AR-15, M16, XM16E1, M16A1
Téma obsahuje: verze Model 601Model 602Model 603Model 604.

Od konce 19.století měly armády ve výzbroji pušky střílející výkonným nábojem. Ráže těchto pušek byla nejčastěji mezi 7 - 8 mm. V období 2.světové války nastala změna a začaly se prosazovat útočné pušky střílející středně výkonným nábojem. Ale ráže zůstala stejná. Američané šli v tomhle o kousek dál. V 50.letech minuleho století si američtí pracovníci ve vojenském výzkumu povšimli, že používání takového kalibru je v moderní válce často zbytečné. Při práci na návrhu ochranných vest se dotazovali pěšáků se zkušenostmi z korejské války. Dotazovaní uváděli, že ve většině případů stříleli na cíle, které byly blíž než 300 metrů. Průzkum také ukázal, že mnoho zranění a zabití bylo způsobeno nemířenou reflexivní střelbou. Tak se zrodila myšlenka na lehkou automatickou pušku malé ráže - projekt SALVO. Projekt SALVO probíhal v letech 1953 - 1957 a po jeho ukončení požádalo Continental Army Command (CONARD) firmy Winchester a Armalite o zkonstruování nových vysokorychlostních pušek ráže .22. Výsledkem byly pušky .224 Lightweight Military Rifle firmy Winchester, což byla klasická puška s dřevěnou pažbou podobná karabině M1/M2. Firma Armalite nabídla pušku AR-15.

 

M16A1

    
  Náboj.....................................5,56 x 45 mm
 Délka.....................................986 mm
 Délka hlavně...........................508 mm
 Hmotnost...............................2,9 Kg
 Zásobník.................................20/30 nábojů
 Způsob střelby........................J/D
 Kadence.................................700 - 950 ran/min

 Jedním z požadavků na novou zbraň bylo i to, aby na 500 metrů prostřelila obě strany ocelové přilby nebo pancíř o síle 3 mm. Eugen Stoner, konstruktér firmy Armalite, proto požádal firmu Remington Arms Company o zesílení jejich náboje .222 a vznikl tak náboj .223 Remington (5.56 x 45 mm, původně označovaný jako .222 Remington Special). Firma Armalite, divize Fairchild Engine and Airplane Corporation, se snažila používat u svých pušek neželezné slitiny a plasty. Stoner při konstrukci AR-15 vycházel ze svého předchozího modelu AR-10. Tělo závěru z hliníkové slitiny navrhl jako sklápěcí, podobně jako tomu je u FN FAL, i některé další konstrukční prvky byly v minulosti viděny u jiných zbraní - uzamykací mechanismus u pušky Johnson M1941, systém zpětného odběru plynů u švédské pušky Ljungman AG42B, hlaveň a pažba v jedné rovině (omezuje zdvih zbraně při výstřelu) u pušky Harvey T-25.

V roce 1958 byla AR-15 hotová a začalo testování. Lze si představit, že u vojenských představitelů, zvyklých na pořádný kus železa a dřeva, nevzbuzovala hliníkovo-plastová malorážka velkou důvěru. Při testech se vyskytly i problémy. Dešťová voda se dostala do hlavně z jedné AR-15 a hlaveň se při střelbě roztrhla. Stoner proto hlaveň zesílil, ale armádní velení nebylo stejně spokojeno a navrhovalo předělat pušku na náboj ráže .258 (6,35 mm). Náčelník štábu generál Taylor navíc doporučil pokračovat ve výrobě pušky M14.
Firma Fairchild ztratila s AR-15 trpělivost a aby se jí vrátila aspoň část nákladů, které vložila do vývoje, prodala v prosinci 1959 práva firmě Colt's Patent Firearms Manufacturing Company. V roce 1960 byla firma Armalite reorganizována a Eugen Stoner z ní odešel.

