Profesionální válečník
Rogue Warrior
Vydavatelství a nakladatelství Ivo Železný spol.s.r.o., 1996, 360 stran
Kniha vzpomínek Richarda Marcinka, bývalého příslušníka SEAL, začíná hned "akcí" v době, kdy byl Marcinko velitelem protiteroristické jednotky SEAL Team 6. Po tomto "vtáhnutí do děje" už následuje životní příběh autora. Toho, kdo se snad s Marcinkovými knihami ještě nesetkal a jméno autora mu připadá poněkud neamerické, musím upozornit, že Marcinko má slovenské předky, jak sám píše "původem jsem Slovák a to z obou stran" (také se musím přiznat, že když jsem viděl tuto knihu za výlohou knihkupectví, nechávala mě docela chladným - fousatej strejda na přebalu, napsal to nějakej Marcinko a má se jednat o Vzpomínky velitele supertajné protiteroristické jednotky U.S. NAVY, to teda bude zase rachot). Poté, co nás rychle provede dětstvím až na práh dospělosti, můžeme už sledovat Marcinkovu kariéru u U.S. Navy. Původně snad měl být Dickie radistou, že to pro něj nebude to pravé zjistil po shlédnutí válečného filmu o potápěčích, kdy představa "ženisty Dicka, tvrďáka od U.S.Navy" zvítězila nad představou "písaře Marcinka, neduživého operátora u telegrafu".V roce 1961 se konečně dostává k UDT (aspoň doufám, že to je UDT, v knize je ženijní potápěčská jednotka), můžete se tu dočíst něco o výcviku (i když zas tak moc ne, ale už jste viděli knihu nebo film, kde by jste se dozvěděli nějaké podrobnosti o výcviku speciálních jednotek?). Po skončení výcviku se Marcinko nachomýtl k testování Fultonova záchranného systému (Fulton Recovery System, známý také jako Sky Hook), absolvoval několik plaveb a nechal se přemluvit ke studiu důstojnické školy. V roce 1965 se tedy zjevuje podporučík Rick Marcinko, který přemýšlí, kam se u Navy vrtnout, aby nakonec usoudil, že jeho povaze budou nejvíc vyhovovat jednotky SEAL. V červnu 1966 tedy prochází branou v Little Creeku jako velitel čety SEAL 2 a ke konci roku přistává ve Vietnamu, aby si odkroutil svůj první turnus.
Kdo je natěšený, že se dozví něco víc o akcích SEALs ve Vietnamu, ten může zase vychladnou. Marcinko se zmiňuje hlavně o akcích, které měly pro něj nějaký zvláštní význam. Pro toho, kdo si představuje speciální jednotky jako bandu rampičů (nebo spíš Rambičů), kteří neohroženě vlítnou mezi hromady nepřátel a bez váhání všechny kolem vykosí, může být překvapením, že Marcinko často při prvních výstřelech nepřítele volá podporu.
Jedna z akcí, pro Marcinka důležitá, se odehrála na ostrově Ilo Ilo, kdy se podařilo Marcinkovi a jeho mužům proniknou na ostrov "zadními dvířky" a "Charlieho" tak dokonale překvapit. Marcinko si to zapamatoval a později se vždy snažil chodit "zadními dvířky".
Svůj druhý pobyt ve Vietnamu prožil Marcinko od 17. prosince1967 do 20.června 1968. Při tomto svém druhém působení ve Vietnamu využil získané zkušenosti, jeho četa má na svém kontě 107 bojových akcí, 165 mrtvých příslušníků Vietcongu a dalších 60 zabitých pravděpodobně, 84 zajatců plus hromady zničeného nebo ukořistěného materiálu. Bohužel, o většině akcí se zmiňuje pouze několika větami typu: byli jsme tam a tam, zabili tolik a tolik vojáků. Podrobněji píše pouze o akci v Chau Doc, kam se přimotal během TET ofenzívy a kde přišel o svého prvního muže, kulometčíka Rishera (31.1.1968 byl opravdu v Chau Doc zabit střelbou z ručních zbraní Clarence T. Risher, příslušník SEAL Team 2).
Další Marcinkovo působiště, které má souvislost s válkou v jihovýchodní Asii, je post námořního atašé na velvyslanectví v Phompenhu, kde pomáhal bojovat proti Rudým Khemérům.
Zbytek knihy se války v jihovýchodní Asii netýká, Marcinko se na podzim 1974 ujímá velení celé SEAL 2, po studiu na univerzitě pracuje v Pentagonu jako zpravodajský důstojník a má možnost z první ruky (nebo spíše ucha) sledovat fiasko na "Poušti 1", ke kterému došlo během pokusu o záchranu amerických rukojmí v Iránu. Krátce poté je pověřen vybudováním jednotky SEAL 6.
Nedá mi to, abych se nezmínil o překladu. Nevadí mi ani tak výrazy jako ramenní bezrázová puška (asi bezzákluzový kanon) a další podezřelé věci, na to už jsem zvyklý. Vadí mi, že kniha je přeložená až moc. Přiletí Strašidýlko (Spooky); skoky VVNO (Velká Výška, Nízké Otevření), myslím, že i v Česku se používá anglická zkratka HALO; zkratka TÚČS (Taktický Útočný Člun Seals) na mě působí obzvlášť zrůdně, patrně se jedná o STAB - SEAL Team (nebo Tactical) Assault Boat. Jestli by nebylo lepší řešit takové věci poznámkou překladatele, nakonec i v této knize poznámky překladatele jsou. Proč některé zkratky jsou přeložené do češtiny a jiné ne?
