de Havilland Canada RCV-2B "Pathfinder"
RCV-2B byl C-7A Caribou upravený pro shromažďování (odposlech a nahrávání) rádiových signálů VC/NVA a směrového zaměřování rádiového vysílání, které umožňovalo lokalizovat pozici vysílače. Jednalo se o jediný stroj s číslem 62-4147.
Během roku 1966 předala US ARMY střední transportní letadla USAF. Armádní označení letadel CV-2 se změnilo na C-7. Letoun 62-4147 létal u armády, proto nesl armádní označení RCV-2B. U letectva by nesl označení RC-7A, pozdější odpovídající označení by mělo být EC-7A.
RCV-2B | |
Základní technické údaje: | |
Rozpětí.......................................... | 29,1 m |
Délka............................................. | 22,1 m |
Výška............................................ | 9,7 m |
Max. rychlost.................................. | km/h |
Dostup........................................... | ? m |
Dolet............................................. | ? km |
Hmotnost: | |
Prázdná......................................... | ? kg |
Max. vzletová................................. | ? kg |
Motor: Pratt & Whitney R-2000-7M2 Twin Wasp | |
Výkon motoru................................. | 1 080 kW |
Počet motorů.................................. | 2 |
Od roku 1961 působili ve Vietnamu vojáci Army Security Agency, kteří prováděli zaměřování a odposlech rádiového vysílání vietkongu. Protože ASA nemohla být ve Vietnamu oficiálně přítomna, nesly jednotky krycí označení Radio Research.
Od dubna 1962 začala ASA používat ke směrovému zaměření signálu letadla. Po neuspěšných pokusech s vrtulníkem H-19 padla volba na U-6 Beaver, následoval U-8 Seminole. Oba tyto typy mohly rádiový signál jen zaměřit. RCV-2B bylo první letadlo, jehož posádka mohla vysílání odposlouchávat a nahrávat.
V trupu byly čtyři pozice pro operátory, kteří mohli zaznamenávat a odposlouchávat
rádiové vysílání v pásmu krátkých a velmi krátkých vln nebo zaměřovat rádiové vysílání
v pásmu krátkých vln. Na palubě byl dálnopis pro zabezpečené datové
spojení vzduch-země. Protože zařízení mělo větší spotřebu elektrické energie, byly pod
křídly umístěny dvě turbíny generátoru el.proudu. V kabině podlahy byl namontovaný
starý druhoválečný zaměřovač pro zaznamenání přesné polohy na zemi. Pozici nepřítele
bylo možné ověřit i pomocí infračervené kamery.
Piloti měli k dispozici kompasový systém Sperry C-12,
dopplerovský radar a navigační systém Decca. Tento systém byl poměrně starý (v
roce 1968 se přestal ve Vietnamu používat), hlavním účelem navigace bylo udat polohu letadla, to
bylo důležité kvůli určení pozice zaměřeného rádiového signálu. Samotná navigace
byla až vedlejším využitím. Na palubě byl také fotoaparát Polaroid pro okamžité
pořizování snímků pilotova přístrojového panelu. Fotografie panelu se umísťovaly
na velkou mapovou tabuli s vyhledáváním signálů.
RCV-2B přilétl do Jižního Vietnamu v lednu 1966. Všechna letadla, která používala ASA
zpočátku nejspíše spadala pod 3.Radio Research Unit s velitelstvím na saigonském
letišti Tan Son Nhut. S narůstajícím počtem personálu i techniky došlo v červnu 1966 k
reorganizaci ASA ve Vietnamu. Pro letecké jednotky vznikl celý letecký prapor 224.Aviation Battalion
(Radio Research), který měl čtyři roty:
138.Aviation Company (RR), Da Nang
144.Aviation Company (RR), Nha Trang
146.Aviation Company (RR), Tan Son Nhut
156.Aviation Company (RR), Can Tho
RCV-2B dál zůstal na letišti v Saigonu a spadal tedy pod 146.Avn Co (RR). Podle jednoho člena posádky ale nespadal pod žádnou jednotku ve Vietnamu a byl podřízen přímo velitelství US ASA Pacific. Tomu by mohlo odpovídat to, že letoun operoval po celém Jižním Vietnamu, kdežto 146.Avn Co (RR) měla přidělený III.CTZ. Ať to bylo jakkoliv, určitě využíval zázemí 146th Aviation Company (Radio Research).
Posádku tvořilo osm mužů - pilot, kopilot, palubní technik, čtyři operátoři ASA a řídící mise. Lety trvaly nejčastěji 4 hodiny, po dotankování se mohly protáhnout až na sedm hodin. "Pathfinder" operoval po celém Jižním Vietnamu, občas zalétl i za jeho hranice do Kambodže, Laosu nebo Severního Vietnamu.
Právě v Severním Vietnamu, nad DMZ, byl 20.září 1966 letoun poškozen. Posádka zahlédla trasírky letící kolem letadla, ke kterým se přidalo bubnování kulometných střel o trup. Pilot Capt.George Roney se stočil zpět k DMZ a cítil těžkopádné ovládání směrovky. Po přistání se celá posádka vyhrnula ven z letadla a šla obhlédnout spodek trupu, který byl posetý důlky. Žádná střela ale neprošla skrz plášť letadla. Teprve poté si posádka všimla okolostojících, kteří zírali na směrovku, ve které byl otvor po střele z 37mm kanónu. I s tímto poškozením přelétl "Pathfinder" bezpečně do Phu Bai, kam odvezl i celou posádku, která dala přednost poškozenému letadlu před vrtulníkem.
Konec "Pathfinderu" nezpůsobila tato ani žádná jiná nehoda, ale dohoda mezi armádou a letectvem, kdy se armáda zavázala předat všechna střední transportní letadla letectvu a USAF měla na oplátku omezit provozování vrtulníků. Dohoda měla být naplněna do konce roku 1966. Předání se týkalo i upraveného RCV-2B, který měl být předán v "normální" konfiguraci, tedy jako běžný transportní stroj. Jeho pilot, Capt. Dexter dostal za úkol vypracovat instrukce, co je potřeba provést, aby se 62-4147 vrátil do "normální" konfigurace. Dexter argumentoval tím, že úpravy jsou tak velké, že nemohou být odstraněny ve Vietnamu. Armáda navíc chtěla využívat schopnosti "Pathfinderu" co nejdéle. Tím se předání protáhlo až na konec května 1967.
RCV-2B s posádku a dalšími příslušníky velitelství roty. Pod kabinou je namalované purpurové srdce.
RCV-2B "Pathfinder" na konci své služby, asi týden před předáním USAF.
Poskozený "Pathfinder" na letišti v Dong Ha, 20.září 1966.
RCV-2B (US Army) | ||
Křídlo | Peruť | Letiště |
3.Radio Research Unit I.1966 - VI.1966 |
Tan Son Nhut I.1966 - IV.1967 | |
224.Aviation Battalion (Radio Research) |
146.Aviation Company (Radio Research) VI.1966 - IV.1967 |