Douglas C-133 Cargomaster
C-133 Cargomaster byl čtyřmotorový transportní letoun určený pro přepravu těžkých nebo nadrozměrných nákladů. Během vietnamské války plnil úkoly strategické dopravy materiálu především mezi USA a jihovýchodní Asií. Vyskytlo se ale i několik případů, kdy vzhledem k povaze nákladu provedly lety "in country", tedy uvnitř Vietnamu a plnily tak úkol taktické dopravy.
Transportní C-124 Globemaster II poprvé vzlétl v roce 1949. Blokáda Západního Berlína v roce 1948 a korejská válka v roce 1950 ukázaly Spojeným státům, že v době nastupujícího rozpínavého komunismem by měly být připraveny dopravit veškerý vojenský materiál doslova kamkoliv. Na tento úkol nestačil ani C-124. V padesátých letech se objevily turbovrtulové motory, které slibovaly vyšší nosnost, rychlost i dolet. Ve vývoji byly i balistické rakety, prioritní zbraně, pro které bude v budoucnu potřeba doprava. Letectvo oslovilo firmu Douglas s požadavkem na přepracování C-124 poháněným turbovrtulovými motory. Prototyp YC-124B sice úspěšně létal, ale předpokládaných hodnot nedosáhl. Ukázalo se, že bude potřeba nový letoun.
Douglas C-133A Cargomaster
Douglas vypracoval návrh transportního letounu, který připomínal C-74, ale letectvo mezitím přišlo s požadavkem, aby nový stroj měl podlahu ve výši korby nákladního automobilu. To konstrukce dolnoplošníku neumožňovala. Douglas tedy přišel s návrhem hornoplošníku s kruhovým průřezem trupu, který měl hlavní podvozek v gondolách na bocích trupu. Na projektu s označením Douglas Model DTS-1333 začali konstruktéři pracovat v únoru 1953. V červenci pak byla dodatečně vydána i oficiální specifikace, která upřesňovala takticko-technické parametry letounu. Projekt dostal označení C-133. Původně se uvažovalo o jméně Globemaster III, ale nakonec stroj dostal jméno Cargomaster. Současně s návrhem začala série testů, ze které měl vzejít vhodný motor a vrtule. Vybrán byl Pratt&Whitney T34-P-3 o výkonu 6 500 koní (4 847 kW), který se testoval už na prototypu YC-124B.
Kvůli snaze dodržet termíny plnění dodávek a protože návrh nového letadla byl v podstatě skládačkou upravených osvědčených celků C-74 a C-124, upustil Douglas od stavby prototypu a zahájil rovnou sériovou výrobu. První C-133 opustil montážní halu v únoru 1956. První let uskutečnil v 23.dubna. Během letových zkoušek se objevilo několik nedostatků, ty ale mohly být odstraněny až na osmém vyrobeném stroji. Měnilo se zakončení trupu. Původní kuželovité nahradil plošší "bobří ocas". Dále se zvětšila kýlová část svislé ocasní plochy.
USAF převzalo první C-133A 28.srpna 1956. Výrobní linka vyrobila jeden letoun měsíčně. Během výroby přicházely další změny. C-133A dostal výkonnější motory, které umožnily zvýšit startovní váhu. Celkem bylo vyrobeno 35 C-133A, ale minimálně několik strojů z poslední série C-133A-35-DL (čísla 57-xxxx) bylo vyrobeno s motory a nákladními vraty jako u modelu B a později byly i jako C-133B přeznačeny.
Cargomastery přepravovaly těžké nebo rozměrné náklady všeho druhu. Byly součástí vesmírného programu, zpočátku přepravovaly i nosné rakety, později vesmírné moduly programu Apollo. Dopravovaly humanitární pomoc v případě přírodních katastrof. Mezi zajímavé náklady mohou patřit lodní šrouby a hřídel pro USS Coral Sea. V roce 1966 došlo během plavby na Yankee Station k poškození těchto součástí. Letadlová loď musela odplout do Japonska, kam několik C-133 dopravilo nové součásti.
C-133 asistovaly i u dvou jaderných nehod amerického letectva. V roce 1966 se
u Španělska srazil bombardér B-52 a tanker KC-135. Do moře spadly čtyři jaderné bomby.
