Údolí A Shau

Údolí A Shau vešlo ve známost nejvíce asi díky filmu Hamburger Hill. Údolí leží podél hranice s Laosem v provincii Thua Thien, asi 50 km od města Hue. Není to žádné malé údolíčko, na délku se táhne přes 20 km, v nejužších místech měří kilometr.

Na jaře 1964 byl na jižním konci údolí A Shau postaven tábor SF s označením A-102. Úkolem vietnamských příslušníků CIDG a jejich deseti poradců z řad Zelených baretů byla ostraha hranice. 5.března 1966 se v táboře objevili dva přeběhlíci a informovali posádku, že se na tábor chystají zaútočit 2 pluky NVA (pluky 95B a 101C). O dva dny později, 7.března, přivezlo šest C-123 posilu v podobě jednotky MIKE Force, kterou tvořilo 149 Nungů a 7 Zelených baretů. Celkem bylo v táboře přes 400 mužů.

Severovietnamský útok začal 9.března ve 3:50 ráno. Po dvouhodinovém minometném ostřelování, při kterém byl zničen sklad zásob, zaútočili příslušníci NVA na jižní stranu tábora. K útoku měli dobré podmínky - vrstva mraků téměř znemožňovala leteckou podporu a tábor byl mimo dosah dělostřelectva. Dopoledne se snažily dva mariňácké vrtulníky H-34 evakuovat raněné, ale jeden byl sestřelen a havaroval v prostoru základny.

Na pomoc táboru v A Shau odstartoval před polednem z Da Nangu gunship AC-47 s volacím znakem Spooky 70, patřící 4.SOS. Jeho posádku tvořili: pilot Capt. Willard M. Collins, druhý pilot Lt. Delbert R. Peterson, navigátor Capt. Jerry L. Meek, palubní inženýr SSgt. John G. Brown, SSgt. James Turner Jr. a SSgt. Robert E. Foster, kteří obsluhovali miniguny. AC-47 normálně prováděl ostřelování z výšky asi jednoho kilometru, nad údolím A Shau ale vrstva mraků začínala ve výšce 2,5 km a končila několik desítek metrů nad vrcholky stromů. Capt. Collinsovi se podařilo dostat skrz mraky a začal ostřelovat útočníky. Bohužel, při druhém náletu střelba ze země utrhla pravý motor AC-47, vzápětí umlkl i levý motor a letoun havaroval několik kilometrů severně (? *) od tábora. Při nouzovém přistání si SSgt. Foster zlomil obě nohy. Posádka letounu Spooky 70 se připravovala odrazit případné útoky vojáků NVA. Asi čtvrt hodiny po havárii podnikli vojáci NVA první útok, při kterém byl zraněn Capt. Meek. Předsunutý návodčí v letounu O-1 přivolal na pomoc Skyraidery A-1. Poručík Peterson se s puškou M16 odplazil do porostu za ocasem havarovaného letounu, aby tak vykryl mrtvý prostor, kam posádka Spookyho nemohla střílet. Ještě před příletem Skyraiderů provedli Severovietnamci druhý útok, při kterém byli zabiti kapitán Collins a zraněný seržant Foster. V 15:20 dorazil na místo havárie vrtulník HH-43, 38.ARRS. Podařilo se mu vyzvednout 3 členy z posádky AC-47, poručíka Petersona se nepodařilo najít. Asi 20 minut po odletu vrtulníku dorazila na místo havárie i skupina Special Forces (pravděpodobně vyslaná z tábora), která našla poblíž vraku těla Capt. Collinse a SSgt. Fostera, Lt.Petersona se nepodařilo najít živého ani mrtvého. Tým objevil pouze krvavou stopu vedoucí od místa havárie.

*Podle oficiální zprávy havaroval AC-47 jižně od tábora, ale Marc L. Bornn, pilot C-123 který shodil zásoby v táboře uvádí, že letěl kolem vraku AC-47. A k táboru přilétal od severu.
 

Obráncům tábora docházela munice a zdravotnický materiál. Z Da Nangu proto odstartovaly dva letouny C-123 Provider, 311.ACS (Air Commando Squadron), v každém bylo 6 palet s nákladem, které měly shodit obráncům tábora. Providery pilotovali Marc L. Bornn / Ronald Trickey a Herbert M. Busby / William Davoe. Když oba C-123 dorazily nad A Shau, připojily se k ostatním letounům, které kroužily nad údolím a čekaly na změnu počasí. Z mraků se vynořil A-1E Skyraider pilotovaný Maj.Bernardem F. Fisherem od 1.ACS (byl to právě Fisher se svým wingmanem, kdo bránil posádku sestřeleného AC-47 a měl za úkol zničit vrak AC-47). Maj.Fisher ohlásil vysílačkou, že objevil díru v mracích, kterou lze sestoupit do údolí a vzápětí v této díře zmizel. Oba Providery ho následovaly (a pravděpodobně se k nim připojily i dva letouny B-57, 8.BS). Z mraků Providery vypadly v severní části údolí. Výšku vyrovnaly asi 15 metrů nad vrcholky stromů a tunelem, jehož strop tvořily mraky a stěny pak kopce údolí A Shau, směřovaly C-123 k táboru SF. Každým kilometrem blíže k táboru houstla nepřátelská palba, na letoun dokonce stříleli zeshora z okolních kopců. Piloti vedli Providery po straně údolí nad vrcholky stromů, aby v případě špatné viditelnosti měli prostor k obrátce o 180 stupňů. Nad základnou už na Severovietnamce útočily oba Skyraidery i B-57. Providery provedly tři shozy, v každém shodily na padácích dvě palety. Poslední shoz provedly i přesto, že jim ze základny radili, aby ho kvůli silné protiletadlové palbě neprováděly. Po tomto posledním shozu obdržel letoun poručíka Bornna zásah který přerušil kabely přivádějící elektřinu do kokpitu. Posádce zůstaly pouze základní přístroje. Oba Providery se ale vrátily na základnu v Da Nangu. Pro nedostatek paliva se na základnu v Pleiku vrátily i Skyraidery.

