Stoner 63A Weapon System
Poté co Eugene Stoner, autor pušky M16, opustil Armalite, připojil se k firmě Cadillac Gage. V roce 1962 zde vytvořil modulární systém Stoner 62 pro náboj 7,62x51 mm, další rok tento systém přepracoval pro náboj 5,56x45 mm. Podle roku vzniku dostal systém označení Stoner 63, někdy je označovaný jako Stoner 63 Weapon System či zkratkou SWS 63. Modulární systém obsahoval asi 16 částí, ze kterých bylo možné sestavit několik zbraní různých kategorií. Původně se jednalo o tyto zbraně:
| Útočná puška klasická útočná puška, podobně jako třeba M16. |  |
| Karabina se zkrácenou hlavní a sklopnou pažbou. |  |
| Lehký kulomet se zásobníkem někdy označovaný jako automatická puška. Obdoba BAR M1918 nebo Brenu. Kulomety tohoto zbraňového systému mají základní tělo zbraně (pouzdro závěru - receiver) "vzhůru nohama". Dobře je to vidět podle plynové trubice - puška a karabina mají plynovou trubici nad hlavní, kulomety jí mají pod hlavní. U pušek byly náboje přiváděny zespodu, u kulometů seshora. Spoušťový mechanismus se dá přidělat zespodu i svrchu, je tedy přidělaný zase dole, tak jak má být. |  |
| Lehký kulomet s nábojovým pásem nábojový pás měl 100 nábojů a byl umístěn v plastovém boxu. |  |
| Těžký kulomet (v angličtině označovaný jako střední - medium machine gun) se od lehkého kulometu liší umístěním na trojnožce. Někdy byl i bez pažby, pouze s pistolovou pažbičkou, něco na způsob M1919A4. |  |
| Pevně montovaný (lafetovaný) kulomet např. pro vozidla. Hlaveň nemá ručku pomáhající při výměně hlavně. Kulomet je bez nepotřebných dílů jako jsou pažba, předpažbí nebo mířidla. Kulomet je odpalovaný pomocí elektřiny, spoušť je připojena na 24 V solenoid. |  |
Výhodou systému měla být variabilita pěší jednotky. Kdyby byla vojenská jednotka vyzbrojena zbraňovým systémem Stoner 63, mohla by přizpůsobit výzbroj konkrétní misi. Například vzít lépe přenosné karabiny, nebo "zhustit" jednotku více kulomety a zvýšit tak její palebnou sílu. Další výhodou systému měly být i (některé) společné díly kulometů a pušek. Pokud by družstvo přišlo o kulomet vinou poškození společného dílu, mohl se tento díl vzít z jiné pušky. Družstvo by sice přišlo o jednu zbraň, ale stále by mělo k dispozici funkční kulomet.
K výměně dílů nebo ke změně konfigurace nebyly potřeba žádné speciální nástroje, stačil k tomu pouze náboj. Špičkou kulky se vytlačily spojovací kolíky. Systém měl přinést i peněžní úsporu. Při výrobě se využívaly díly z lisované oceli. Pořizovací náklady pušky Stoner 63 byly přibližně stejné jako u M16, pořizovací cena kulometu byla asi dvojnásobná, ale měla být výhodnější než M60 (pro srovnání - pořizovací cena současného SAW M249 je asi pětinásobná oproti standardní M16).
Původních 16 součástí zbraňového systému Stoner 63. Pažba, pistolová rukojeť a
podpažbí je původní dřevěné, později se začaly vyrábět z plastu.
Už v roce 1963 objednala ARPA asi 25 stonerů v různých konfiguracích, které následně poskytla armádě, námořní pěchotě a letectvu ke zkouškám. Později nakoupila armáda i námořní pěchota zbraně v řádech stovek kusů pro testování. Armáda porovnávala i účinnost družstev složených z M16/M60 a Stoner 63, ale družstvo vyzbrojené stonery mělo nadále pouze dva kulomety v družstvu, nezkoušela se výhoda navýšení palebné síly více kulomety.
