US Carbine, Caliber .30, M1 (M1A1, M2)

Karabina je puška se zkrácenou hlavní, kterou jsou vyzbrojeny vojska, kde by délka hlavně běžné pušky byla na obtíž. Karabiny byly tradiční zbraní koňské jízdy nebo dělostřeleckých jednotek. Karabiny bývaly většinou zkrácenou variantou pěšácké pušky, nebo alespoň střílely stejným nábojem.

Karabina M1 byla něco jiného. V roce 1938 předložil pěchotní výbor americké armády požadavek na "lehkou pušku" nebo karabinu, která by nahradila většinu pistolí a revolverů. Výzbrojní správa ale nechtěla zavádět do oběhu novou zbraň a hlavně nové střelivo. Pádným argumentem v diskuzi byla nedostatečná výzbroj podpůrných jednotek, které byly vyzbrojeny převážně pistolemi nebo revolvery. Až v polovině roku 1940 padlo rozhodnutí vyvinout novou zbraň, která měla být určena především pro nebojové nebo druholiniové jednotky, pro vojáky-specialisty jako jsou např. řidiči, spojaři, obsluhy minometů apod. Nová "lehká puška" měla být určena spíše na sebeobranu a vojákům měla poskytnout možnost účinnější obrany než pistole či revolver. Standardní puška M1 Garand byla nejen příliš dlouhá, ale i příliš těžká a její náboj zbytečně výkonný. Další možností byl samopal M1 Thompson, ale to byla opět těžká zbraň střílející pistolovým nábojem.

Carbine M1
Náboj.....................................	7,62 x 33 mm
Délka.....................................	904 mm
Délka hlavně...........................	457 mm
Hmotnost (bez nábojů).............	2,5 Kg
Zásobník.................................	15 / 30 nábojů
Způsob střelby........................	J

Nová zbraň měla být jednoduchá i výrobně jednoduchá, kompaktní, odolná, samonabíjecí, s náboji umístěnými v zásobníku. Vážit měla méně než 5 liber (cca 2,3 kg), účinná měla být do 300 yardů (275 metrů). Důležitým požadavkem byly oka pro nosný řemen, protože vojáci, pro které byla především určena, potřebovali mít volné ruce a pušku mohli nosit přehozenou v poloze nazad.

Armáda oslovila firmu Winchester, aby pro novou zbraň vyvinula náboj. Současně byla vypsána soutěž na zbraň. Se svými návrhy se přihlásilo poměrně dost výrobců, ale zbraně byly dost nespolehlivé a tak nebyl vyhlášen žádný vítěz. Armáda upravila požadavky a vyhlásila druhé kolo soutěže. Do druhého kola se přihlásila i firma Winchester.

Firma už nějaký čas vyvíjela vojenskou pušku M2 ráže 30-06. Základem byla samonabíjecí puška, kterou navrhl Jonathan "Ed" Browning (nevlastní bratr J.M.Browninga) a na kterou zakoupil Winchester patentová práva. Puška sice nefungovala dobře, ale byly na ní použity zajímavé nápady. Po Browningově smrti (1939) byl doladěním zbraně pověřen David Marshall Williams, vlastník patentu na píst s krátkou dráhou, který přenášel zpětný tlak plynů. Williams svůj systém zapracoval do návrhu. Puška fungovala velmi dobře, ale při zkouškách v roce 1940 měla puška problémy v písečném prostředí. Systém závěru byl změněn ve stylu garandu M1. Šéf-inženýr Winchesteru, Edwin Pugsley, předvedl upravenou pušku ve Washingtonu, kde jí viděl i jeho známý, podplukovník Studler, předseda podvýboru pro výběr nové lehké pušky. Ten Pugsleymu prozradil, že v prvním kole podaly zbraně neuspokojivé výsledky a naléhal na něj, aby pušku přepracoval pro nový náboj a přihlásil do dalšího kola. U Winchesteru tým návrhářů a mechaniků během dvou týdnů přepracoval zbraň pro nový náboj. Na karabině bylo sice vidět, že je vyrobena na koleně, ale fungovala lépe než další předložené návrhy. Po konečných zkouškách, pro které armáda požadovala pro jistotu další dvě "běžné" zbraně, byl na podzim 1941 výrobek Winchesteru vyhlášen jako vítěz.

Nyní bylo potřeba připravit sériovou výrobu, v první řadě vypracovat výrobní dokumentaci. Firma měla pár funkčních prototypů, které ale vznikly na koleně, nanejvýš pro některé díly existovaly náčrtky. O pomoc byla požádána firma Inland, divize General Motors, která se stala druhým výrobcem karabiny.

V roce 1942 byla zahájena výroba, ale Winchester i Inland se potýkaly s výrobními problémy. V roce 1942 bylo vyrobeno jen něco málo přes 100 000 kusů (z toho většina u firmy Inland). Také se ukázalo, že potřeba bude více zbraní a tak se rozjížděla výroba i u dalších výrobců (kteří většinou neměly žádné zkušenosti s výrobou zbraní). Ve velkém množství se karabina vyráběla v letech 1943 (téměř 3 000 000 kusů) a 1944 (2 000 000 kusů). V roce 1945 ve výrobě pokračovaly už pouze dva hlavní a původní producenti, tedy Winchester a Inland. Po celou dobu výroby platilo, že každý z výrobců vyráběl pouze některé součástky, žádný z výrobců nevyráběl všechny součásti. Výrobci si dodávali součásti mezi sebou, ze kterých se potom kompletovaly zbraně.