V roce 1968 havaroval B-52 nad Grónskem. Při požáru došlo k poškození jaderných bomb,
část jedné se protavila ledem a klesla ke dnu. V obou případech převážely C-133
hlubinné ponorky, které bomby nebo jejich komponenty vyzvedly na hladinu.
Cargomaster byl v americkém letectvu téměř nepostrádatelný, přesto neměl úplně dobrou pověst.
Někteří letci s ním nechtěli létat a raději zůstali u C-124. Měl pověst letadla,
které má své tajemství a chová se někdy nevyzpytatelně. Vyskytovaly se problémy s vrtulovým systémem,
nebylo úplně nic výjimečného, když letadlo přistávalo pouze se třemi motory.
Bylo mu vytýkáno, že nijak nevaroval piloty před přetažením letadla
(ztrátě vztlaku v důsledku velkého úhlu náběhu křídla). Neoficiálním
ukazatelem byl prý stěrač na okně, který se v takovém případě začal chvět.
Devět letadel bylo ztraceno při leteckých nehodách, příčinou šesti nehod mohlo
být právě přetažení letounu při stoupání po startu. Může se zdát, že ztráta
devíti letadel z padesáti vyrobených je velké číslo, ale poměr ztrát vzhledem k
počtu letů a nalétaných hodin nijak nevybočoval z běžných čísel. C-133 bylo zničeno deset,
jeden byl odepsán po chybě pozemního personálu, který
zavinila požár letadla na zemi.
Cargomastery si ale odsloužily své, drak letadla měl předpokládanou životnost 10 000
letových hodin, která musela být prodloužena. Poslední nehoda v roce 1970 se stala
kvůli únavové trhlina na trupu. V roce 1971 byly C-133 vyřazeny z výzbroje, v té
době ale už nastupovaly C-5 Galaxy.
Douglas C-133B Cargomaster
C-133 byl navržen tak, aby mohl bez demontáže přepravovat téměř veškeré vybavení vojenských sil. To platilo i pro mezikontinentální balistické rakety. Až do nástupu raket Titan, které bylo nutné přepravovat po částech. Douglas přepracoval zadní vrata, touto úpravou se nákladový prostor prodloužil o 91 cm, které už k přepravě raket Titan stačily. Tato verze dostala označení C-133B. Další změnou bylo přidání hydraulického posilovače ovládání směrového kormidla. První C-133B převzalo USAF v březnu 1960. Vyrobeno bylo 15 strojů. Ale jak je psáno u C-133, minimálně několik strojů z poslední série C-133A-35-DL (čísla 57-xxxx) bylo vyrobeno s motory a nákladními vraty jako u modelu B a později byly i jako C-133B přeznačeny.
C-133B | |
Základní technické údaje: | |
Rozpětí.......................................... | 54,8 m |
Délka............................................. | 47,0 m |
Výška............................................ | 14,7 m |
Max. rychlost.................................. | 578 km/h |
Dostup........................................... | 9 130 m |
Dolet............................................. | 6 590 km |
Hmotnost: | |
Prázdná......................................... | 54 550 kg |
Max. vzletová................................. | 129 727 kg |
Motor: turbovrtulový Pratt & Whitney T34-P-9W | |
Výkon motoru................................. | 5 600 kW |
Počet motorů.................................. | 4 |
Výzbroj: - |
Vietnam
S C-133 Cargomaster létaly tři perutě:
1.Air Transport Squadron, 1607.Air Transport Wing, základna Dover AFB, Delaware.
39.Air Transport Squadron, 1607.Air Transport Wing, základna Dover AFB, Delaware.
84.Air Transport Squadron, 1501.Air Transport Wing, základna Travis AFB, Kalifornie.
V lednu 1966 vzniklo z Military Air Transport Service (MATS) velitelství Military Airlift Command (MAC),
s tím došlo i ke změně označení perutí. Letectvo se také zbavilo čtyřčíselných označení křídel. Perutě C-133
zůstaly stejné, změnilo se jen označení:
1.Military Airlift Squadron/436.Military Airlift Wing.
39.Military Airlift Squadron/436.Military Airlift Wing.