Modely použité ve vietnamské válce:

 

 Model 601 (AR-15, M16)

První model s označením 601 začal vyrábět Colt v roce 1959 a výroba byla ukončena v roce 1963. První sériový model měl hnědé plasty, barvené zelenou barvou (kromě prvních 100 kusů s hnědými, nebarvenými plasty). Další odlišností od pozdějších modelů byl tlumič ohně označovaný jako "duckbill". Třetí nápadnou odlišností byla napínací páka zakončená trojúhelníkovou rukojetí. Model se lišil i dalšími detaily nebo provedením vnitřních dílů, které ale nejsou na první pohled znát. Důležitou odlišností od dalších verzí bylo stoupání vývrtu hlavně. Model 601 měl stoupání vývrtu 1:14 (1 otočku na 14 palců), u dalších modelů bylo stoupání změněno na 1:12.

Tohoto modelu bylo vyrobeno něco přes 14 000 kusů. Malé množství zbraní zakoupily v roce 1959 státy jako je Indie, Singapur, Burma nebo Malajsko. Také Austrálie zakoupila menší množství pušek pro ASAS. Nějaké zbraně byly prodány americké policii. První důležitou a větší dodávkou bylo 1 000 pušek AR-15 pro ARPA.

ARPA - testování AR-15 ve Vietnamu
Zcela jistě byly ve vietnamské válce použity pušky modelu 601 dodané ARPA (Advanced Research Project Agency - Agentura pro projekty pokročilého výzkumu - agentura má "na svědomí" také ARPAnet, předchůdce Internetu). ARPA (dnešní DARPA) je agentura financovaná z peněz ministerstva obrany zodpovědná za vývoj nových technologií určených pro vojenské použití. V roce 1961, v rámci projektu AGILE, hledala lehkou zbraň vhodnou pro asijské spojence. Zbraň, která by nahradila zbraně dosud užívané. Měla mít účinný dostřel jako M1 Garand, rozměry a váhu karabiny M2, možnost střelby dávkou jako BAR a jednoduchost samopalu. Už v srpnu 1961 bylo do Vietnamu dopraveno 10 kusů AR-15 pro ukázku střelby. V prosinci 1961 schválilo ministerstvo obrany a kongres dodání 1 000 pušek pro testy ve vybraných jihovietnamských jednotkách.

První dodávka pušek dorazila do Vietnamu 27.ledna 1962 a další dodávky pokračovaly přibližně ve třítýdenních intervalech až do 15.května. Bojové testy započaly 1.února 1962 a ukončeny byly v půlce července, kdy bylo vydáno vyhodnocení testů. Zbraně byly poskytnuty vybraným jihovietnamským jednotkám (výsadková brigáda, námořní pěchota, rangers, síly zvláštního určení, 5. a 7. divize...). Jednotka většinou dostala 100 pušek, pouze výsadková brigáda testovala větší množství a to 390 AR-15.
Další součástí projektu byl srovnávací test mezi AR-15 a karabinou M2, která měla podobnou velikost a váhu. Jednalo se o střelbu v různých režimech a na různé vzdálenosti, údržbu, porovnání spolehlivosti. Ve všem byla AR-15 hodnocena lépe, navíc během srovnávacích zkoušek několik karabin M2 selhalo nebo bylo poškozeno při bodákovém testu. Žádná AR-15 neselhala ani nebyla poškozena.
ARPA také zajímal účinek náboje 5,56 mm. V mnoha zprávách bylo uvedeno, že náboj působí devastující zranění. Zranění, které by při zásahu jiným nábojem bylo pouze lehké, bylo při zásahu nábojem 5,56 mm často smrtelné. Byly zabaveny i dokumenty Vietkongu ve kterých varuje před jednotkami vyzbrojenými "černou puškou", nebo "malou puškou, která dělá velké díry".
Jedním ze závěrů ARPA bylo, že AR-15 je schopna nahradit většinu dlouhých zbraní dosud užívaných jihovietnamskými silami a doporučovala přijmout AR-15 jako základní zbraň jihovietnamských sil.

USAF: První nákup AR-15 ozbrojenými silami
V srpnu 1960 poprvé letectvo oficiálně předneslo potřebu nahradit karabiny M2, užívané u Air Force Security Police, modernější zbraní. Celkem mělo USAF zájem o 80 000 pušek, které měly být dodány během pěti let.
V květnu 1961, po studiu dostupných zbraní, vybralo letectvo "Armalite AR15" jako zbraň, která by nejlépe uspokojila jeho požadavky. Prvotní nákup měl obsahovat 19 000 pušek a 1,9 milionu nábojů 5,56 mm, které měly být dodány následující rok (1962). Ministerstvo obrany ale nákup zamítlo ze tří důvodů:
- Nebylo žádoucí uvést další pušku odlišné ráže a charakteristiky do inventáře ministerstva obrany.
- Přijetí ráže .223 (5.56mm) letectvem nebylo v souladu se standartizací NATO.
- Ve skladech bylo velké množství karabin M1 a M2 a ačkoli byly přes 20 let staré, byly stále použitelné.