S příchodem karabiny M2, která měla možnost střelby dávkou, byla část em-jedniček zpětně "upgradována" na verzi M2. Po skončení války bylo dost karabin M1 upraveno na standart posledních výrobních modelů, byly dovybaveny záchytem pro bodák, silnějším záchytem pro zásobník kvůli 30-ti ranným zásobníkům atd. Tyto zbraně jsou téměř nerozeznatelné od karabiny M2, jedinou odlišností je snad jen přepínač režimu střelby.

Karabina M1 se skládala přibližně z 58 dílů (vývojem se počet dílů se měnil). Pro poloautomatickou činnost využívala karabina systému zpětného odběru části plynů. Tlak plynů působil na píst s krátkou dráhou. Píst byl umístěn pod hlavní, ale byl ukrytý v pažbě, takže není vidět. Uzamykací mechanismus využíval rotaci závorníku s dvěma uzamykacími ozuby v přední části. Původně neměla karabina záchyt pro bodák, ale karabiny z pozdější fáze výroby záchyt pro bajonet již mají. Kvůli slabšímu náboji byla karabina skutečně efektivní do 200 metrů.

Karabiny M1 byly během vietnamské války ve výzbroji vietkongu. Pocházely nejspíš od francouzské armády z doby kolonizace Indočíny. Také mohly být dodány z Číny, protože se nacházely ve výzbroji poražené Čankajškovy nacionalistické armády.

Zbraně zabavené vietkogu, okolí Phu Cat.
Kromě karabiny M1 a AK-47 (CHiCom ?) je vidět několik coltů M1911 a Tokarev.

Již v roce 1942 vznikla verze se sklápěcí ramenní opěrkou, určená pro jednotky výsadkářů a pro přepadové oddíly. Návrh sklopné pažby vznikl u firmy Inland, která byla také výhradním dodavatelem verze. To znamená, že firma kompletovala tuto verzi, ale nemusela být výrobcem sklopné pažby. Celkem firma dodala asi 140 000 karabin M1A1.

Pažba byla jednoduché konstrukce, byla to zohýbaná trubka, na které byla upevněna otočná botka. Konstrukci zpevňovala lícnice, překrytá kůží. Pro lepší uchopení byla karabina opatřena pistolovou pažbičkou, ke které byla sklopná pažba připevněna.

Pokud je na fotografiích z vietnamské války vidět karabina M1A1, nachází se snad jedině v rukách amerických poradců. Také je možné, že se nejednalo o skutečné karabiny M1A1, ale o karabiny M2 usazené v upravené pažbě od M1A1.
Karabiny M1A1 používali také francouzští legionáři během indočínské války, je tedy možné, že se karabiny dostaly i do rukou vietkongu.

Carbine M1A1
Náboj.....................................	7,62 x 33 mm
Délka.....................................	648 mm
Délka s opěrkou.......................	905 mm
Délka hlavně...........................	457 mm
Hmotnost (bez nábojů)...............	2,5 Kg
Zásobník.................................	15 / 30 nábojů
Způsob střelby........................	J

Americký poradce nese Colt M1911 a karabinu M1A1

Poradci od US Navy s karabinami M1A1.

Požadavak na automatickou činnost, tedy střelbu dávkou, byl obsažen v původním zadání pro první kolo soutěže na novou zbraň. V druhém kole byl tento požadavek vypuštěn. Ale v květnu 1944 byl požadavek na automatickou činnost znovu vznesen. V ideálním případě to mělo vypadat tak, aby se do zbraně vložilo "něco", co by umožnilo střelbu dávkou a přepínání režimu střelby. V září 1944 byl schválen návrh pocházející od firmy Inland, která spolu s firmou Winchester přecházela na výrobu karabiny M2. Přechod výroby trval až do jara 1945, kdy oba výrobci ukončili výrobu verze M1 a vyráběly pouze karabinu M2. Do konce 2.světové války bylo vyrobeno asi 570 000.

Dalšího nasazení se karabina dočkala v korejské válce, ale po jejím skončení, s příchodem pušky M14, začala z výzbroje amerických jednotek mizet. Karabina se udržela ve výzbroji USAF Security Police, která zabezpečovala bezpečnost leteckých základen. I tam jí ale od roku 1962 začala nahrazovat puška M16.

Detail karabiny M2 s dobře viditelným přepínačem režimu střelby

Během vietnamské války byla karabina M2 ve výzbroji jihovietnamských jednotek, pravidelných i nepravidelných nebo polovojenských. Před rokem 1965 byla oblíbená u jihovietnamských Rangers a poměrně dlouhou dobu byla typickou zbraní jednotek MIKE Force.
Před rokem 1965 používali karabinu i američtí poradci, v té době se dala zahlédnout i u posádek vrtulníků.

Carbine M2
Náboj.....................................	7,62 x 33 mm
Délka.....................................	904 mm
Délka hlavně...........................	457 mm
Hmotnost (bez nábojů)...............	2,5 Kg
Zásobník.................................	30 nábojů
Způsob střelby........................	J/D
Kadence..................................	750 ran/min

Pravděpodobně partička MIKE Force, vyfotografovaná na letišti v Pleiku v období 1967-68.

Karabina M2 u Military Police.
9th Field Hospital, Nha Trang, 10.října 1965.

Člen posádky vrtulníku s karabinou M2, rok 1963.

Zbraně zabavené vietkongu. Karabina M2 má seříznutou pažbu i hlaveň a přidanou přední pistolovou pažbičku. Upravené karabiny lze nalézt na více fotografiích.