USA, 1987, 104 min
Režie: John Irvin
Scénář: Jim Carabatsos
Kamera: Peter McDonald
Hudba: Philip Glass
Hrají: Dylan McDermott (Sgt.Frantz), Steven Weber
(Sgt.Worcester), Courtney B. Vance (Doc Johnson),
Anthony Barrile (Languilli), Tim Quill (Beletsky), Tommy Swerdlow
(Bienstock), Michael Boatman (Motown), Don Cheadle
(Washburn), Michael Dolan (Murphy), Don James
(McDanile), M.A.Nickles (Galvin), Harry O´Reilly
(Duffy), Daniel O´Shea (Gaigin), Tegan West (Lt.Eden)
Na památníku obětí vietnamské války je přes padesát tisíc jmen. Jsou mezi nimi i jména těch, kteří padli v boji o kótu 937 v údolí A Shau. Tento málo významný vrch je od té doby známý jako Hamburger Hill.
"Jó kámo, já tam taky byl. Ve Vietnamu. V roce 1969. Narukoval jsem k paragánům, ke 101. - Screamings Eagles. Ze začátku to docela šlo. Sice nás taky učili, jak si máme správně čistit zuby a podobný hovadiny, ale furt lepší, než na sebe nechat střílet nějakýho magora. Plnili jsme pytle pískem, kopali zákopy, ale taky jsme se koupali v řece a večer zašli na pivo nebo na "masáž". Celkem to šlo, ještě kdyby si pan Charlie odpustil občasný minometný přepady. Najednou to začlo hvízdat a práskat kolem, my se utíkali schovat do krytů a odtud sledovali, jak se výbuchy blíží k naší pozici. Naštěstí přepady netrvaly moc dlouho, Charlie se koukal rychle zdekovat, než proti němu mohl někdo zasáhnout. Ale i tak několik lidí zařvalo. A takovej minomet, to je dravec, ten si nevybírá, jestli to je Vietnamka od dětí nebo americkej voják. Jo a jednou to jednomu nováčkovi urvalo hlavu. Ani jsem si nestačil zapamatovat, jak se jmenoval. Fakt blbý. Jedeš přes půl zeměkoule, bum a jedeš nazpátek bez hlavy a v plechovým kufru. Ale jak říkám, nebejt minometů, docela by to šlo. Někteří z kluků nás pořád strašili údolím A Shau. Vrátili se odtamtud před několika týdny a asi to tam bylo hustý. To bylo pořád - počkej, v údolí A Shau Ti ustřelej prdel ani nestačíš zařvat "Kde jste vy zmrdi" a podobně. A nakonec se ty jejich zkurvený kecy vyplnily. Jednou ráno nás naházeli do mixérů a letěli jsme do toho prokletýho údolí. Z vrtulníku vypadá Vietnam úžasně, ale to ráno jsem tu krásu nevnímal. Po přistání jsme se ocitli v džungli. V tom zeleným pekle jsme viděli sotva na pár metrů. V tom lepším případě. Při první přestřelce jsme přišli o chlapa a ani jsme nepoznali, kdo a odkud na nás střílí. Že po nás střílí lidé jsme poznali podle krvavých stop, které tam zanechal raněný Vietnamec. Jinak by jsme si klidně mohli myslet, že to byli duchové. Krvavá stopa nás přivedla ke kopci, takovej zkurvenej krpál to byl. A potom přišel rozkaz ten kopec dobýt. Že prý tam jsou nějaký opozdilci. Jestli tohle byli opozdilci, tak ty se opozdili jedině proto, že sebou táhli kurevsky hodně munice. Celej ten posranej kopec byl obsypanej bunkrama. My jsme šplhali nahoru, stříleli a házeli granáty a seshora nám to opláceli. Když jsme se večer sešli k odpočinku, pokaždé někdo chyběl. A další den nás čekalo to samé - sunuli jsme se vzhůru od jednoho bunkru k druhému a snažili se uplácet Smrt tím, že jsme jí dodávali cizí životy. Deset dní to trvalo. Já a několik dalších jsme měli to štěstí, že jsme se dostali na vrchol živí. A víš co jsme udělali potom? Sebrali jsme se a šli zase dolů. Nikdy už jsem ten kopec neviděl a nikdo mi také neřekl, proč byl tak důležitej, že na něm muselo zemřít tolik mejch kamarádů."
Film má slibný námět - nesmyslné plýtvání životy lidí, kteří jsou hnáni do vyčerpávající bitvy o strategicky málo významný kopec. Trošku to i ukazuje, jak vlastně válka probíhala. Bojovalo se tam, kde zrovna byl nepřítel, potom se Amíci stáhli, aby se do stejné oblasti vrátili třeba příští rok. Ze samotného filmu ale nijak zvlášť odvázaný nejsem. Film sleduje pouze příslušníky jednoho družstva, kteří mi tak trochu splývají. Spolehlivě poznám jen Doca, protože je to černoch a má brýle. První část filmu (před bojem) místy ztrácí šťávu a samotné ztvárnění boje o Hamburger Hill je pro mě také docela nudné. Je jasné, že když se film jmenuje Hamburger Hill, nemůže boj o kopec trvat pět minut, ale dívat se 40 minut na jednotvárné "lezu do kopce, lezu do kopce, lezu do kopce" také není to pravé. Možná je to i tím, že film ukazuje většinou pouze to jedno družstvo a o tom, jak vlastně bitva o Hamburger Hill probíhala se moc nedozvím. Takže i když z filmů o Vietnamu řadím Hamburger Hill k té lepší (a menší) části, jinak je to pro mě film "průměrně běžnej" (jak říká můj sicilskej kámoš Carlo).
Nevím, jestli existuje soundtrack k filmu Hamburger Hill. Podařilo se mi ve filmu "dešifrovat" a ze závěrečných titulků vyčíst tyto skladby:
1.Percy Sledge - When A Man Loves A Women
2.Walton Jennings - Ruby, Don't Take Your Love To Town
3.Otis Redding - (Sittin´ on) The Dock Of The Bay
4.Country Joe The Fish - I-Feel-Like-I'm-Fixin'-To-Die-Rag
5.The Temptations - I Wish It Would Rain
6.The Spencer Davis Group - Gimme Some Lovin'
7.The Animals - We´ve Gotta Get Out Of This Place