Letectvo se pokusilo rozhodnutí obejít a po několikaměsíčním jednání dostalo v září 1961 souhlas z ministerstva obrany pro nákup 8 500 AR-15 pro "testování, trénink a nekonvenční vedení války". Tentokrát nákup narazil v kongresu. Ale když v prosinci 1961 schválil kongres dodávku 1 000 AR-15 pro ARPA, znovu se otevřela diskuze o nákupu pro USAF a konečně 15.května 1962 kongres schválil dodávku 8 500 pušek a 8,5 milionu nábojů 5,56mm.
Kontrakt byl podepsán 29.srpna 1962 a poslední puška byla dodána 28.ledna 1963. Letectvo přijalo pušku jako standart pod označením M16.

První nákup pro U.S. Navy
V květnu 1962 provedlo US Navy testy AR-15. Námořnictvo vyhodnotilo zbraň jako ideální pro své zvláštní oddíly SEAL pro svojí svojí váhu, odolnost, spolehlivost a relativní jednoduchost. Následně zakoupilo 172 pušek pro speciální operace.

Nákup modelu 601 pro U.S. Army
Poté co ARPA vydala svojí závěrečnou zprávu, bylo rozhodnuto provést srovnání mezi M14, AR-15 a AK-47. Pro potřeby těchto zkoušek zakoupila armáda v říjnu 1962 300 pušek AR-15. Toto množství bylo v listopadu navýšeno o dalších 38 pušek.

Ve Vietnamu se teoreticky mohly ocitnout zbraně dodané australské SAS a americkým SEALs. Existuje fotka z Vietnamu, na které je údajně člen SEAL s modelem 601. Do jihovýchodní Asie mohla zabloudit i některá z původních 8 500 pušek zakoupených v roce 1962 letectvem. Zcela jistě tam byly pušky dodané ARPA.

AR-15 Model 601
Pravděpodobně se jedná o jednu ze zbraní dodaných v rámci projektu AGILE.
Cpt.Robert Farmer ukazuje průstřel na svém letadle. Cpt.Farmer létal jako "Butterfly", předsunutý letecký návodčí (FAC) nad Laosem. "Motýlci" létali na strojích Pilatus PC-6 Porter s označením Air America.
Jeho zbraň není bohužel moc dobře vidět, s určitostí se dá jen říct, že má tlumič ohně "duckbill". Může se jednat o Model 601 s novými, černými plasty, nebo o pozdější modely (602, 604) s vyměněným tlumičem ohně.
Laos, 1966
Příslušníci USAF hlídkují u vysypávání odpadků.
23.duben 1965
 
Příslušníci USAF, konkrétně 1st Mobile Commmunications Group na návštěvě vesnice Montagnardů v roce 1964. Bohužel je opět vidět pouze tlumič plamene.
Starší z horalů patrně drží "trenchgun" Winchester Model 1897.

 
 Model 602 (M16)

Po prvotním nákupu 8 500 AR-15 pokračovalo letectvo ve svém plánu získat 80 000 pušek M16 během pěti let a podalo žádost o nákup dalších 19 000 pušek. V době podání žádosti už byla zveřejněná závěrečná zpráva ARPA, ve kterém hodnotí AR-15 jako vynikající zbraň se zvýšenou smrtonosností. Ministerstvo obrany i kongres schválily bez připomínek plán letecva nakoupit 80 000 pušek během pěti let, z toho 19 000 AR-15 v rozpočtovém roce 1963.

