Puška byla zavedena do výzbroje carského Ruska v roce 1891. Carští vojáci byly
od roku 1870 vyzbrojeni zadovkami Berdyn 2, ale poslední čtvrtina 19.století
znamenala nástup opakovacích pušek a objev výkonnějšího bezdýmého prachu dovolil
zmenšit ráži pušek. A carské Rusko muselo na tyto změny reagovat.
Karabina Mosin-Nagant vzor 1944 | |
Náboj..................................... | 7,62 x 54R mm |
Délka..................................... | 1 020 mm |
Délka hlavně........................... | 517 mm |
Hmotnost.............................. | 3,9 Kg |
Zásobník................................. | 5 nábojů |
Způsob střelby........................ | J |
V soutěži na novou pušku zůstaly dva návrhy. Jeden pocházel od důstojníka carského vojska kapitána
Mosina, druhý od belgického konstruktéra a průmyslníka Naganta. I když ani jeden návrh
neměl výraznou převahu, byla nakonec vybrána Mosinova puška. Kolem konečného návrhu
se ale točí určité nejasnosti. Někdy se uvádí, že Mosin využil některé části Nagantova
návrhu, především v oblasti zásobníku. Někdy že si Nagant nechal patentovat některou část zbraně,
kterou ale "opsal" z Mosinovy konstrukce. V každém případě ruská vláda vyplatila i
Nagantovi stejnou odměnu jako vítěznému Mosinovi a puška byla přijata jako
"tříčárková puška vzor 1891", bez udání jména konstruktéra (tříčárková znamenalo
0,3 palce, tedy 7,62 mm). Jméno konstruktéra se v označení objevilo až v éře
Sovětského svazu. V západní literatuře se proto puška objevuje jako Mosin-Nagant.
Po přijetí pěchotní pušky (délka 1306 mm) byly vzápětí přijaty kratší dragounské a kozácké pušky (délka 1238 mm)
v roce 1907 karabina pro technické druhy vojsk (délka 1016 mm).
Počátkem 20.století byly na pušce provedeny změny v souvislosti se zavedením náboje se
zahrocenou špičkou střely. Následovala změna mířidel, což souviselo se změněnými
balistickými vlastnostmi střely.
Po sovětské revoluci, na počátku 20.let bylo rozhodnuto modernizaci a zavedení
jednotné pušky, která vycházela z kratší dragounské verze. Změny se týkaly hlavně
mířídel. Tato puška byla zavedena v roce 1930 jako vzor 1891/30. Téměř vzápětí následovala
odstřelovačská puška, vybavena optickými mířidly buď PE se 4násobným
zvětšením, nebo PU s 3,5násobným zvětšením. Od pěchotní se lišila ohnutou klikou
závěr (aby se nepotkávala s optickými mířidly), kvalitnějším zpracováním vývrtu a nižšími
výrobními tolerancemi.
V roce 1938 byla zavedena karabina vzor 1938, která se od předchozího modelu 1907
lišila především mířidly. V roce 1944 byla upravena na karabinu vzor 1944 se sklopným
neodjímatelným bodádem. Zároveň byla ukončena výroba dlouhé verze vzor 1891/30.
Odshora:
Mosin 1891/30
Mosin 1891/30 s puškohledem PU
karabina vzor 1938
karabina vzor 1944 s integrovaným sklopným bodákem.
V době vzniku byla Mosinova puška relativně moderní, ale kvůli nedostatečné
modernizaci postupem času zastarala. Podobně jako ostatní ruské zbraně z období Druhé
světové války a starší to byla spolehlivá zbraň s poněkud hrubším zpracováním,
jednoduchá pro výrobu i obsluhu a údržbu.
Puška střílela okrajovým nábojem, který byl považován za zastaralý už v době
zavedení pušky do výzbroje v roce 1891. Zbraně které střílely bezokrajovým nábojem
vyžadovaly přesnější výrobu tj. lepší stroje = vyšší výrobní náklady.
Pušky a karabiny mosinovým systémem byla součástí výzbroje vietkongu a také severovietnamské domobrany. Pušky 1891/30 včetně odstřelovacích, karabiny 38/44 pocházely určitě z více zdrojů. Čína vyráběla karabiny vzor 1944 jako Typ 53, výroba trvala patrně do počátku 60.let. po Druhé světové válce se zbraně mosinovy konstrukce vyráběly i v dalších "lidově demokratických" zemích jako Polsko, Maďarsko a Rumunsko a minimálně maďarské odstřelovačky byly ve Vietnamu nalezeny. Také Československo mělo ve skladech nezanedbatelné množství těchto pušek a zcela určitě karabiny 38/44 do VDR vyvezlo.