Na základě připomínek byly v období 1965/66 provedeny některé úpravy. Mezi nápadné změny patřilo přemístění napínací páky na vrch pušky. Střelec tak mohl natahovat závěr levou i pravou rukou. Z třípolohového přepínače střelby, který zároveň sloužil jako pojistka (Safe - Semi - Auto) se stal jen dvoupolohový přepínač (Semi - Auto) a bezpečnostní pojistka se přestěhovala na lučík spouště. Další viditelnou odlišností byla změna materiálu trubice, která přenášela zpětný tlak plynů. Nová trubice byla z nerezové oceli a na černobílých i barevných fotografiích je nápadně světlejší než zbytek zbraně. Tento upravený systém byl označován jako Stoner 63A Weapon System.
Na obrázku jsou šipkami naznačené změny - botka pažby, přepínač střelby, bezpečnostní pojistka, zásobníková šachta, plynová trubice, uchycení nosného řemenu, pojistka proti rozevření na dvojnožce, podpažbí... Přibyly i nové věci jako drátěná pažba pro karabinu, regulace rychlosti střelby u kulometů.
Stoner 63A ve Vietnamu - Námořní pěchota
V únoru 1967 začaly polní testy stoneru 63A přímo ve Vietnamu. Kromě lafetovaných
kulometů prošly testem všechny konfigurace. Test proběhl u roty L, 3.praporu
1.pluku 1.divize Námořní pěchoty v první polovině roku 1967.
Polní test byl naplánován na 60 dní. Zbraňový systém Stoner 63A obdržela rota
Lima v únoru 1967. Mužstvo vyměnilo pušky M14 za útočné pušky XM22, důstojníci a
vyšší poddůstojníci (E-6 až E-9), kteří byli běžně vyzbrojeni pouze pistolí,
dostali karabiny. Četa zbraní obdržela místo kulometů M60 směs kulometů stoner
v konfiguraci LMG a MMG, tedy kulomety s nábojovým pásem na dvojnožce a trojnožce.
Rota L měla 3 střelecké čety, v každé četě byly 3 družstva, každé družstvo tvořily 3 palebné teamy. Ten tvořily 4 vojáci a jeden z nich byl vyzbrojen puškou M14 s přepínačem střelby a mohl tedy střílet dávkou (automatic rifleman). Velitel roty Gibbs se držel dosavadního TO&E a žádal o 27 automatických pušek, tedy kulometů se zásobníkem. Rota jich dostala asi 7. Lima company se i po přezbrojení SWS 63A držela doktríny, podle které byl jeden člen palebného týmu určen jako "automatic rifleman".
Po kompletním přezbrojení následovalo seznámení s puškou, výcvik a střelby, během kterých každý kdo byl vyzbrojen puškou nebo karabinou vystřílel kolem 250 nábojů, na každý kulomet připadlo 1000 nábojů. I když se předpokládala prvotní nedůvěra ze strany mariňáků, Stonerův zbraňový systém na ně zapůsobil. Plasty, děrované plechy, nízká váha a výborná vyváženost - proti puškám M14 s tradiční dřevěnou pažbou to byl dotek budoucnosti. Například lehký kulomet (LMG) se 150 náboji vážil méně než puška M14 se 120 náboji.
28.února vyrazila rota L do pole, kde bylo jejím úkolem hlídkování. Přezbrojení
neuniklo pozornosti vietkongu. Zbraně měly odlišný zvuk, rota byla jedinou
jednotkou v oblasti, která střílela municí 5,56 mm. 1.divize USMC sice v té době
procházela přezbrojením na M16, ale pro 3.prapor bylo přezbrojení naplánováno na duben.
O tom, že vietkong měl skutečně dobré informace svědčil nález domu, který sloužil
jako učebna vietkongu. Na zdi se nacházel velmi přesný a detailní nákres pušky stoner.
Rota měla otestovat nejen funkčnost zbraní, ale i jak by se zbraňový systém projevil
vůči organizační struktuře roty. Vojáci byli vyzváni, aby přicházeli s
vlastními návrhy na vylepšení a úpravy zbraní. Jednou z prvním úprav byl závěs na karabinu.