Model 602 se vyráběl v roce 1963. Nesl některé změny známé z pozdějších modelů, některé součásti zůstaly stejné jako u modelu 601. Nejviditelnější stejnou součástkou s modelem 601 bylo samotné "holé" tělo zbraně (označované jako "slabside"), bez žebra pod otvorem na vyhazování nábojnic. Některé kusy měly i natahovací páku s původní trojúhelníkovou rukojetí. Viditelné změny byly černé plasty a přepracovaný tříhrotý tlumič ohně. 602 je první model s vývrtem hlavně v poměru 1:12.

Model 602
SSgt. Cooley, 8th Security Police Squadron Ubon, Thajsko
Poradce od Special Forces a Model 602
Několik snímků ze série fotografií, které v roce 1964 pořídil Larry Burrows, na nichž je zachycen poradce SF Cpt.Vernon Gillespie.

 
 Model 603 (XM16E1, M16A1)

Na podzim 1963 (na začátku rozpočtového roku 1964) podepsala armáda nákup 85 000 pušek. Jednalo se o jednorázový nákup, pušky byly určeny pro výsadkové a aeromobilní jednotky a Special Forces. Spolu s puškami pro armádu objednalo USAF dalších 19 000 pušek (Model 604), celkem se jednalo o společný balík 104 000 pušek.
Před tímto nákupem bylo provedeno na zbrani 10 hlavních změn. V případě zbraní pro armádu bylo změn 11. Změnou navíc a také tou nejvýznamnější změnou, bylo zařízení na zvýšení přítlačné síly na závorník, které umožňovalo dovření (doražení) závěru, například při vniknutí nečistot. Na podzim 1963 dostal tento model vojenské označení XM16E1.
Některé z deseti změn už byly použity na modelu 602 - černé plasty, přepracovaný tvar tlumiče ohně a napínací páky, stoupání vývrtu hlavně 1:12 a změna materiálu zásobníku. Původní ocelový (waffle) rychle korodoval, nový typ byl hliníkový. Další změny - jiný zápalník, přepracovaná hlavice předního čepu, oko na nosný popruh pokryté plastem, přepracovaný záchyt/uvolnění závěru a úprava rozměrů nábojové komory.
Viditelnou změnou, která nebyla požadována, ale slouží jako dobrý rozlišovací prvek, bylo u modelů 603/604 žebro na spodním dílu pouzdra závěru (těla zbraně), pod otvorem na vyhazování nábojnic.

Armádní zbraně sice byly zaplaceny z rozpočtu pro rok 1964, ale v samotném rozpočtovém roce 1964 (podzim 1963 - podzim 1964) obdržela armáda jen něco málo přes 2 000 XM16E1. Většinu pušek dostala armáda v roce 1965 (57 000), zbytek pak v roce 1966.
Armáda původně neměla v úmyslu nakupovat další XM16E1, ale jak se stupňovala válka ve Vietnamu, přišel od MACV požadavek na další zbraně, ať už pro americké jednotky, nebo pro jednotky spojenců. A tak v roce 1966 objednala armáda další balík 327 405 pušek, z toho bylo určeno 106 000 pušek pro jihovietnamské jednotky a 17 000 pro jihokorejské. I v tomto případě byly dodávky rozděleny mezi roky 1966-68. Na konci roku 1966 byly všechny armádní bojové jednotky přezbrojeny puškou XM16E1.
Také námořní pěchota zaplatila z rozpočtu pro rok 1966 téměř 92 000 XM16E1 a v nákupech pokračovala i následujících letech (cca 18 000 v roce 1967 a cca 35 000 v roce 1968).

S velkým množstvím zbraní ve Vietnamu se objevilo i velké množství závad. Puška získala pověst poruchové a nespolehlivé zbraně. Příčiny závad prošetřovala i zvláštní vyšetřovací komise amerického kongresu. Na pušce bylo nutné provést několik změn. Nejvážnější chybou bylo patrně to, že puška neměla pochromovanou nábojovou komoru. Armáda sice vyžadovala, aby zbraně pracující v automatickém režimu měly hlaveň a komoru pochromované, ale AR-15 měla vyjímku kvůli zlevnění výroby. Na nechráněném povrchu komory vznikala důlková koroze. Při výstřelu se rozpínající stěna nábojnice vmáčkla do nerovností v komoře a vytahovač nemohl nábojnici z komory vytáhnout. Buď zdeformoval lem nábojnice, nebo ho odtrhl. Nábojnici bylo potřeba vyrazit z komory vytěrákem. Náprava byla provedena už během války. Nové zbraně měly pochromované nábojové komory a pozdější série i vývrt hlavně.

