Semi-Automatic Rifle, Caliber 30, M1

M1 Garand je samonabíjecí puška pracující na systému zpětného odběru plynů, tedy na stejném nebo podobném principu jako má třeba AK-47 nebo M16. Ve své době to byla první poloautomatická puška přijatá jako standartdní vojenská zbraň. Pušku navrhl John C. Garand, zbrojní návrhář státní zbrojovky Springfield Armory.

Puška M1 Garand vznikala od konce 1.světové války, kdy americké ozbrojené síly hledaly náhradu za pušku Springfield 1903. Během 20. a na počátku 30.let zkoušela armáda několik pušek. Z tohoto klání nakonec vyšel vítězně Garand, i díky tomu, že náčelník štábu MacArthur nesouhlasil se změnou náboje a chtěl pušku, která bude střílet starým nábojem .30-06. A Garand takovou pušku měl připravenou. V roce 1933 dostala puška označení Semi-Automatic Rifle, Caliber 30, M1, roce 1934 začaly polní zkoušky, v roce 1936 byla přijata do výzbroje jako standardní zbraň. První verze pušky ale nebyla moc spolehlivá, často se zasekávala. Spolehlivou zbraní se stala až v roce 1939, kdy byl přepracován systém zpětného odběru plynů. Zpětně byly upraveny i dosud vyrobené pušky.

Puška sloužila věrně a spolehlivě během druhé světové války a určitě se stala jedním ze symbolů vítězství spojenců. Až během korejské války se objevily výtky kvůli její váze a hlavně kvůli tomu, že systém neumožňoval pohodlné dobíjení jednotlivými náboji v přestávkách během bitvy. Dobíjení možné bylo, ale jednalo se o dost složitou záležitost, v boji prakticky nepoužitelnou. Tato výtka asi souvisí s tím, že během korejské války vojáci nejednou čelili čínským lidským vlnám. Požadavky na rozumnou váhu a pohodlné dobíjení nakonec vedly k vývoji pušky M14. Ještě pokud jde o dobíjení pušky M1, poměrně jednoduše jde vyměnit částečně vystřílený enbloc clip za nový.

Další věc, na kterou je poukazováno v souvislosti s dobíjením zbraně je zvuk, který vydává vyhozený enbloc clip. Po vystřílení všech nábojů je prázdný rámeček automaticky vymrštěn ze zbraně. Vyhození doprovází charakteristický zvuk, který je zdůrazněn cinknutím, pokud prázdný klip dopadne na tvrdou podložku. Okolí i nepříteli se tak v podstatě oznamuje, že střelec dobíjí. V některých případech, např. přestřelka v několika lidech na krátkou, slyšitelnou vzdálenost to mohlo být nepříjemné, ale během běžných bitev tento zvuk nejspíš zanikal v hluku bitvy, pokud byl vůbec kvůli vzdálenosti slyšet.

Ve vietnamské válce používali pušku vojáci ARVN, ale postupně byli přezbrojováni puškou M16 a M1 pomalu mizela. Ale sloužila dál, například ve vojenských školách, u domobran. Jak je vidět z fotografie, do Vietnamu s ní připluli i jihokoreští mariňáci. Pušky M1 používal samozřejmě i vietkong. Američané nejspíš používali sniperské verze M1C a M1D v době, kdy neexistoval žádný ucelený sniperský program a odstřelovači používali různé sniperské pušky, které byly zrovna dostupné.

 

M1 Garand

    
  Náboj.....................................30.06 (7,62x63 mm) mm
 Délka.....................................1 106 mm
 Délka hlavně...........................610 mm
 Hmotnost...............................4,3 Kg
 Zásobník.................................8 nábojů
 Způsob střelby........................J

Poradci od Special Forces učí zacházet Montagnardy s puškou M1.
1962
Unavený jihokorejský mariňák s puškou M1 odpočívá po noční bitvě.
Jižně od města Quan Ngai, 1966.

foto: Tim Page (CORBIS)

Prezident Nguyen Van Thieu při návštěvě Loc Ninh.
11. listopad 1968.
M1 Garand zabavené vietkongu v okolí Phu Cat.
Domobrana dohlíží u výdeje mléka Červeným křížem.
1967

Podle množství nábojů kolem pasu očekává, že se přiřítí Nguyen Ali Baba a jeho 40 vietkongů.

Mariňák s odstřelovací puškou M1D.
1965-66