Důstojníci a vyšší podůstojníci námořní pěchoty byli standartně vyzbrojeni pouze pistolí,
spíše pro vlastní sebeobranu. Byli určeni k vedení vojáků, často signalizovali rukama,
určovali směry postupu a střelby, pracovali s mapou, udržovali rádiové spojení,
řídili dělostřeleckou palbu. K tomu potřebovali volné ruce, ale karabina z nich
udělala jen dalšího ze střelců. Improvizovaný závěs vyrobil z popruhů jeden velitelů čet.
Závěs umožnil, aby důstojníci mohli neomezeně používat ruce a karabina zůstávala
snadno dostupná v pohotovostní poloze.
Po 12 dnech hlídkové činnosti se rota vrátila do základního tábora praporu. Proběhly
první hlášení o zbraňovém systému, mezi které patřilo i hlášení o závadách. Ukázalo se,
že v rotě se za 12 dní vyskytlo 33 závad, většinou se jednalo o selhání střelby a
zaseknutí zbraně. Část selhání střelby měla na svědomí vadná munice, ale vyskytlo se
dost případů zaseknutí při nabíjení zbraně nebo naopak během vytažení prázdné nábojnice z komory nebo vyhození
prázdné nábojnice. I přes tyto nepříjemné závady zachovali mariňáci Stonerovým zbraním svou přízeň
O několik dní později se rota vrátila do pole k hlídkování. 15.března vyrazilo 5 příslušníků připravit léčku.
Vyzbrojeni byli jedním granátometem M79, dvěma kulomety LMG a dvěma útočnými puškami.
Narazili na hlídku vietkongu a během přestřelky přestaly 3 ze čtyř stonerů fungovat.
Naštěstí se pomocí poslední pušky, granátometu a ručních granátů povedlo VC zahnat,
ale tohle byl už vážný problém.
Velitel roty Gibbs nařídil shromáždit všechny čety, zrušil noční hlídky a celá
rota prováděla noční střelecké testy zbraní. Vojáci po družstvech nastupovali na palebnou linii,
pokud se při střelbě vyskytla závada, zaznamenali ji a opravili. Opakoval se
stejný druh závad, problémy s nabíjením nábojů a vytahováním/vyhazováním prázdných nábojnic.
Mariňáci se nemohli spolehnout na své zbraně, místo vyhledávání nepřítele se
starali o funkčnost svých zbraní. Velitel Gibbs nařídil návrat na základnu praporu.
Při analýze závad mariňáci zjistili, že se opakuje stejná kombinace - munice,
písek, mazivo nebo vlhkost. Písek se lepil na mazivo nebo vlhkost, zanášel se do zbraně.
Součástky zbraně byly přesně obrobeny a byly mezi nimi malé vůle. Jakmile se do
mechanismu dostal písek, zbraň se zasekla.
Rota Lima měla svůj operační prostor v přípobřežních nížině Jihočínského moře,
kde byl jemný písek všydupřítomný. Byla to veličina, se kterou se muselo počítat, bylo nemožné se jí
vyhnout. Mariňáci se postavili problému čelem a rozhodli se malé vůle mezi součástkami
zvětšit. Prostě zbraň "oběhat". Pod dohledem seržantů vystřílel každý voják stovky nábojů.
Každá závada znamenala zastavení palby, zaznamenání závady, prohlédnutí zbraně a odstranění závady.
S postupným mizením závad se navracela i důvěra mariňáků ve své zbraně. Stouply jejich znalosti, Stonerův
zbraňový systém poznali lépe než kdokoliv jiný. 18. a 19.března proběhly poslední zkoušky.
Mariňáci se proplazili pískem na palebnou linii, vystříleli 100 ran, nasedli na
amtracky (další zdroj zvířeného písku) a absolvovali třímílovou projížďku. Poté následovalo dalších 100 ran.
Po těchto zkouškách následoval návrat k bojové činnosti. Dalších 10 dnů bylo výrazně lepších,
spolehlivost zbraní se výrazně zvýšila. 3.dubna mohl podat velitel Gibbs hlášení, že
zbraně pracují velmi dobře a požádal o prodloužení polního testu o 30 dní. Žádosti bylo
vyhověno.
Počátkem dubna také mariňáci vrátili stonery v konfiguraci automatická puška
(kulomet se zásobníkem). Vzhledem k tomu, že v případě potřeby mohli všichni
střílet dávkou, jevily se tyto zbraně jako nepotřebné. Automatické pušky byly navíc nejvíce poruchové.