Boj o základnu pokračoval po zbytek dne i v noci. C-123 shodily nad táborem asi 400 světlic. Druhý den ráno kolem třetí hodiny spustili Severovietnamci další velký útok. Zahájili ho minometným ostřelováním, po kterém následoval pozemní útok. Vojákům NVA se podařilo prolomit obranu a začali proudit do prostoru základny. Obránci se stáhli do severní části základny. Kolem desáté hodiny požádal velitel tábora Capt.Blair o bombardování a ostřelování základny s vyjímkou její severní části.

Kolem jedenácté hodiny se nad údolím A Shau znovu objevuje Maj.Bernie Fisher, spolu s ním jeho wingman Capt.Francisko "Paco" Vasquez, oba od 1. squadrony Air Commandos. K nim se připojila čtveřice A-1E od 602.ACS - Maj.Dafford W. "Jump" Myers, Capt.Hubert King, Capt.Jon Lucas, Capt.Dennis Hague. Při prvním náletu přišel Myersův wingman Capt.King vinou protiletadlové palby o překryt kabiny a musel zamířit k nejbližšímu letišti. Při jednom z dalších náletů koupil Meyersův letoun zásah, motor Skyraideru zhasl a vyšlehly z něj plameny. Kabina se zaplnila kouřem a přes sklo kabiny pocákané olejem nebylo vidět. Na použití padáku měl Myers malou výšku, musel se tedy pokusit o nouzové přistání. Fisher ho rádiem navedl k přistávací dráze, kde Myers položil Skyraidera na břicho. Při dosednutí letounu na přistávací dráhu pokrytou ocelovými pláty vybuchla přídavná nádrž umístěná pod břichem letadla. Myersův Skyraider klouzal s ohnivým chvostem po vlhkých ocelových plátech a zastavil se až o násep za přistávací dráhou. Nezraněný Myers vyskočil z letadla a schoval se v zarostlém příkopu u dráhy. Z tábora mu na pomoc vyrazil seržant Underwood a čtyři Nungové, ale nepřátelskou palbou byli všichni Nungové zabiti a Underwood byl střelbou uvězněný v nehluboké jámě. Maj.Fisher chtěl nejdříve pro Myerse přivolat záchranný vrtulník, ale ten by přiletěl až za půl hodiny, navíc nepřátelé byli blízko a vyzvednutí Myerse by bylo pro posádku vrtulníku dost riskantní. Fisher nechtěl nechat svého přítele Myerse na zemi a protože A-1E je dvoumístný stroj (se sedadly vedle sebe)), pokusil se zachránit ho sám. Dosedl na krátkou přistávací dráhu, na konci dráhy se štěstím ubrzdil a otočil stroj a začal rolovat zpět. Přitom se rozhlížel po Myersovi. Toho uviděl mávat z příkopu. Fisher si rozeplpopruhy, myslel si totiž, že je Myers zraněný. Ten už ale startoval ke svému životnímu běhu. Doběhl k letadlu, vylezl na křídlo a Fisher ho pomohl vtáhnout po hlavě do kabiny. Se štěstím odstartoval a zamířil k Pleiku, kde na letounu napočítali devatenáct zásahů. Letoun na zemi na sebe přitáhl většinu palby a tak se mohl do tábora vrátit i seržant Underwood. Ostatní Skyraidery pokračovaly v ostřelování základny dokud jim nedošla munice. 19.ledna 1967 vyznamenal prezident L.B.Johnson Maj.Bernarda Fishera Kongresovou medailí cti (Medal of Honor), jeho Skyraider A-1E 132-649 je umístěn v muzeu USAF.

Počasí nad A Shau se stále nelepšilo a bez letecké podpory se nedal tábor udržet. V 17 hodin byl vydán rozkaz k opuštění tábora. Přistávací zóna pro evakuaci byla asi kilometr severně od tábora. Pro obránce přiletělo 16 vrtulníků CH-34 jednotky HMM-163 a 6 ozbrojených UH-1E od VMO-2. Mezi Jihovietnamci vypukla panika a začali se hnát k vrtulníkům. Nepřátelská palba sestřelila 2 vrtulníky, vyzvednout se podařilo pouze 69 Jihovietnamců a 4 příslušníky Special Forces, ostatní obránci unikli do džungle. V dalších dnech vrtulníky námořní pěchoty vyzvedly ještě skoro sto mužů. Ztraceno bylo 248 mužů, včetně pěti příslušníků Special Forces.