North American RA-5C Vigilante
RA-5C Nadzvukový, dvoumotorový, dvoumístný, palubní, průzkumný letoun.
Průzkumný RA-5C vycházel z bombardéru A-5. Ten měl u US Navy plnit roli nosiče jaderných pum, mohl ale nosit i pumy konvenční. A protože to byl letoun námořnictva, měl startovat a přistávat na letadlové lodi. Prvním letounem v této roli byl AJ Savage, druhým A-3 Skywarrior. Oba to ale byly letouny podzvukové a rychle zastaraly. A-5 překračoval zvukovou hranici dokonce dvojnásobně.
RA-5C | |
Základní technické údaje: | |
Rozpětí.......................................... | 16,1 m |
Délka............................................. | 23,3 m |
Výška............................................ | 5,9 m |
Max. rychlost.................................. | 2 230 km/h |
Dostup........................................... | 20 420 m |
Dolet............................................. | 4 820 km |
Hmotnost: | |
Prázdná......................................... | 17 005 kg |
Max. vzletová................................. | 36 280 kg |
Motor: proudový General Electric J79-GE-8 | |
Tah motoru..................................... | 48 kN |
Počet motorů.................................. | 2 |
Výzbroj: - |
North American začal s vývojem bombardéru ke konci roku 1953, v roce 1956 schválilo
námořnictvo postavení dvou prototypů, první z nich vzlétl 31.srpna 1958. O
dva roky později začala sériová výroba A3J-1 (jak znělo staré označení) a v
roce 1961 přišly stroje k operačním jednotkám.
Vigilante byl moderní letoun
a nositel několika inovačních nebo minimálně zajímavých konstrukčních prvků. Důležité
části rámu měl zhotovené z titanu, potah křídla vyrobený jako jeden díl ze
slitiny hliníku a lithia, vstupy k motorům s měnitelnou geometrií pro
optimální výkon motorů při požadované rychlosti, šachty motorů byly pokryté zlatým filmem
odrážející teplo, jako první letoun v operační službě měl průhledový displej
(HUD), čelní štítek pilotní kabiny vyrobený z jednoho kusu akrylátu,
vyklápěcí nástavec pro tankování paliva za letu, systém
řízení fly-by-wire, první
bombardovací/navigační systém s inerční autonavigací propojenou s radarem
a TV kamerou pro ověřování kontrolního bodu, počítačový systém VERDAN
(Versatile Digital Analyser - víceúčelový digitální analyzér), jeden z
prvních počítačových systémů použitých v letadle... Vigilante také neměl křidélka,
otáčení kolem podélné osy obstarávala vodorovná ocasní plocha se změněnou funkcí
spolu se spojlery a deflektory na křídle.
Puma byla uložena v lineární pumovnici. To byl v podstatě tubus umístěný mezi
motory. Nad cílem se potom odhodil koncový kužel a vypustila puma. V pumovnici
byly uloženy i přídavné nádrže, které se odhazovaly spolu s pumou, byly s ní
spojeny a měly fungoval jako stabilizátor. V praxi
ale tento systém nefungoval spolehlivě, a byl zdrojem potíží. Problémy byly
s přesností bombardování.
V roce 1961 začaly také práce na vylepšené verzi A-5B (A3J-2), která poprvé
vzlétla v dubnu 1962. Na první pohled se od A-5A odlišovala hrbem na vrchní
částí trupu (A-5A měl hřbet trupu rovný), kde bylo umístěno další palivo.
Tato verze měla také delší a širší přistávací klapky a upravený systém ofukování
přistávacích klapek. Pod každé křídlo bylo možné umístit dva závěsníky,
každý pro 950 kg nákladu. Upravené byly i vstupy vzduchu k motorům a brzdy,
protože letadlo bylo těžší. Vyrobeno ale bylo jen 6 kusů, ostatních 12 strojů
bylo dokončeno jako RA-5C.
V roce 1963 se US Navy vzdalo role dopravovat jaderné pumy nad cíl letadly
a místo toho se soustředilo na balistické střely Polaris odpalované z ponorek,
které sloužily jako nosiče jaderných náloží.
Útočný A-5 se ocitl bez práce a proto ostatní A-5A byly přestavěny na průzkumné
RA-5C. A-5 byl posledním strategickým bombardérem US Navy.
RA-5C (původní označení A3J-3P) byl vyvíjen souběžně s A-5B a první let se konal v červnu 1962.