U většiny závad byl ale na počátku problém s municí. Stoner zkonstruoval AR-15 pro náboje plněné střelným prachem označovaným jako IMR 4475 (Improved Military Round) firmy DuPond, který vyhoříval velmi čistě a puška s ním byla velmi spolehlivá. S rostoucím počtem zbraní ale narůstala i spotřeba munice a DuPond nestíhal vyrábět tento prach. Jako náhradu zvolila výzbrojní služba pohonnou směs WC846 firmy Olin Mathieson. Tento střelný prach byl ve formě kuliček, odtud pocházelo označení "Ball Powder". Tento prach mnohem více znečisťoval zbraň. Problém znečistění zbraně byl umocněn několika vlivy. Vojáci se ani moc nesnažili zbraň čistit, protože byla prezentována jako samočistící. I kdyby jí vyčistit chtěli, neměli čím. Protože prvních 85 000 pušek mělo být jednorázovým nákupem, armáda se neobtěžovala objednáním a nákupem čístících souprav ani neexistoval operační manuál. K vyčištění museli použít vojáci improvizované prostředky. Nepochromovaná nábojová komora se obtížně čistila a komora s důlkovou korozí obzvlášť. Puška M16 nemá píst, který přenáší zpětný tlak plynů, ale plyny přímo působí na nosič závorníku a tedy pronikají do mechanismu zbraně. I ta nejlepší zbraň, pokud bude dlouhodobě neudržována, začne vykazovat závady.

Mnohem vážnějším problémem munice bylo to, že WC846 měl jinou křivku hoření, vyhoříval prudčeji. Tlak v nábojové komoře a v systému pro zpětný přenos tlaku plynů byl vyšší, vyšší byla i rychlost střelby. Puška byla konstruována na rychlost střelby kolem 700 ran/min, ale s náboji plněnými prachem WC846 se zvyšovala až na 900 ran za minutu i více. To bylo příčinou několika druhů závad, především při střelbě dávkou.

V únoru 1967 byla puška přijata jako standart A, experimentální označení XM16E1 bylo změněno na M16A1. Stále ale platilo, že M16A1 byla určena pro vietnamské bojiště, případně pro jednotky ve Spojených státech a s přezbrojováním v Evropě se začalo až po roce 1970. I když byla zbraň přijata jako standart A, na samotné pušce se toho zatím moc nezměnilo. V prosinci 1966 přišel do výroby nový tlumič zpětného rázu (buffer), který odstranil jeden typ závady a poněkud snižoval kadenci, ale třeba pochromovaná komora se začala na jaře 1967 teprve testovat. Změny byly do výroby zaváděny postupně. V roce 1968 byla už k vidění M16A1 v pozměněné podobě, ale například chromovaní vývrtu hlavně byla zavedeno až někdy v roce 1970. Změn tedy prodělal model 603 dost. Kromě zmiňovaného bufferu a chromování komory a vývrtu hlavně to byl i nový odlehčený úderník. Trubice pro zpětný odběr plynů se začala vyrábět z nerezu, který měl snížit usazování karbonu. V nové pažbě byla schránka pro čištění. U vnitřních dílů docházelo ke změnám povrchové úpravy součástek nebo k drobným změnám rozměrů či výrobních tolerancí. V roce 1968 došlo i ke změně samotné hliníkové (duralové) slitiny, ze které se vyráběly oba díly pouzdra závěru (těla zbraně). Na starém materiálu se vlivem vysoké vlhkosti, působením potu a jiných chemikálií projevovaly účinky koroze a oxidace. Viditelnou změnou byl nový uzavřený typ tlumiče ohně (birdcage) a "ohrádka" kolem tlačítka na uvolnění zásobníku, která měla zabránit náhodnému vyhození zásobníku, třeba když se zbraň o něco opřela.

V letech 1968-71 vyráběly pušky M16A1 také společnosti Harrington & Richardson (246,000 vyrobených kusů) a Hydra-Matic, divize General Motors (469,000 kusů).

