První podvěsný granátomet XM148 nebyl příliš úspěšný. Granátomet byl vyvíjen pod označením CGL-4 (CGL = Colt Grenade Launcher). Poprvé byl představen v květnu 1964. V březnu 1965 bylo prvních 30 kusů poskytnuto k technické a provozní zkoušce. Během testů praskala slitina pláště a ukázal se i komplikovaný design. Na podzim proběhla nová zkouška a problémy se zdály být odstraněné. Přesto existovaly rozdílné názory mezi štábem a MACV o tom, jak by měl podvěsný granátomet vypadat. V prosinci 1966 podepsalo USAF smlouvu na 7 000 granátometů, v tom samém měsíci bylo do Vietnamu odesláno prvních 1 764 kusů pro armádu.

Od začátku roku 1967 začaly být granátometem XM148 vyzbrojovány bojové prapory. Granátomet se dostal do výzbroje všech pěších, aeromobilních i výsadkových divizí a brigád, včetně 11.ACR, které byly v té době ve Vietnamu. Spolu se zbraněmi putovaly k jednotkám i dotazníky.
V době vyhodnocení dotazníků v dubnu 1967 měli vojáci granátomet XM148 ve výzbroji 3-16 týdnů, v průměru to dělalo téměř 9 týdnů. Granátníci přivítali XM148, velmi se jim líbila kombinace pušky a granátometu. Ale shledali, že používat XM148 je velmi obtížné. Uváděli tyto zápory:
- Pomalejší rychlost střelby než u M79.
- Delší reakční čas, tedy doba, za kterou granátník vystřelil první ránu v případě potřeby nebo nebezpečí.
- Komplikovaný pohyb v hustém porostu, vzhledem k provedení granátometu.
- Mimořádná náročnost na čištění a údržbu zbraně. Drobné šrouby a pojistné kolíky se snadno ztrácely. Navíc snadno rezivěly. Některé drobné součástky se špatně čistily. Pistolová rukojeť, která sloužila k uvolnění a vysunutí hlavně, se často ulomila.

Tři hlavní důvody byly:
- Mířidla. Špatné umístění na zbrani. Zachytávala o oděv a porost a upadávala.
- Komplikovaná spoušť. Špatná funkce spouště, spoušťové táhlo se také zachytávalo za porost, navíc bylo náchylné na ohnutí a zlomení.
- Natáhnutí zbraně vyžadovalo velkou sílu, asi 15 kg.

V květnu 1967 vydal ACTIV (Army Concept Team in Vietnam) vyhodnocení XM148. Uvádí se v něm, že XM148 je nevyhovující pro prostředí války ve Vietnamu a doporučuje nahradit ho granátometem M79. Doporučuje vyvinout nový granátomet, který by se podobně jako XM148 připevňoval pod pušku.

Granátomet XM148 vydržel u jednotek velmi krátkou dobu, u většiny jednotek to byla první polovina roku 1967. Déle se udržel ve výzbroji speciálních jednotek. Co do počtu kusů nebyl granátomet XM148 vzácnou zbraní, v polovině roku 1967 odebralo ministerstvo obrany přes 27 000 kusů.