84.Military Airlift Squadron/60.Military Airlift Wing.
Křídla měla mít rozdělená teritoria. 1501.ATW (60.MAW) měl létat především do Pacifiku a jihovýchodní Asie, 1607.ATW (436.MAS) pak do Evropy a na Blízký východ. U 1501.ATW byly soustředěny C-133B, proto bylo údajně vzácností vidět tuto verzi v Evropě. Ale ve Vietnamu byly k vidění C-133 obou křídel a obou verzí, bez ohledu na nějaké rozdělení teritorií.
C-133 poprvé přistál ve Vietnamu 25.července 1960, tehdy to byl ale letoun, který prováděl let kolem světa. Ale už v roce 1963 létaly C-133 do Vietnamu celkem často.
Na přelomu let 1965/66 byla během operace Blue Light z Havaje do Pleiku letecky přepravena 3.brigáda 25.pěší divize. Jenom během této operace provedly Cargomastery 126 letů. Podílely se i na přepravě 101.výsadkové divize v roce 1967. Kromě těchto velkých operací dopravovaly do Vietnamu potřebný materiál a zpět do USA odvážely, mimo jiné, poškozenou techniku, letadla a vrtulníky.
C-133 dopravovaly do jihovýchodní Asie také radarový systém Combat Skyspot. Obvykle bylo pro jedno stanoviště potřeba tří letů C-133. Jedna stanice byla i v thajském Nakhon Phanom, ale tamější letiště nebylo pro provoz C-133 schválené a lety musely dostat výjimku. Těch výjimek například kvůli přetížení letadla nebo nosnosti paluby bylo více.
V souvislosti s C-133 a vietnamskou válkou se lze dočíst, že C-133 přepravovaly i tanky M41. Může to být trochu matoucí, protože Američané už M41 nepoužívaly. Tato souvislost mezi C-133 a M41 se může vztahovat k roku 1966. Na jaře tohoto roku vypukly zejména v oblasti I.sboru (I Corps) budhistické nepokoje, které prosákly i do 1.divize ARVN. V květnu 1966 se předseda vlády Ky rozhodl vyřešit situaci silou. Kromě dalších jednotek bylo potřeba do Da Nangu přepravit i tanky M41 jihovietnamské 1.Troop 5.Cavalry se základnou v Xuan Loc. Jihovietnamci požádali o pomoc MACV, které vyčlenilo k přepravě tanků čtyři C-133. Do každého Cargomasteru se vešly dva tanky. Přeprava tanků nebyla nic výjimečného, v tomto případě ale byly tanky plně připravené k boji, tedy s palivem, municí a dokonce i posádkou, která během letu seděla v tancích. Celkem C-133 přepravily 17 tanků, každý Cargomaster tedy letěl dvakrát a jeden třikrát.
Zajímavostí může být, že Cargomastery nesměly ve Vietnamu zůstavat na zemi přes noc, protože představovaly velký a lákavý cíl pro minometný útok VC, ale toto nařízení bylo několikrát porušeno kvůli závažným důvodům.
Cargomastery létaly po podobné trase, podobně jako třeba C-97. Vyrážely ze základny Travis v Kalifornii přes Havaj a dál ostrovy Wake nebo Midway. Poté už samotný Jižní Vietnam, případně Thajsko. Proti C-124, kterým cesta mohla trvat i dva týdny, dokázaly C-133 splnit úkol i za polovinu času. Cargomastery měly přetlakovou (a vytápěnou) kabinu, mohly létat ve větších výškách a vyhnout se tak rozmarům počasí.
C-133A #56-1998, Nha Trang, 1967. Na SOP je znak 436.MAW, což je ostatně napsáno i na krytu přední podvozkové nohy.
C-133B #59-0531, Da Nang, 1965. Na trupu ještě označení MATS, na krytu podvozku 1501.ATW, v lednu 1966 bylo křídlo přeznačeno na 60.MAW
C-133A #54-0138 má dvoudílná vrata. Spodní díl tvoří rampu, vrchní díl je sklopený do trupu.
C-133B #59-0524. Vrata jsou čtyřdílná, spodní díl tvoří rampu, dva díly se rozevírají směrem ven a poslední malý díl je sklopený do trupu.