Samopal vz.58

Ačkoliv oficiální označení zní Samopal vzor 58, patří tato zbraň do kategorie útočných pušek. Samopal má obvykle neuzamčený závěr a střílí pistolovovým nábojem. Je to zbraň spíše na blízko. Útočná puška střílí středně výkonným nábojem a většinou má uzamčený závěr.
Po 2.světové válce byly útočné pušky označované jako "těžké samopaly", SA 58 byl vyvíjen pod provizorním označením "samopal-puška" a asi ani ruský "avtomat" ke správnému označení moc nepřispěl. I když ruské označení pro samopal zní "pistole-pulemjot", tedy "kulometná pistole", stejně se v češtině označovaly samopaly před válkou. Označení samopal se zavedlo až po 2.světové válce.

 

Samopal vz.58

    
  Náboj.....................................7,62x39 mm
 Délka.....................................845 mm
 Délka hlavně...........................390 mm
 Hmotnost (bez nábojů)..............2,9 Kg
 Zásobník.................................30 nábojů
 Způsob střelby........................J/D
 Kadence.................................800 ran/min

Už za okupace pracovali čeští konstruktéři na zbraních příbuzným útočným puškám. Zbraně vznikaly z podnětu německého velení a byly určny pro náboj 7,92x33 mm. Po 2.světové válce vznikaly další podobné zbraně pro nový československý náboj 7,5x45 mm (resp. 7,62x45 mm), který ale nebyl pro útočné pušky moc vhodný. Na těchto zbraních pracovali známí konstruktéři jako Václav Holek nebo bratři Koučtí, ale i mladý (nar. 1926) Jiří Čermák. Žádná ze zbraní ale nebyla přijata do výzbroje.
Po vzniku Varšavské smlouvy v roce 1955 se Československo rozhodlo přijmout kompletní řadu sovětských zbraní - SKS, AK-47 a RPD a s nimi i náboj 7,62x43 mm. Přijetí sovětských zbraní nakonec vláda odsunula o několik let a vznikl tak prostor pro československé konstruktéry, kteří mohli vyvinout zbraň pro nový náboj. Požadavky na novou zbraň zněly: hmotnost bez nábojů 2,7 kg, délka 850 mm, provedení s pevnou pažbou a sklopnou opěrkou. Vývojem zbraně s krycím názvem "Koště" byl pověřen Jiří Čermák, na konstrukci se podílela i jeho "pravá ruka" Ing. Bohuslav Novotný a také Jindřich Jakubec a Karel Vystrčil.

Ačkoliv se samopal vzor 58 vzhledem podobá AK-47, jedná se naprosto rozdílnou konstrukci. Podoba obou zbraní může být ovlivněna revolučním německým StG-44. Provedení vnitřních dílů je ale rozdílné.

Samopal vzor 58:
1.Víko pouzdra závěru s dvojicí pružin - jedna pro nosič závěru, druhá pro úderník.
2.Nosič závorníku.
3.Závorník
4.Kyvná závora.
5.Píst s krátkou dráhou.
6.Vratná pružina pístu.
7.Přímoběžný úderník.
8.Nadpažbí.
AKMS:
1.Víko pouzdra závěru s výřezem pro vyhazování prázdných nábojnic.
2.Pružina pro nosič závěru.
3.Rotační závorník.
4.Nosič závěru spojený s pístem s dlouhou dráhou.
5.Nadpažbí.
6.Podpažbí.
7.Tyčka vytěráku.
 

U AK-47 se závěr uzamyká rotací závorníku. Nosič závorníku je pevně spojen s pístem, píst se tedy pohybuje po celé délce zákluzu závěru. AK-47 má kohoutkové bicí ústrojí. Dlouhá páka pojistky, která slouží zároveň jako přepínač, jde prý poměrně ztuha a je hlučná, což je nevýhoda například při přepadech.
SA vz.58 má závěr řešen pomocí kyvné závory. Samostatný píst se pohybuje po krátké dráze, na jejím konci udeří do nosiče závorníku. Bicí mechanismus tvoří přímoběžný úderník a volný zápalník upevněný v závorníku. Sa 58 má tichou pojistku. Je vybaven střeleckou pohotovostí, tj. po vystřelení posledního náboje zůstane závěr v zadní poloze. Protože Samopal vzor 58 nemá okénko pro vyhazování prázdných nábojnic, pohybuje se celý závěr, je možné doplnit zásobník z nábojových pásků. To je možné i kvůli samostatnému pístu.
Obě zbraně mají rozdílné zásobníky, které nejsou zaměnitelné. Zásobník AK-47 je z ocelového plechu a váží přes 0,5 kg, kdežto lehký hliníkový zásobník k SA 58 váží 0,2 kg.
Samopal vzor 58 měl pouzdro závěru vyrobené z frézované oceli, přesto byla zbraň lehčí než AKM s pouzdrem z výlisku. Kovové díly měly povrchovou úpravu fosfátováním, z vnějšku byl nanesen ještě šedý vypalovací lak. Protože součástky byly vyráběny třískovým obráběním, součásti měly menší vůle a osmapadesátka byla náročnější na čistotu a údržbu.
Pažba a další díly byly původně z bukového dřeva, později ho nahradily díly z dřevotřískové hmoty, vyráběné v závodě Bučina Zvolen.
Samotný samopal vz.58 vyráběla Česká zbrojovka Uherský Brod. I když zbraň nese označení vzor 58, do výzbroje armády byla přijata v roce 1959 kdy začala také sériová výroba. Sa 58 se vyráběl v letech 1959-1964 a 1968-1984. Zbraně z první výrobní etapy byly určeny převážně pro domácí ozbrojené složky, ale nějaké dodávky do zahraničí přesto proběhly. A to i v případ Severního Vietnamu, kam bylo v roce 1965 dodáno 1 500 kusů(*). Další Sa 58 dodávané do VDR pocházely z druhé výrobní etapy. Od roku 1969 dostával Severní Vietnam ročně 10-15 000 kusů.

(*) Francev, Vladimír - Československé zbraně ve světě: V míru i za války, Grada, 2015

Velmi známá fotografie, kde samopal vzor 58 drží příslušník LRRP 173.Airborne Brigade.
Herbert S. Barnes (KIA 19.5.71), rota F, 11.Armored Cavalry Regiment
Samopal vz.58 (s označením země původu - Tiep Khac = Československo) na saigonské výstavě zabavených zbraní.
Vedle stojí rotní kulomet Degťarev RP-46.