Automatické pušky měly zásobník umístěný na vrchu zbraně, jakmile se do něj
dostala jakákoliv nečistota, po založení zásobníku do zbraně napadala rovnou do mechanismu.
Během 90 dní rota Lima prováděla nejen hlídkovou činnost, ale zúčastnila se i čtyřech operací úrovně praporu či vyšších. Po skončení 90-denního testování byla rota L přezbrojena puškou M16. Součástí přezbrojení byl 60-denní srovnávací test, který proběhl za podobných podmínek jako v případě SWS 63A. Vyhodnocení bylo vypracováno na konci srpna 1967.
Oproti M14 byly pušky stoner lehčí, přesnější, ale méně spolehlivé, ovšem předpokládalo se, že to by se vyřešilo dalšími úpravami. Proti M16 byly pušky stoner přesnější a spolehlivější. Dále bylo vyhodnoceno, že systém Stoner 63A poskytoval značnou taktickou a logistickou výhodu. Pušky i kulomety střílely stejnou municí, měly zaměnitelné díly. Později byl systém vyhodnocen jako přijatelný pro USMC. Vedení ozbrojených sil nejspíš nemělo chuť zavádět nový zbraňový systém v době, kdy se přezbrojovalo na pušky M16, zvlášť poté co předchozí puška M14 vydržela ve výzbroji celkem krátkou dobu. Také kulomet M60 byl součástí výzbroje přibližně 10 let.
Rota L byla největší jednotkou Námořní pěchoty, u které byly testovány zbraně Stoner 63A, ale ne jedinou. Zbraně Stoner testovaly také dvě průzkumné čety, jedna od 1st Force Reconnaissance Company, druhá od roty B, 1st Reconnaissance Battalion. Obě jednotky taktéž spadaly pod 1.divizi USMC.
Stoner 63A ve Vietnamu - Navy SEAL
Nejznámějším uživatelem stonerů byly US Navy SEAL. Zatímco Námořní pěchota stonery ve Vietnamu jen zkoušela, u SEALs se stal standardní zbraní. Dalo by se říct, že kulomet stoner se stal poznávacím znamením SEALs z období války ve Vietnamu, byla to jejich typická zbraň.
Prvních 8 kusů Stoner 63 LMG pro polní testy ve Vietnamu objednali SEALs v lednu 1967. Během měsíce je obdrželi a dopravili do Vietnamu. V prvním hodnocení jsou zmíněny časté závady, kterým se ale podařilo předejít lepším školením ohledně systému zpětného odběru plynů. Zpráva hovoří o tom, že řádně udržovaný kulomet fungoval spolehlivě. Stoner 63A LMG je hodnocen jako nejefektivnější zbraň SEAL kvůli velké palebné síle a nízké váze, která umožňovala tichý pohyb a také dovolila nést velký počet nábojů.
Mk23 mod.0 | |
| Náboj..................................... | 5,56 x 45 mm |
| Délka..................................... | 911 mm |
| Délka hlavně........................... | 422 mm |
| Hmotnost.............................. | 5,3 Kg |
| Zásobník................................. | 100/150 nábojů |
| Způsob střelby........................ | D |
| Kadence................................. | 700 - 1 000 ran/min |
Po návratu 2.čety ST2 z Vietnamu v květnu 1967 se vyskytly námitky kvůli plastové schránce ve které se dodávaly pásy s náboji a která se dala připnout ke zbrani. Při pohybu se zbraní, například v přikrčené poloze, se stávalo že střelec srazil kolenem schránku ze zbraně. Pás s náboji pak vypadl na zem a vzhledem k prostředí, ve kterém SEAL operoval, tak často i do bláta a došlo k znečistění nábojů.
V květnu 1967 objednali SEALs dalších 36 kusů Stoner 63A LMG a obdrželi je i s novým bubnovým zásobníkem na 150 nábojů. Tento první model bubnového zásobníku na 150 nábojů držel na zbrani velmi pevně, ale při vkládání nového nábojového pásu se musel většinou úplně sundat. Snadnější vložení nového pásu vyřešil druhý model bubnového zásobníku.
