo by to asi jako u produktů republik bývalého sajuza, jejichž výrobce viděl šicí stroj tak možná z rychlíku a mluvil hned několika pobaltskými jazyky...proti historickému šermu nemám nic, neb jest to re-acting se vším všudy, zahrnující milé spaní pod kožešinami v zimě, apod., naopak ty lidi obdivuju, protože ukovat meče nebo zbroje je neuvěřitelný kus práce, která musí vypadat uvěřitelně a funkčně...samozřejmě, je tu možné srovnávat:je ekvivalentní trénink výpadů s jedenapůlručním mečem v tělocvičně a trénink např. odpoutání se od firefightu pod palbou na Střeni? Nechávám na zvážení každého z nás...
Vrátím se ku zmíněnému FF:i tam jsem zavítal, jelikož v dobách dávných, vyrůstal jsem na klasických SW a pohled na legii stromtrooperů jsem počastoval křápnutím spodní čelisti o zem...ano, srdcařina...jen bych chtěl znovu podotknout, že "identifikace" s věcí, která člověka zajímá a pro kterou se nadchne je sice univerzální ve svý síle, ale zároveň zcela individuální ve svý variabilitě...jednoduše každému dle jeho gusta-ale musím podotknout, že některé vzory jsou spojeny s většími útrapami-ať už finančními, fyzickými nebo časovými, než jiné-tak to prostě vidím...to ovšem neznamená, že bych je nějak odsuzoval! Odsuzuji jen flákače a lidi bez motivace a snahy posunout se dál...
A pokud se vrátím k onomu:"Francek je hustej, budu hustej taky" - někdo jednotku po např.výstrojový stránce vždycky táhne...a táhne ji i nadšením. A komentáře jako:"Ono je to těžký, to nosit nebudu."(a sám nadávám na kulomet a munici na každý akci), tak na to se dá říci jediné:Ti lidé, které napodobujeme, to nosili. Nosili to a nadávali na to stejně, ale vydrželi to. Nevidím důvod, proč nevydržet to samé, když je to bezpečné, jelikož a protože po mně nikdo nestřílí ostrou...


PFC Velazquez, John
Co.E/51st Inf. - LRP
23rd "Americal" ID

To Tank Hill: Nejenom, že jsem se u Tvého příspěvku nasmál, ale musím říct, že bych se pod něj i podepsal...

Samozřejmě,že se dá M16 sehnat pod 5 tisíc a jako ozdoba na zeď se docela hodí.Jinak Thompson ve Vietnamu byl,ale nejsem si jistý,kde tento vojín sloužil.Zbraň se v US Army mohla ocitnout jako kořistní,někde jsem dokonce fotku zahlédl.

Inu cítím, že bych měl po letech konečně odpovědět..
Ale zkrátím to a- moje příspěvky byli tenkrát naprosto dětinské a v namu by mi dali velící ze štábu za ty kecy doživotní dárek, a to vytírání hajzlů až do smrti (a pak by mě sejmul cong s thompsonem).

Konečně jsem si přečetl všechny příspěvky, co píšete o larpech a tak. Máte pravdu, asi ve všem, JE to srdcařina - jak Nam, tak larpy, v mém případě postapokalyptické, člověk pro to musí leccos "obětovat", žít pro to.. Já třeba nejenom, že jezdím, ale i píšu povídky/romány o světě po atomové válce, upravuju si koupenou i nálezovou výstroj, zajímám se o přežití, atd atd..
Zrovna ted klasické Fallout akce dost stagnují, minulý rok v srpnu "moje" skupina pořádala mega akci a přijelo na ní asi jen cca 15 lidí.. Většina jenom tlachá u počítače, larpaři už tolik nemají zájem jezdit naživo, místo toho se čím dál více objevují samé odnože, co se mě osobně nelíbí.

Co jsem tímhle příspěvkem chtěl říct? Nepláču na špatném hrobě?