Sovětský těžký kulomet DŠK je určitou obdobou amerického browningu M2. Také jeho počátky byly podobné. V polovině 20.let přišla Rudá armáda s požadavkem na velkorážový kulomet, který by se dal použít jako protiletadlový a proti lehce obrněné technice. Nejprve byl vyvinut potřebný náboj ráže 12,7 mm a pro něj se konstruoval kulomet. Konstruktér Vasilij Degťarev zvětšil svůj model DP (předchůdce DPM a RP-46), podobně jako Brownig zvětšil svůj M1917. Tento kulomet dostal označení DK (Degťarjev, Krupnokalibernyj - Degťjarev, Velkorážový). Kulomet se začal vyrábět v roce 1933 a používal se především na vozidlech a plavidlech. Komplikací kulometu byl zásobník, těžký buben na 30 nábojů byl umístěný na vrchu zbraně.
Konstruktér Špagin vyvinul podávací mechanismus, který se dal připojit ke kulometu a náboje byly umístěny v kulometném pásu na 50 nábojů. Tyto upravené kulomety nesly označení DŠK (Degťarev, Špagin, Krupnokalibernyj), nebo DŠK-38, podle roku, ve kterém byla úprava přijata. Kromě umístění na vozidlech a plavidlech se dal použít jako "pěchotní" varianta. V tom případě byl kulomet umístěn na kolovém podvozku, na kterém mohl být převážen a který se dal rozložit na trojnožku a podle potřeby použít jako protipěchotní či protiletadlový. Samotný kulomet vážil 34 Kg, komplet s podvozkem potom kolem 150 Kg.
DŠK | |
Náboj..................................... | 12,7 x 109 mm |
Délka..................................... | 1 625 mm |
Délka hlavně........................... | 1 070 mm |
Hmotnost (bez nábojů).............. | 34 Kg |
Zásobník................................. | pás 50 nábojů |
Způsob střelby........................ | D |
Kadence................................. | 600 ran/min |
Po 2.světové válce byl kulomet dále modernizován, přepracován byl podávací mechanismus. Poválečné kulomety nesly označení DŠKM či DŠKM-38/46. Ve výzbroji vydržel několik desítek let, v Sovětské armádě ho od roku 1971 začal nahrazovat kulomet NSV. Licenčně se vyráběl v Íránu, Pákistánu, Jugoslávii a Rumunsku, ale i v Československu a Číně. Zdrojů odkud pocházely kulomety NVA a VC mohlo být několik, ale jakmile se zbraň vyráběla v Číně (Typ 54), je to obvykle nejpravděpodobnější a nejčastější zdroj.