Úpravy, kterými se lišila A-5B od A-5A měla i tato průzkumná verze.
Průzkumné prostředky byly umístěny v kánoi pod trupem. RA-5C nesl několik druhů
kamer a senzorů:
KA-51A/B kameru zaměřenou dopředu a se šikmým úhlem snímaní.
KA-50A, KA-51A nebo KA-62A kameru se svislým úhlem snímání.
KA-58A panoramatickou kameru pro snímání z velkých výšek nebo KA-57A panoramatickou
kameru pro snímání z nízkých výšek.
AN/ALQ-61, pasívní systém pro elektronický průzkum (PECM) který zachycoval
a zaznamenával souřadnice, frekvence a vzorky impulzů radarů.
AN/AAS-21 snímač infračerveného záření, které zaznamenával na filmový pás.
AN/APD-7 radar s bočním vyzařováním (SLAR).
Pod křídlem mohl nést podvěs s bleskem, ale ve Vietnamu se moc nepoužíval.
Použití blesku dávalo sice dobré fotky, ale také dělalo z Vigi snadný
cíl pro protiletadlové (dělo)střelce. Místo blesku se spoléhalo na snímač
IR záření a radar s bočním vyzařováním, jejichž záznamy doplňovaly fotografie.
Průzkumné systémy měl na starosti RAN (Reconnaissance Attack Navigator),
jak se nazýval zadní člen RA-5C.
RA-5C byl součástí Integrovaného operačního zpravodajského centra (Integrated Operational Intelligence Center - IOIC). Data s údaji z navigačního systému ASB-12 (poloha, čas, výška) se tiskla do rohu každého snímku, v pravidelných intervalech se zapisovala i na pásky se záznamem ze SLAR. Po přistání byly svitky s filmy během hodiny vyvolány. To je dneska běžné i v civilním sektoru, ale v tehdejší době to bylo něco mimořádného a přístroje na vyvolání Kodak EH-38 byly utajovány. Vyvolané filmy se založily do prohlížecího přístroje, který podle dat z ASB-12 k sobě přiřadil snímky stejného místa pořízené ve stejný čas různými kamerami. To umožnilo rychlé porovnání snímků, navíc ve stejném přístroji to bylo možné porovnat se záznamem PECM a radaru. Také bylo možné pomocí překrývajících se snímků a stereo čoček vytvořit trojrozměrný efekt, který posloužil k lepšímu vyhodnocování snímků.
RA-5C Vigilante, RVAH-6, USS Enterprise, květen 1969
V červnu 1964 vypluly RA-5C na první plavbu. Letouny patřily skvadroně
RVAH-5, která je obdržela jako první. Jednotka se plavila na USS Ranger.
V srpnu 1964 se odehrál incident v Tonkinském zálivu a tak se RA-5C z Rangeru dočkaly
během svého prvního operačního nasazení i svého prvního bojového nasazení.
Zpočátku létaly "Vigi" spíš nad Jižní Vietnam a Laos, protože u námořních velitelů
převládala nechuť posílat drahá letadla s utajovaným zařízením nad území
nepřítele. Ale na začátku roku 1965 omezení padla a RA-5C létaly i nad
Severní Vietnam. V říjnu téhož roku byla nad Severním Vietnamem sestřelena
první RA-5C, ale úplně první bojová ztráta to nebyla, protože už v prosinci
1964 byla jedna RA-5C ztracena nad Jižním Vietnamem, i když příčina ztráty
zůstala neznámá. Celkem bylo sestřeleno 18 strojů a Vigilanty tak drží
nelichotivé první místo v poměru ztrát vzhledem k počtu nasazených strojů. Dalších
9 strojů bylo odepsáno jako operační ztráty. Z osmnácti sestřelených mašin
bylo 13 sestřeleno flakem, 2 SAMem, u dvou strojů zůstala příčina neznámá,
ale protože byly ztraceny nad nepřátelským územím, předpokládalo se, že byly
sestřeleny. Jedna RA-5C byla sestřelena raketou Atoll vypálenou z MiGu-21.
Stalo se tak 28.prosince 1972 a bylo to poslední letadlo sestřelené během
vietnamské války MiGem. Pilot Al Agnew byl zajat (navigátor byl zabit během
sestřelu) a propuštěn 29.března 1973. Paradoxně byl doma dřív než se jeho skvadrona
vrátila ze svého nasazení.