V roce 1968 upozornilo námořnictvo na tzv. spin-back problém. Pokud byla zbraň v konfiguraci puška/karabina, byl otvor pro vyhazování prázdných nábojnic na pravé straně, tak jak je obvyklé snad u většiny zbraní. Jelikož měly kulomety otočené pouzdro závěru (tělo zbraně), otvor pro vyhazování nábojnic byl u kulometů na levé straně, odkud byl zároveň přiváděn i pás s náboji. Někdy se stávalo, že se prázdná nábojnice odrazila od zásobníku zpět do otvoru pro vyhazování nábojnic a způsobila zaseknutí zbraně. I když se to nestávalo často, přesto to bylo vyhodnoceno jako problém, který je třeba napravit.
V roce 1969 představil Cadillac Cage nové podávání munice z pravé strany, které odstranilo odražení prázdné nábojnice zpět. Součástí byl i nový držák na plastovou schránku s nábojovým pásem se 100 náboji. Kvůli nábojovému pásu na pravé straně bylo nutné přepracovat i napínací páku. Ta se u kulometu nacházela na pravě straně pouzdra závěru a kvůli nábojovému pásu byla špatně přístupná. Nová napínací páka byla řešena podobně jako u pušek, ale kvůli obrácenému receiveru se u kulometů nacházela pod podpažbím. Nová napínací páka byla stejně dobře přístupná levákům i pravákům.
V roce 1969 předalo námořnictvo výrobci Stoneru 63A, firmě Cadillac Gage Corp., požadavek na upravení kulometu na lehkou podpůrnou zbraň pro potřeby SEAL ve Vietnamu. Hlavním požadavkem bylo zkrácení a odlehčení. Ještě v roce 1969 dodala firma novou krátkou hlaveň. Délka hlavně byla stejně dlouhá jako u karabiny, ale byla silnostěnná. Po obvodu měla šest podélných drážek kvůli odlehčení a lepšímu chlazení. Chyběla na ní ručka pro snadnější uchopení při výměně hlavně. Zkrácená hlaveň sebou nesla jeden problém a tím byl kanálek pro zpětný odběr plynů umístěný příliš blízko ústí hlavně. Když se tam dostala nečistota, mohlo to způsobit problémy, protože chyběl tlak plynu potřebný k opětovnému nabití zbraně.
Stoner s krátkou hlavní a s nábojovým pásem přiváděným z pravé strany se stal konečnou podobou kulometu pro SEAL. V letech 1969 a 1970 nakoupilo námořnictvo 48 stonerů s krátkou hlavní a s nabíjením z pravé strany. Firma Cadillac Cage tuto zbraň nabízela jako "Commando machine gun", námořnictvo pro ni v prosinci 1969 schválilo označení Gun, Machine, 5.56 Millimeter, Mark 23 Mod 0. Kolem značení jsou určité nesrovnalosti, protože námořnictvo ve svých materiálech tuto verzi označovalo také jako Stoner 63A1.
SEALs si velmi oblíbili stoner 63A a u svých týmů vlastně praktikovali navýšení
palebné síly jednotky použitím většího počtu kulometů. Nebylo zvláštností když ze
sedmi lidí byli tři vyzbrojeni stonerem.
Protože byl stoner v podstatě "skládačka", bylo možné je vidět různě sestavené.
Jednou nabíjené zleva s "bubnem" na 150 nábojů, podruhé s náboji přiváděnými zprava
a ve schránce na 100 nábojů. Někdy s dlouhou hlavní, jindy s krátkou. Se sklopnou drátěnou
opěrkou z karabiny nebo třeba i bez pažby. U stoneru bylo také možné měnit rychlost střelby pomocí
regulace na kanálku pro zpětný odběr plynů. "Dlouhá hlaveň" měla tři polohy a umožňovala
střelbu od 700 do 1000 ran za minutu, "krátká hlaveň" měla polohy dvě.
Další stoner 63A LMG s původní dlouhou hlavní a zásobníkem na 150 nábojů.
Na fotografii jsou minimálně tři stonery Mk23 mod.0 s krátkou hlavní. Jeden s "bubnem" na 150 nábojů a s náboji přiváděnými zleva, dva se schránkou na 100 nábojů a s náboji přiváděnými zprava.