Voják s XM16E1. Mnohem zajímavější ale je, kolik toho mají mládenci naloženo "na hrbu".
XM16E1 s připnutou dvounožkou. Kavalerista u vraku UH-1.
Op. Shining Bayonet, 13. říjen 1965.
Mariňáci s noktovizory. Nahoře starší typ AN/PVS-1, dole AN/PVS-2,

M16A1 s optikou Colt 3x20 a tlumičem HEL M4 a M16A1 s podvěšeným granátometem M203. Zbraně patří průzkumné četě roty E, 2.praporu, 35.pěšího pluku, 4.pěší divize.
(Pravděpodobně podzim) 1969.

Prvních necelých 400 kusů optiky Colt (Realist) 3x20 bylo do Vietnamu dopraveno na jaře 1967.

Tlumič HEL M4 neměl dělat z M16 neslyšnou zbraň, sloužil pouze k utlumení výstřelu i záblesku ohně, aby se nedala zjistit pozice střelce (v angličtině se označuje jako suppressor, ne silencer). První kusy byly ve Vietnamu na podzim 1968.
HEL M4 se montoval na M16 s běžnou délkou hlavně, ale protože bylo potřeba vyměnit i nosič závorníku, stával se pevnou součástí zbraně. Namontováním tlumiče se zvýšil zpětný tlak plynů. Upravený nosič závorníku sloužil ke snižení tlaku a pokud se tlumič sundal, tlak byl příliš nízký k opětovnému nabití zbraně. Na napínací páku se montoval deflektor, který měl odklonit plyny s nespálenými zbytky střelného prachu, aby nevnikly střelci do oka.

Kromě HEL M4 se dal použít i suppressor SIONICS MAW-A1, vzhledově podobný tomu, který se používal na sniperské pušky XM21. SIONICS nevyžadoval výměnu vnitřních dílů, mohl se kdykoliv odmontovat. Prvních 20 kusů bylo k polním testům ve Vietnamu dodáno v roce 1969.

Vietkong nese M16A1 s brutálním zásobníkem. U zbraně je vidět tlumič ohně typu "birdcage" i "ohrádka" kolem tlačítka na uvolnění zásobníku. Ohrádka měla zamezit náhodnému uvolnění zásobníku.
M16A1. Lima Company, 3rd Bn, 5th Marines.
Op. Meade River, listopad 1968.

 
 Model 604 (M16)

Jak bylo napsáno v části o modelu 603, z rozpočtu pro rok 1964 objednalo USAF dalších 19 000 pušek. Spolu s armádními 85 000 model 603 tvořily balík 104 000 pušek. Model 604 se tedy vyráběl souběžně s XM16E1/M16A1 a všechny změny, vnitřní nebo vnější, které byly provedeny na modelu 603, byly provedeny také na modelu 604. Jediný rozdíl byl v ručním dovření závěru, které pušky pro letectvo nemělo.

Při nákupu pokračovalo letectvo ve svém plánu získat 80 000 M16 během pěti let. Po první objednávce 8 500 pušek v roce 1962 následovaly dvě objednávky po 19 000 (1963 a 1964) a v následující rok 1965 objednalo USAF 33 500 M16 a navršilo počet na 80 000. Tím ovšem nákupy neskončily, spíš začaly. V následujících letech objednávalo letectvo 60 000 i 65 000 pušek. Do srpna 1967 převzalo 137 506 pušek a všechny bojové jednotky USAF byly přezbrojeny puškou M16.

Model 604 je vidět i v rukou příslušníků U.S Navy. Námořnictvu patrně bylo jedno, jestli dostane pušky s doražečem závěru nebo bez něj a objednávalo "M16 nebo XM16E1", proto jsou u Navy vidět modely 603 i 604. Nákupy M16/XM16E1 námořnictvem byly: 1964 - 240 kusů, 1965 - 1 550, 1966 - 2 000 a teprve v roce 1967 větší nákup - 19 237 kusů.

Model 604, 8th Security Police Squadron
Ubon, Thajsko
MSgt Smith drží M16 (Model 604) s namontovaným nočním viděním AN/PVS-1.
37. Security Police Squadron, Phu Cat, 1969-70.
Model 604 u U.S. Navy.
Naval Air Facility, Cam Ranh Bay, 1970