RA-5C #149309 skvadrony RVAH-5 na palubě USS Ranger během plavby 1964-65.
Další drobnou zajímavostí vázající se k RA-5C je příběh Franka Prendergasta. 9.března 1967 si ho vybral velitel RVAH-13 Putnam jako náhradu za svého stálého navigátora, který byl na dovolené. Jejich úkol byl průzkum pobřeží, ale asi 30 mil severozápadně od Thanh Hoa byli sestřeleni. Putnam zůstal nezvěstný, Lt(jg) Prendergast přistál ve vodě, která mu sahala asi do pasu. Aby upoutal pozornost doprovodu, začal střílet svítícími náboji ze svého revolveru. Ale jeho přistání nezůstalo Severovietnamci nepovšimnuto a Pretengast byl zajat tuctem vojáků. Když ho odváděli na břeh, objevila se F-4 od VF-213 ze stíhacího doprovodu a aby vojáky zastrašil, vystřelil pilot na břeh raketu Sparrow. Na scéně se objevila i dvojice A-1 z Ticonderogy a začala prostor kolem vojáků ostřelovat z kanónů. Vojáci se rozutekli a s Prendergastem zůstal jen velitel ozbrojený AK-47 a další s Prendergastovým revolverem. Když Skyraidery nalétávaly, velitel s "akáčkem" se vždy ponořil, snad ze strachu před zasažením. V tu dobu přiletěl i záchranný vrtulník SH-3 od HS-8 a zvýšila se šance na Prendergastovo vyzvednutí. Když se při dalším náletu voják ponořil, Prendergast vytáhl z kombinézy malou automatickou pistoli a namířil jí na vojáka, který byl ozbrojený jeho zabaveným revolverem. Severovietnamec stiskl spoušť, ale zbraň byla prázdná a Prendergast ho zastřelil. Když se vynořil druhý voják z vody, Prendergast ho praštil do hlavy, hodil mu pušku do vody a začal utíkat směrem k písčitému nánosu. Voják se ale rychle vzpamatoval, popadl pušku a namířil jí na Prendergasta. Ten předstíral že se vzdává, aby získal čas, než se přiblíží helikoptéra. Když se tak stalo a vrtulník začal kroužit kolem, začal Prendergast střílet z pistole a utíkat. Vojáka s AK-47 spláchnul dveřní střelec minigunem a Prendergast byl vyzvednut. Stal se tak jediným americkým pilotem, kterému se povedlo utéct ze zajetí.
RA-5C prováděly průzkum rozmístění a přesunů jednotek, sbíraly materiál
pro detailní mapy Severního i Jižního Vietnamu, prováděly předúderový průzkum
i focení pro poúderové vyhodnocování. Právě toto snímkování po útocích je udáváno jako
jedna z příčin vysokých ztrát RA-5C, protože severovietnamští protiletadloví
dělostřelci věděli, že nějaký průzkumný letoun přiletí a byli na to připraveni.
Pokud to bylo možné, nejraději posádky RA-5C prováděly snímkování pro poúderové
vyhodnocování hned za bombardovacími letadly. Ale i přes poměrně vysoké ztráty
bylo námořnictvo s RA-5C spokojeno, v letech 1968 - 1970 si dokonce nechalo
dostavět dalších 36 letadel.
Vigilanty létaly bez výzbroje, spoléhaly se na svou rychlost, při průzkumu létaly
nadzvukovou rychlostí. Doprovod jim dělaly F-4 jako ochrana před MiGy. RA-5C
startovaly z letadlové lodi jako úplně poslední, byly to totiž nejrychlejší
letouny na palubě. Byly rychlejší než Phantomy, i když byly těžší a používaly stejné
motory jako Phantom. Byly ale aerodynamicky čistší a nenesly žádnou
podvěšenou výzbroj nebo přídavné nádrže. Stejně jako bombardovací A-5, tak i
průzkumné RA-5C nosily přídavné nádrže v pumovnici. A i teď byla pumovnice
zdrojem potíží. V několika případech se totiž stalo, že se při startu nádrže
uvolnily a skrz koncový kužel prorazily ven na palubu, kde založily menší
požár. Obvykle to nemělo žádné vážné následky, oheň byl rychle uhašen a ani pro
letoun to neznamenalo žádné nebezpečí. Kromě jednoho případu, kdy se letoun
neovladatelně zřítil do moře.
