Samopal M3 byl vyvinutý za Druhé světové války jako levná a jednoduchá náhrada
za výrobně drahý M1 Thompson.
Jednalo se klasický samopal, který pro svou funkci využíval zpětného rázu a
střílel ze zadní polohy závěru. Většina jeho součástek byla vyráběna lisováním.
Kryt na otvoru pro vyhazování nábojnic musel být při střelbě otevřen, v zavřené
poloze sloužil zároveň jako pojistka. Jednoduchá ramenní opěrka ze silného drátu
se mohla oddělit a použít jako vytěrák.
Samopal se dostal k jednotkám v roce 1943, v roce 1944 se začala vyrábět verze
M3A1, u které byl odstraněn napínací mechanismus s pákou, jeden ze zdrojů
problémů. Místo toho byl v závěru otvor pro prst, kterým se závěr natahoval
dozadu.
Samopalu se přezdívalo Grease Gun, protože svým tvarem připomínal
maznici (pákový mazací lis).
M3A1 | |
Náboj..................................... | .45 ACP |
Délka..................................... | 579 mm |
Délka s opěrkou....................... | 645 mm |
Délka hlavně........................... | 203 mm |
Hmotnost.............................. | 3,6 Kg |
Zásobník................................. | 30 nábojů |
Způsob střelby........................ | D |
Kadence................................. | 450 ran/min |
Ve Vietnamu byl samopal patrně součástí výzbroje tankových posádek. Na počátku války ve Vietnamu mohl být samopal M3 ve výzbroji některých, spíše podpůrných, amerických jednotek. Používaly ho i jednotky zvláštního určení. Ty využívaly i verzi s integrovaným tlumičem. Samopalem M3 byli vyzbrojeni také příslušníci jihovietnamských nepravidelných nebo polovojenských jednotek.
Samopal M3 používal také vietkong. Čína vyráběla vlastní kopii samopalu pod označením Type 36 (vzor 36). Tato zbraň mohla střílet nábojem .45 ACP a také čínským nábojem ráže 11 mm. Ve výzbroji vietkongu byla i utlumená verze greasegunu, opět se jednalo o čínskou výrobu s označením Type 37. Zvuk při střelbě byl utlumen o 70%. Tento samopal byl určený pro náboj 9 mm Luger (Parabellum).