Sudajev PPS-43
Samopal Sudajev PPS-43 vznikl na základě požadavku na ještě jednodušší, lehčí a kompaktnější zbraň s ještě menšími výrobními nároky na materiál i odbornost pracovníků než PPŠ-41. Proti "špaginovi" měl mít také nižší rychlost střelby. Toto se povedlo splnit, téměř celý samopal byl zhotovený z kovu a to především z výlisků. Některé části byly místo svařování spojeny nýty. Na výrobu bylo potřeba o polovinu méně kovového materiálu, čas na výrobu jednoho kusu se snížil téměř třikrát. Rychlost střelby byla asi 600 ran za minutu proti 700-900 u PPŠ. Nižší rychlost střelby umožňovala lépe kontrolovat zbraň při střelbě, s trochou cviku umožňovala střílet i jednotlivými ranami, protože jinak samopal střílel jen dávkou.
PPS-43 | |
| Náboj..................................... | 7,62 x 25 mm |
| Délka..................................... | 615 mm |
| Délka s opěrkou....................... | 831 mm |
| Délka hlavně........................... | 272 mm |
| Hmotnost (s náboji)................. | 3,5 Kg |
| Zásobník................................. | nábojů |
| Způsob střelby........................ | D |
| Kadence................................. | 600 ran/min |
První model (PPS-42) se začal v menší míře vyrábět v obklíčeném Leningradě v roce 1942, po úpravách byl přeznačen na PPS-43 a dán do skutečně masové výroby, která dosahovala až 350 000 samopalů měsíčně. PPS-43 byl kvůli svým menším rozměrům určen hlavně pro výsadková a tanková vojska. Celkem bylo vyrobeno asi 2 miliony samopalů, výroba v Sovětském svazu byla zastavena už v roce 1946.
PPS-43 se nacházel v arzenálu vietkongu v Jižním Vietnamu i u vojáků nebo domobrany v Severním Vietnamu. Čína vyráběla vlastní samopaly pod označením Typ 43, to je tedy hlavní zdroj dodávek. Je možné, že že do Vietnamu byly dodány i samopaly ze Sovětských přebytků.
Zajatý pilot Robert Shumaker pod dohledem severovietnamské místní milice vyzbrojené samopaly PPS-43.