Vigi létaly v klasickém šedo-bílém zbarvení US Navy, ale podobně jako na jiných typech i na RA-5C zkoušelo námořnictvo kamuflážní nátěr jako ochranu před vysoko letícími MiGy. Jednalo se o dva typy nátěrů - dva odstíny zelené, druhý typ - dva odstíny zelené s okrovou - podobně jaké nosila letadla USAF. Ale protože MiGy nebyly až tak velké nebezpečí, nejvíce ztrát padlo na protiletadlovou palbu, byl nátěr z letadel smyt.
Kamuflovaná RA-5C na palubě USS Kitty Hawk během plavby 1966-67.
US NAVY | |||||
Křídlo | Peruť | Modex | Datum plavby | Nosič | |
CVW-7 | RVAH-1 "Tigers" |
AG 600 | 10.5.1965 - 13.12.1965 | USS Independence CVA-62 | |
CVW-9 | NG 100 | 3.1.1968 - 18.7.1968 | USS Enterprise CVAN-65 | ||
CVW-2 | NE 600 | 27.10.1970 - 17.6.1971 | USS Ranger CVA-61 | ||
CVW-3 | AC 600 | 11.4.1972 - 13.2.1973 | USS Saratoga CV-60 | ||
CVW-9 | RVAH-5 "Savage Sons" |
NG 100 | 5.8.1964 - 6.5.1965 | USS Ranger CVA-61 | |
CVW-14 | NK 120 (NK 110) |
29.5.1968 - 31.1.1969 | USS Constellation CVA-64 | ||
CVW-2 | NE 600 | 14.10.1969 - 1.6.1970 | USS Ranger CVA-61 | ||
CVW-14 | NK 600 | 11.6.1971 - 12.2.1972 | USS Enterprise CVAN-65 | ||
CVW-2 | NE 600 | 16.11.1972 - 23.6.1973 | USS Ranger CVA-61 | ||
CVW-15 | RVAH-6 "Fleurs" |
NL 700 | 12.5.1966 - 3.12.1966 | USS Constellation CVA-64 | |
CVW-2 | NE 700 | 4.11.1967 - 25.5.1968 | USS Ranger CVA-61 | ||
CVW-9 | NG 600 | 6.1.1969 - 2.7.1969 | USS Enterprise CVAN-65 | ||
CVW-11 | NH 600 | 6.11.1970 - 17.7.1971 | USS Kitty Hawk CVA-63 | ||
CVW-8 | AJ 600 | 5.6.1972 - 24.3.1973 | USS America CVA-66 | ||
CVW-9 | RVAH-7 "Peacemakers of the Fleet" |
NG 120 | 26.10.1965 - 21.6.1966 | USS Enterprise CVAN-65 | |
NG 100 | 19.11.1966 - 6.7.1967 | ||||
CVW-14 | NK 600 | 11.8.1969 - 8.5.1970 | USS Constellation CVA-64 | ||
CVW-11 | NH 600 | 17.2.1972 - 28.11.1972 | USS Kitty Hawk CVA-63 | ||
CVW-14 | RVAH-9 "Hoot Owls" |
AC 900 | 10.12.1965 - 25.8.1966 | USS Ranger CVA-61 | |
CVW-2 | NE 600 | 26.10.1968 - 17.5.1969 | |||
CVW-17 | RVAH-11 "Checkertail" |
AA 600 | 6.6.1967 - 14.9.1967 | USS Forrestal CVA-59 | |
CVW-11 | NH 600 | 18.11.1967 - 28.6.1968 | USS Kitty Hawk CVA-63 | ||
30.12.1968 - 4.9.1969 | |||||
CVW-9 | NG 600 | 1.10.1971 - 30.6.1972 | USS Constellation CVA-64 | ||
CVW-14 | RVAH-12 "Speartips" |
NK 120 | 29.4.1967 - 4.12.1967 | USS Constellation CVA-64 | |
CVW-9 | NG 600 | 10.4.1970 - 21.12.1970 | USS America CVA-66 | ||
CVW-11 | RVAH-13 "Bats" |
NH 600 | 19.10.1965 - 13.6.1966 | USS Kitty Hawk CVA-63 | |
5.11.1966 - 19.6.1967 | |||||
CVW-6 | AE 600 | 10.4.1968 - 16.12.1968 | USS America CVA-66 | ||
CVW-14 | NK 600 | 12.8.1972 - 12.6.1973 | USS Enterprise CVAN-65 |