Jelikož mý středněgymnaziální léta provázelo hojný paření obou Falloutů a pro postapokalyptický témata jsem vždycky choval jistou slabost, je mi tohle téma blízký a něco let nazpátek jsem se o postapo LARPy jako FalloutLarp a PASS poměrně živě zajímal. Byl jsem ovšem toliko žáček a neznal jsem nikoho, kdo by mě takříkajíc "introdukoval do komunity", takže nikdy nedošlo k aktivnímu zapojení. Čas od času se ale povohlídnu po tom, jak to kucí válej, a z prostého pozorování můžu zcela zodpovědně říct, že i mezi LARPařema jsou lidi, co to - dá-li se to vůbec nějak hodnotit - dělaj pořádně (anebo to aspoň jednoduše žerou), a jedinci, co jsou spíš na rekreačnim levelu, ba i tací, co to vpodstatě kurví.
Jsou lidi, co si dávají záležet na hadrech, doplňcích, ale i příběhovýmu pozadí svojí postavy a chování, a světe, div se! - i v postapokalyptickym LARPu jde provozovat jistou formu realismu. Mam teď na mysli to, že někdo si klidně na LARP, situovanej do Severní Ameriky, přijde v orvanym jehličí a kanadách vz.60. Na druhou stranu existujou lidi - srdcaři, který jsou štonc i udělat si svářečák jenom proto, aby si mohli v garáži zbastlit maketu energozbroje, anebo se tejden před akcí nemejt, aby chytli správnej postapo odér.
Podobně to chodí i ve spoustě jinejch zábav podobnýho druhu, příkladem nám budiž cosplay ("hraní si" na postavy z filmů, komiksů, PC her, hlavně sci-fi, fantasy a manga/anime), kdy každej rok na FF v Chotěboři můžete vidět jak jedince v perfektním full gearu Stormtrooperů ze Star Wars, tak lemply v sandálech s nášivkou Stargate týmu připlou sichrhajckou na rukáv pětaděvkový blůzy; anebo třeba historickej šerm a širší okruh činností s nim související - jen se někdy podívejte na stránky těchhle středověkejch reenactorů, jak v guestbookách svorně spílají objevivším se individuům, co místo středověkejch nohavic tahaj buznáče a obtáhlý tepláky, lemtaj před divákama limču z petflašek a místo prošívanice si vemou pod zbroj humusky k jehličkovýmu kongu. A když si vzpomenu třeba na takovou Curii Vítkov, tak sorry, ale proti tomu je stran realismu ňáká taková FOB Sandy hadr na holi... Bádání je v tom přitom taky dost, jenom místo in-Country fotek a Miraldiho panáčkové študujou reprodukce tapiserie z Bayeux a Píseň o Rollandovi.
Abych to shrnul, já osobně si myslim, že to právě o tý srdcařině JE - a pod srdcařinou a zažránim si představuju tu snahu se v tom, co dělam, zlepšovat, posouvat dopředu, dozvídat se nový věci, odstraňovat chyby, ochotu leccos tomu obětovat a při tom všem z toho furt mít nějakou tu radost a potěšení. Jasně, důležitý sou dobrý lidi, parta vokolo, ale tahle motivace bejt lepší, dokonalejší, věrnější, blíž realitě, to podle mýho může vyjít jedině zevnitř, a ne proto, že "Lojza a Francek, co s nima jezdim, sou hustý a já bych měl bejt stejně hustej jako voni, abysme byli hustý všici." Proto si nedovedu dost dobře představit, že by byl třebas do airsoftovýho antiperlování člověk fakt zapálenej, když před cestou na gejm vystrčí hlavu z vokna, zjistí že prší a tudíž si řekne, že na to kašle a rasdši zůstane doma a bude pařit kól of djůty (což je to, co si obvykle pod definicí "hráč" v uvozovkách představim).
|
